Milovníci jazzu i artificiální hudby si včera večer přišli na své. Filharmonie Brno zahájila koncertem v Besedním domě již pátou sezónu abonentní řady s názvem Jazz & World Music. Brněnští filharmonici společně s hudebním tělesem Matúš Jakabčic Quintet interpretovali světové skladby – nejen jazzové – v aranžmá vedoucího souboru Matúše Jakabčice. Koncert řídil dirigent a skladatel Pavel Šnajdr.
Jazzová hudba ve formě, v jaké ji známe dnes, stojí do jisté míry na pomezí dvou světů. Někteří posluchači a odborníci ji řadí blíže k takzvané artificiálně hudbě po bok moderních skladatelů vážné hudby, ti druzí spatřují jazzovou hudbu spíše v říši hudby populární. Pochopitelné jsou oba názory, neboť stylová šíře jazzu nabrala za poslední století úctyhodných rozměrů a ta kvalitativní je ještě obsáhlejší. Ostatně ani mezi hudebními skladateli nepanoval nikdy jednoznačný názor, a každý se k hudebnímu dědictví černošského blues a ragtimu stavěl a staví po svém. Přesto je nepopiratelným faktem, že pro mnoho tvůrčích osobností klasické hudby představoval jazz a kultura s ním spojená výrazný zdroj inspirace. Igor Stravinskij, Dmitrij Šostakovič, Leonard Bernstein, Aaron Copland a z domácích Bohuslav Martinů či Jan Novák – ti všichni zapracovávali jazzové kompoziční prvky do svých děl jako svěží stavební kameny počínající, nové hudební tradice. Tato náklonnost se projevila i z druhé strany, když světoví jazzmani začali propojovat svá hudební tělesa se symfonickým orchestrem a aranžovat jazz pro široká nástrojová obsazení. Ansámbl Matúš Jakabčic Quintet sestávající ze saxofonisty Rostislava Fraše, klavíristy Stanislava Máchy, kontrabasisty Štefana Bartuše, bubeníka Dušana Novakova a samozřejmě kytaristy Matúše Jakabčice nabídl posluchačům skladby Between 2 Worlds, 269 Sumner st. a Room #55 zkomponované samotným uměleckým vedoucím kvintetu. Kromě jmenovaných děl zazněly také Jakabčicovy aranže na známé jazzové standardy Autumn Leaves od Josepha Kosmy a Autumn in New York od Vernona Dukea. Třešničkou na dortu pak bylo aranžmá zpracovávající první větu Bachova Braniborského koncertu č. 3.
Spojit svět klasické hudby a jazzu však není vůbec jednoduché. Skladba Between 2 Worlds (Mezi dvěma světy), kterou autor složil v roce 2009 na objednávku Státní filharmonie Košice a která záměrně s oběma hudebními jazyky pracuje, zůstává ve své podstatě stále jazzovou hudbou. Jak přiznává i sám Jakabčic: „Snad u každého skladatele, který se k takovému kroku v minulosti odhodlal, převáží jeden ze světů, podle toho odkud přichází.“ On sám tedy zvolil jako výchozí bod kulturu jazzovou, kterou okořenil orchestrálními prvky. Hráči symfonických těles jsou v současné době zvyklí na lecjaké těžkosti, skladatelé moderní hudby častokrát nešetří posluchače ani samotné hudebníky, přesto se i ve výbavě orchestrálního hráče mohou objevit mezery. Problematickým bývá jazzové (a funky) předrážení či synkopická rytmická struktura, se kterou se tito hudebníci jen pramálo dostávají do styku. Jazz i klasická hudba využívají diametrálně odlišných melodických i rytmických postupů, není se tedy čemu divit, že pak mají instrumentalisté plné housle práce. Matúš Jakabčic si však velmi dobře uvědomil, kde leží silné stránky orchestru, a tomu také uzpůsobil skladbu samotnou. Instrumentalisté tak nebyli vystaveni pro ně nezvyklým postupům a naopak mohli budovat kvalitní hudební zážitek na základech, ve kterých excelují. Filharmonie Brno pod vedením Pavla Šnajdra – který se ostatně moderní hudbě aktivně věnuje a který má i s extrémnějšími hudebními experimenty bohaté zkušenosti – dokázala být ansámblu Matúš Jakabčic Quintet pevnou oporou i rovnocenným společníkem. Šnajdr dynamicky a především s nezpochybnitelnou hudební logikou odlišil minimalistické a spíše repetitivní části od těch, které k posluchačům promlouvaly s nečekanou hřejivou symfoničností. Každá změna tohoto paradigmatu byla posluchači přímo vmetena do tváře a každý tento zlom byl nepřeslechnutelným obohacením Jakabčicovy syntézy. Je sice pravdou, že těchto ryze symfonických prostředků bylo ve skladbě Between 2 Worlds pomálu, ale přesto na sebe dokázaly strhnout veškerou pozornost.
Další dvě skladby rámující druhou polovinu večera – 269 Sumner st. a Room #55 – stavěly svět jazzu a svět klasické hudby vedle sebe. Také zde však skladatel, dirigent a především hráči měli vždy jasno, jakého zvuku je třeba docílit a co charakterizuje každý úsek skladby. Důvodem k mnoha potutelným úsměvům se stalo aranžmá Bachova Braniborského koncertu, který jakožto jediný nepocházel z jazzových standardů. Dlužno dodat, že pádící tempo hudby a rozjařený orchestr udělaly svoje – Braniborský koncert byl přehlídkou nejen humoru, ale také virtuózních prvků a nezvyklých orchestrálních barev. Tedy alespoň u Bacha nezvyklých. Samotní sólisté předvedli, že jazz mají za ta léta zkrátka již v krvi, a z ryze hudebního hlediska podali v podstatě bezchybné výkony. Pevná intonace i při těch nejnáročnějších pasážích a bězích, synkopické rytmické modely a polyrytmy, výrazová složka plná příkrých hudebních výkřiků a náhlých utišení – to vše měli jazzmani ve svém interpretačním arzenálu.
Máte-li rádi jazz, stylové crossovery, nebo jste jen přišli zjistit, jak by mohl znít Bach, kdyby se narodil o více než 300 let později, mohli jste být svědky syrové a čisté hudební energie, která improvizací, náhlými kontrasty a správným uchopením dokázala spojit dva jinak zcela odlišné světy, které se však navzájem rády ovlivňují.
MATÚŠ JAKABČIC: Between 2 Worlds
MATÚŠ JAKABČIC: 269 Sumner st.
JOSEPH KOSMA / arr. MATÚŠ JAKABČIC: Autumn Leaves
JOHANN SEBASTIAN BACH / arr. MATÚŠ JAKABČIC: Braniborský koncert č. 3 G dur BWV 1048 (1. věta – Allegro)
VERNON DUKE / arr. MATÚŠ JAKABČIC: Autumn in New York
MATÚŠ JAKABČIC: Room # 55
Matúš Jakabčic Quintet:
sopránový a tenorový saxofon: Rostislav Fraš
kytara: Matúš Jakabčic
klavír: Stanislav Mácha
kontrabas: Štefan Bartuš
bicí: Dušan Novakov
Filharmonie Brno
dirigent: Pavel Šnajdr
Zatím nebyl přidán žádný komentář..