S Divadlem Husa na provázku se JazzFest Brno pro letošek rozloučil dvojkoncertem kapel složených z hvězdných tuzemských muzikantů, kteří vesměs překročili hranice – žánru, hráčské rutiny, tuzemského působiště i tvořivé invence. Na Provázku se představil projekt Malina-Liška-Nejtek a varhaník Ondřej Pivec se svým obnoveným Organic Quartetem.
Obě hudební společenství mají část svých hudebních kořenů v Brně, ačkoliv dnes už žádný z jejich účastníků v moravské metropoli nežije ani nestuduje – a v téměř vyprodaném sále bylo znát, že mnohé vazby z minulosti zůstaly zachovány.
Hudební chameleoni v pralese žánrů
Druhá tráva je dlouhodobě vnímána jako brněnská kapela, ačkoliv tu žije pouze Robert Křesťan. Logicky tak její brněnské publikum zajímá, jaký „vedlejšák“ má hudební protagonista DT Luboš Malina se svými dvěma spoluhráči Tomášem Liškou a Kamilem Slezákem (na projektu hostuje v několika skladbách). Vlastně se podobný projekt dal předpokládat už od chvíle, kdy se Tomáš Liška objevil v sestavě Druhé trávy – Luboš Malina na podobný impuls ke tvořivé spolupráci mimo bluegrass, country nebo irskou hudbu čekal, malé a poměrně vyhraněné hudební žánry už mu byly těsné. Malina s Liškou mimo Druhou trávu už spolupracovali ve skupinách Garcia a Kon Sira propojených osobností zpěvačky Káti García, obě sestavy v Brně s úspěchem hostovaly.
Luboš Malina (banjo, kaval, whistle)a Tomáš Liška (kontrabas) si pro svůj nový projekt do trojice přizvali ještěMichala Nejtka (piano). Inspirovala je sice nabídka k účasti na českokrumlovském festivalu komorní hudby v roce 2013, ale naplnění a zúročení přišlo v Brně. První (a hned úspěšné) album s názvem Fragile Blissse loni v září nahrávalo a míchalo v hudebním studiu Divadla na Orlí pod dohledem mistra zvuku Jana Košuliče a fotografie Jiřího Turka v bookletu alba zachycují kapelu v jedné ve skutečnosti nevábné pasáži poblíž centra Brna.
Trojice (potažmo čtveřice) muzikantských chameleonů se velice rychle naladila na společnou barvu a notu. Své debutové album točili nikoliv vrstvením nahrávek po jednotlivých nástrojích, ale natáčeli všichni společně. To svědčí o mimořádné vzájemné vnímavosti a citlivosti (a neuvěřitelné dynamičnosti a přizpůsobivosti hostujícího Kamila Slezáka s bicími). Brněnští návštěvníci včerejšího koncertu se tak vlastně seznámili s deskou Fragile Bliss v živém provedení. A kdo čekal jazzové standardy nebo skladby vymezené obvyklými jazzovými žánrovými mantinely, byl rozhodně překvapen. Výsledek založený na prolínání minimalistických ostinátních motivů, větších melodických témat a (zdánlivě i skutečně) improvizovaných pasáží tvoří skladby podobné malým gejzírům. Linie jednotlivých nástrojů se v nich ale slévají, propojují a vrství v sourodý, samozřejmý celek.
Jednotlivé skladby posluchače unáší, podněcují fantazijní vnitřní obrazy, skryté emoce. Snad pocitově i hudebně nejbližší tomuto mimořádnému povznesení se nad žánrová určení je autorský projekt někdejšího Malinova spoluhráče z kapely Poutníci, banjisty Svatoslava Kotase – album Pozdě v noci/Late at Night z roku 1993, kterým se hlásil k new acoustic music. Na Fragile Bliss jsou ovšem autorské osobnosti tři, každá se svými prioritami, ale vstřícná k ostatním a napojená na ně snad spíš intuitivně než vědomě. Titulní Fragile Bliss Michala Nejtka je na desce i v koncertní podobě alba jeho jediným příspěvkem; dominantním autorem je prozatím Tomáš Liška (Helva Moon, mnohovrstevnaté a podle nálady obměnitelné Uvidíme, Cestou k jaru, Conjunction Venus,na koncertě navíc snivé Rozpomínání). Luboš Malina připojil Song for Bélaa zurčivou Metuji,spolu s Liškou úvodní V Dillí.
Všem členům kapely je společné takřka absolutní ponoření do hudby a vzájemná vstřícnost a napojení, instinktivní sounáležitost, sehranost. Klávesista Michal Nejtek si po řadě svých elektrických klávesových angažmá zjevně užívá akustického klavíru, Luboš Malina kromě banja uplatní i kaval a whistle a spolu s Tomášem Liškou střídají sólové party (ani kontrabas jich nemá málo) s vnímavým doprovodem. Jedinou malou chmurou první části koncertu byla přítomnost kameramanů České televize, kteří jako by čímsi svazovali reakce publika. V televizním záznamu se bohužel nedostalo na ojedinělé vystoupení Organic Quartetu.
