Megafon: Mluv se mnou

29. leden 2016, 0:50

Megafon: Mluv se mnou

Necelou půlhodinu trvá debutová nahrávka brněnské vokální skupiny Megafon. Na tak krátkou stopáž však vyvolává až překvapivé množství otázek a nabízí spoustu konotací. „Poslouchejte hudbu novou. Poslouchejte Megafon,“ píše se na žluté kartě vložené v obalu CD. A i když to s „novostí“ není až tak horké, čistě mužské kvarteto přece jen představuje jisté trendy ze světové scény a přitom je pevně zakotvené v domácí tradici.

Ve Vyškově působila v 80. letech vokální skupina Ucho, v níž zpíval hlavní hlas a především aranžoval repertoár Michal Hromčík, jinak výborný bluegrassový kytarista. V roce 1986 Ucho získalo interpretační Portu, a i když se v roce 1989 rozpadlo (poté, co se jednotliví zpěváci rozprchli do různých koutů tehdejšího Československa), sporadicky se jeho členové dál setkávali. Na počátku nového milénia Michal Hromčík s bývalým kolegou z Ucha Kosťou Matyáštíkem spojil síly s manželi Davidem a Veronikou Němečkovými (tehdy aktivními v bluegrassové skupině Drive) a založili vokální skupinu Voco, s níž částečně na repertoár Ucha navazovali. Michal Hromčík mezitím rozvíjel svou profesní kariéru v oblasti lidských zdrojů a vychovával syny. V roce 2010 s už dospělými potomky Filipem a Adamem založil novou vokální skupinu, Megafon. Jako čtvrtého do – tentokrát opět čistě mužské – party přibrali televizní soutěží protřelého Petra Ševčíka, kterého v roce 2013 vystřídal Filip „Dan“ Daňhel. Tato sestava, tvořená tedy ze tří čtvrtin nositeli příjmení Hromčík, natočila debutové album Mluv se mnou.

K tomu, abychom Megafon mohli porovnat s Uchem, je třeba v první řadě sledovat logický přesun Michala Hromčíka od hlavního hlasu (lead) k basovým partům ve většině písní. O sóla se naopak dělí (nerovnoměrně, ve Filipův prospěch) všichni tři členové mladší generace. Nejde však pouze o vedení hlasů, ale i o nastolování témat a celkového stylu. Megafon je sice Uchu formálně podobný, také je to mužské kvarteto zpívající a cappella, nicméně rozdíl je zřejmý. Těžiště repertoáru moderní vokální skupiny dnes není ve spirituálech a gospelech, ale spíše v úpravách písní z oblasti světové populární hudby, případně i ve vlastní tvorbě poplatné současnému popu. V Americe dnes superpopulární skupina Pentatonix, kterou Megafon uvádí jako svůj vzor, zpívá sice bez nástrojů, ale výsledkem je moderní pop, schopný konkurovat nejkomerčnějším hvězdám. Na území bývalé federace se kvalitně zazpívanému popu bez nástrojů věnuje nejen Kornův 4tet,ale v poslední době čím dál oblíbenější Fragile ze Slovenska a samozřejmě také řada mladších formací. Mezi nimi zaujímají výsadní postavení pražské Skety, které sice vyšly z jazzového jazyka, ale výborně zpracovávají například Pink Floyd, nebo plzeňský Hlasoplet, který vedle populárních hitů těží i z autorské tvorby.

Megafon na svém albu nabízí „písně zcela originální, s vlastním textem nebo vlastní aranží“. Ve skutečnosti zde úplné originály najdeme pouze tři, zbytek jsou právě přetextované a přearanžované zahraniční hity. Ale buďme rádi i za tuto drobnou snahu neopakovat pouze to, co už tu bylo. Autorem všech tří původních skladeb a jedné úpravy je Filip Hromčík, dva texty měl na starosti Michal a dvakrát jsou uvedeny aranže jako kolektivní dílo.

