Baziliku Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně založila Eliška Rejčka před 690 lety. Slavnostní koncert k této příležitosti připravili společně pěvecký sbor Vox Iuvenalis, Janáčkova akademie múzických umění a Augustiniánské opatství. Narozeniny lze slavit mnoha způsoby a všechny zúčastněné strany se shodly na tom nejlepším – uspořádaly koncert, který měl festivalové parametry, co se týká dramaturgie i provedení. Vox Iuvenalis kráčí cestou neotřelých dramaturgických počinů dlouhodobě. Na Starém Brně jsme mohli v minulosti slyšet v jeho podání Requiem Alfreda Schnittkeho, mimořádný byl i koncert využívající členitý prostor Domu umění. Především považuji za nutné říci, že si takového přístupu vysoko cením, i když někdy dramaturgické záměry nevyjdou úplně stoprocentně (jako třeba v programu Okolo JAMU). Je to cesta, která může proměnit i amatérský sbor na zcela unikátní těleso.
Program koncertu kroužil kolem Panny Marie, jíž je bazilika zasvěcena, nejednalo se ale o prostý pořad z děl s mariánskou tematikou. Na začátku a konci stály proti sobě kompozice dvou mimořádných soudobých skladatelů Arvo Pärta a Broniuse Kutávičiuse. Pärtovo Magnificat a k němu připojených Sedm antifon předkládají hymnus Panny Marie a oslavují narození Krista. Kutávičiusovo Stabat Mater zhudebňuje drásavým způsobem šílenou bolest matky pod křížem, na němž její syn umírá. Skladba je součástí cyklu Gates of Jerusalem a je věnována bráně na straně zániku – tedy západní. Sbor ji také ze západní části kostela – tedy z kůru – zpíval. Úvodní Magnificat provedl Vox Iuvenalis a capella od oltáře, tedy z východní strany, přechodové Soft Songs Lucie Vítkové zazněly z prostřední části kostela.
Magnificat Arvo Pärta znělo vzdušně, lehce se neslo prostorem a postupně nabývalo na intenzitě. V exponovaných výškách se ze sboru zvukově vydělovaly soprány. Antifony byly sevřeným souborem sedmi uzavřených čísel, která charakterizovala sedm různých poloh radostné chvály Boží velikosti. Bylo znát, že tato průzračná hudba je pro sbor na hranici proveditelnosti, v průzračném zvuku je slyšet každé zakolísání.
Specifickou částí programu byly Soft Songs, konceptuální kompozice vystihující v krátkém časovém úseku protnutí množství jednotlivých vědomí v církevním společenství. Jednotliví členové sboru zpívali v pianissimu úryvky náhodně zvolených duchovních skladeb podle přesného harmonogramu autorky Lucie Vítkové. V rámci koncertu by to mohl být i obraz nejasného středu cesty mezi východem a západem, ale vyznění bylo obecnější. Sbor vytvářel lehké zvukové vlny, v nichž se mísily známé úryvky duchovních textů v nečekaných kombinacích. Uprostřed baziliky stála najednou místo sboru malá továrna na hudební absolutno. Nejlépe zněla těm, kdo od ní seděli nejdál a jednotlivé hlasy jim zcela splývaly.
Další část programu patřila orchestru Ensemble Opera Diversa a Předehře pro smyčcový orchestr Geralda Finziho. Její pozdně romantický charakter se překvapivě dobře střetl s cageovskými Soft Songs a melancholická nálada připravila půdu pro závěr koncertu věnovaný prosbě o spásu a smrti. Agnus Dei je slavné Adagio for Strings Samuela Barbera, které skladatel upravil do vokální podoby. Hit vážné hudby dvacátého století zněl smířlivě až sladce, přece jen ale posunul atmosféru k závěrečnému dramatu.
Úvod Stabat Mater koncipoval Bronius Kutávičius jako zpěv jáhna při bohoslužbě, jehož jednotvárný, zpravodajský charakter je postupně doslova převálcován sborem a jeho vykřičeným zoufalstvím. Dojem bohoslužby byl navíc posílen tím, že David Vonšík zpíval svůj sólový úvod do mikrofonu od pultu pro čtení, akustický nápor sboru jej ale i tak zcela pohltil (což je v tomto případě v pořádku, odpovídá to záměru skladby). Citově vypjatý projev sboru zatlačoval do pozadí i orchestr a varhany, instrumentální část byla někde ve druhém plánu a zřetelněji se prosazovala proti vstupům sólistů. Extatická kompozice se nakonec sešla ve sborovém unisonu, reflexi jáhenského úvodu. A potom už jen závěrečné „amen“ ve smířeném durovém akordu.
Koncert Voxu Iuvenalis, sólistů a Ensemble Opera Diversa byl nejen velmi dobře sestavený a zahraný, ale také navštívený. Publikum starobrněnskou baziliku téměř zaplnilo a náročný program vstřícně přijalo, slavnostní atmosféře tedy nechybělo vůbec nic.
Arvo Pärt: Magnificat, 7 Magnificat Antiphons, Lucie Vítková: Soft Songs, Gerald Finzi: Prelude for String Orchestra in F minor op. 25, Samuel Barber: Agnus Dei, Bronius Kutávičius: Western Gates (Stabat Mater). Hudební nastudování – Jan Ocetek, David Vonšík – baryton, Eva Daňhelová, Romana Pávková, Alena Kautová, Pavla Zbořilová, Tomáš Dittmann – varhany, Vox Iuvenalis, Ensemble Opera Diversa. 29. 4. 2013, bazilika Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně, Brno.
Foto archiv, ilustrační
Zatím nebyl přidán žádný komentář..