Procitání spícího stroje
I druhá část koncertu byla vzdáleně spojena s moravskou metropolí: brněnský rodák Ondřej Pivec v době gymnaziálních studií podnikal první muzikantské krůčky ve školní kapele a na rodné město, zdá se, vzpomíná dodnes a rád. Idea společného projektu hudebních spřízněnců-jazzových nadšenců od dětství, víceméně vrstevníků (dnešních třicátníků), spolužáků z Vyšší odborné školy při Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze, vznikla ještě na škole – zrodil se Organic Quartet. Originální jazzové combo tvoří Libor Šmoldas (kytara), Jakub Doležal (tenorsax), Tomáš Hobzek (bicí) a klávesista, varhaník a v Organic Quartetu hráč na Hammond B-3 Organ Ondřej Pivec.
Brzy bylo jasné, že se spojily nejen výjimečné talenty, ale také mimořádně kompatibilní hudebníci (jejich debutové album Don’t Get Ideassi odneslo žánrového Anděla za rok 2006). Podobně příznivě bylo přijato druhé (zatím poslední) CD Never Enougho rok později. Vítězství a přední umístění na několika mezinárodních festivalech znamenala koncertování po celé Evropě a oprávněně vysoké ambice všech členů sestavy Organic Quartetu, které vyvrcholily založením několika paralelních sestav (Libor Šmoldas Trio – ceněná deska On The Playground 2007, duo Pivec-Hobzek – CD Overseason 2007, Tomáš Hobzek Quartet – CD Stick It Out 2010 a další).
Cesta na zkušenou do USA přátel Hobzeka a Pivce v létě 2007 znamenala pro Tomáše několik měsíců pod vedením Kendricka Scotta, ceněného studiového hráče, pro Ondřeje (a pro Organic Quartet) životní zlom. V New Yorku zakotvil, po vyřízení pracovního víza se zde v roce 2009 usadil a předloni získal tzv. zelenou kartu (což symbolicky oslavil stejnojmenným albem The Green Card Album2014). I ostatní členové Organic Quartetu pracovali na svých projektech a kariérách – Libor Šmoldas mj. v USA a v Austrálii, Tomáš Hobzek v Německu, Jakub Doležal v Holandsku. Ondřej Pivec nejprve jako host nahrál varhany do tří písní letošního alba Gregory Portera Take Me to the Alley,následně přišlo i pozvání na britské turné Porterovy kapely na celý duben (na JazzFestuBrno 8. března v Brně tedy ještě nehrál). Na čtyři koncertní dny nicméně dostal volno – v tu dobu se po několikaleté pauze měl sejít (a sešel) Organic Quartet. Původně zamýšlené čtrnáctidenní turné se zúžilo na trojici koncertů – dva v pražském Jazz Docku, jeden na JazzFestu Brno – pod názvem Organic Quartet Reunited.
Oživovat, znovu sjednocovat ani vzkřísit ovšem nebylo zapotřebí nic; opravdu šlo jen o nové shledání. Jako by dlouhá koncertní pauza ani nebyla – všechno si na jevišti bez potíží sedlo a navázalo tam, kde všichni čtyři spolu dohráli minule. Nic z někdejší sehranosti se neztratilo, všechno do sebe zapadalo jako dobře jedoucí stroj, zdánlivě samozřejmě a lehce – obě předchozí pražská vystoupení byla jistě pro Brno výhodou. Uvolněná a pohodová atmosféra se okamžitě přenesla do publika, které – již nesešněrované přítomností televizních kamer – potleskem reagovalo na sóla i jednotlivé malé exhibice každého z instrumentalistů.
Pochopitelně se hrály především skladby z obou předchozích alb, na dlouhé zkoušení a secvičování novinek nebyl čas a prostor. Nicméně se všichni čtyři prezentovali i jako autoři (mimo jiné V.P., Mr. Littleroot’s Green Room – Jakub Doležal, The Red Land Town – Tomáš Hobzek, Lydian Blues, Christopher’s Blues, Coming Soon– Libor Šmoldas, Song for Sam, Turkish Coffee, Never Enough – Ondřej Pivec). Koncert vtipně vygradoval dvěma přídavky – Pussy Wiggle Stomp od Dona Ellise a Jazz Crimes Joshuy Redmana. Ovšem jediným „zločinem“ celého večera byl smutný fakt, že si na další koncert této hvězdné sestavy bude publikum muset zase dlouho počkat.
Malina-Liška-Nejtek, Organic Quartet Reunited. 10. dubna 2016, Divadlo Husa na provázku, Brno. V rámci festivalu JazzFestBrno.
Tomas Liska
18. duben 2016, 7:18HelenaB
18. duben 2016, 10:40