Zařazení Megafonu do „popové“ větve vokálních skupin (druhou větev nazvěme pracovně „folkovou“) odpovídá zaměření textů Filipa Hromčíka. Na první poslech se v nich neřeší žádná velká témata, rýmy jsou jednoduché až primitivní (zpět/svět/pět) či gramatické (herbářů/scénářů), fráze kostrbaté („vidím tě v paloukách / vzít si tě nesmím dát“). V úvodní písni Zavři pusu a mluv se mnou vedle textu poplatného autorovu věku udeří do uší i nepřirozené protahování slabik v refrénu – i tím se obsah podřizuje formě. U Megafonu jde totiž v první řadě o čistotu zpěvu, případě o efektní vyjádření nejen melodie a harmonie, ale i rytmiky řečí těla (krásným a vpravdě moderním příkladem je píseň Se tak stydím – s textem na hraně popové parodie: „Vem mě zpátky zas / na silný gesta je blbej čas“).

Přijmeme-li však fakt, že i o banálních vztahových záležitostech se ještě dnes dá zpívat zajímavě (a opět zdůrazňuji formu před obsahem), může nás Megafon svými aranžemi a hlasovými schopnostmi nadchnout. Nakonec pak dojdeme k poznání, že i ten zdánlivě banální text úvodní písně ve skutečnosti stojí na vtipném paradoxu („zavři pusu a mluv se mnou“), a má tak něco do sebe.

Speciální zmínku a pozornost si pak zasluhují dvě konkrétní skladby, v obou případech coververze (pánové prominou, že pominu pěkné, ale konvenční zpracování balady Video Games od Lany Del Rey). Jednou z nich je píseň Fat Bottomed Girls od skupiny Queen, pro mne osobně největší hit desky. Repertoár Queenů stál na třech pilířích – skvěle sezpívaných sborech, rockové instrumentaci a na hlasu Freddieho Mercuryho, který zdárně proplouval mezi „operní“ a rockovou tváří kapely. Megafonu se podařilo do jedné písně toto vše – včetně náznaku rocku – pouze s použitím lidských hlasů dostat. Druhá nejvýraznější píseň vznikla českým otextováním skladby amerického komediálního dua Paul & Storm. Michal Hromčík ji vybavil explicitním sloganem „Jenom se kouknu na svý velký péro a všechny starosti se rozplynou hned“, který musí na koncertech především nepřipravené dámské publikum omráčit. Přiznám se, že jsem dlouho hledal skrytý dvojsmysl a alternativní možnosti výkladu, ale s největší pravděpodobností je poselství písně jednoznačné. Je pak na posluchači – či posluchačce –, jaký postoj zaujme. Doporučuji nepohoršit se a spíše to brát jako druh humoru, který vynikne o to víc, když si uvědomíme, že text napsal otec pro své syny. Možná právě v této lehce přehnané legrácce se skrývá klíč k pochopení alba i celého Megafonu – nebrat to moc vážně, zavřít pusu a poslouchat. Dokonale se dají zazpívat texty bez většího smyslu i texty smyslné. Na obojím stojí komerční populární hudba. A Megafon jí nastavuje skvělé zrcadlo.

Megafon – Mluv se mnou, vydáno vlastním nákladem, 2015, 8 skladeb, celková stopáž: 25:39

Foto archiv kapely

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Lucie Dobrovodská se svými Paky už není žádný folk. Výrazná role akustické kytary zůstává, stejně jako určité zaměření na text a v některých písních na příběh. Nicméně zvuk skupiny je – a neberme to slovo pejorativně – popový.  více

„Akustická hudební vlna poezie všedního dne/noci vás zve do skrytých zákoutí lidské duše, touhy, poezie a chtění,“ píšou o sobě muzikanti ze skupiny Plachý host na svém internetovém profilu. A autor recenze to podepisuje.  více

Život s alkoholem, drogami, vírou, rodinou a přitom pořád s blues. Dvě alba Toma Jegra vyšla během jednoho měsíce. Spojnicí je nejen on sám, ale také postava osudové ženy.  více


Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Nejčtenější

Kritika

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce