Megafon: Mluv se mnou

29. leden 2016, 0:50

Megafon: Mluv se mnou

Necelou půlhodinu trvá debutová nahrávka brněnské vokální skupiny Megafon. Na tak krátkou stopáž však vyvolává až překvapivé množství otázek a nabízí spoustu konotací. „Poslouchejte hudbu novou. Poslouchejte Megafon,“ píše se na žluté kartě vložené v obalu CD. A i když to s „novostí“ není až tak horké, čistě mužské kvarteto přece jen představuje jisté trendy ze světové scény a přitom je pevně zakotvené v domácí tradici.

Ve Vyškově působila v 80. letech vokální skupina Ucho, v níž zpíval hlavní hlas a především aranžoval repertoár Michal Hromčík, jinak výborný bluegrassový kytarista. V roce 1986 Ucho získalo interpretační Portu, a i když se v roce 1989 rozpadlo (poté, co se jednotliví zpěváci rozprchli do různých koutů tehdejšího Československa), sporadicky se jeho členové dál setkávali. Na počátku nového milénia Michal Hromčík s bývalým kolegou z Ucha Kosťou Matyáštíkem spojil síly s manželi Davidem a Veronikou Němečkovými (tehdy aktivními v bluegrassové skupině Drive) a založili vokální skupinu Voco, s níž částečně na repertoár Ucha navazovali. Michal Hromčík mezitím rozvíjel svou profesní kariéru v oblasti lidských zdrojů a vychovával syny. V roce 2010 s už dospělými potomky Filipem a Adamem založil novou vokální skupinu, Megafon. Jako čtvrtého do – tentokrát opět čistě mužské – party přibrali televizní soutěží protřelého Petra Ševčíka, kterého v roce 2013 vystřídal Filip „Dan“ Daňhel. Tato sestava, tvořená tedy ze tří čtvrtin nositeli příjmení Hromčík, natočila debutové album Mluv se mnou.

K tomu, abychom Megafon mohli porovnat s Uchem, je třeba v první řadě sledovat logický přesun Michala Hromčíka od hlavního hlasu (lead) k basovým partům ve většině písní. O sóla se naopak dělí (nerovnoměrně, ve Filipův prospěch) všichni tři členové mladší generace. Nejde však pouze o vedení hlasů, ale i o nastolování témat a celkového stylu. Megafon je sice Uchu formálně podobný, také je to mužské kvarteto zpívající a cappella, nicméně rozdíl je zřejmý. Těžiště repertoáru moderní vokální skupiny dnes není ve spirituálech a gospelech, ale spíše v úpravách písní z oblasti světové populární hudby, případně i ve vlastní tvorbě poplatné současnému popu. V Americe dnes superpopulární skupina Pentatonix, kterou Megafon uvádí jako svůj vzor, zpívá sice bez nástrojů, ale výsledkem je moderní pop, schopný konkurovat nejkomerčnějším hvězdám. Na území bývalé federace se kvalitně zazpívanému popu bez nástrojů věnuje nejen Kornův 4tet,ale v poslední době čím dál oblíbenější Fragile ze Slovenska a samozřejmě také řada mladších formací. Mezi nimi zaujímají výsadní postavení pražské Skety, které sice vyšly z jazzového jazyka, ale výborně zpracovávají například Pink Floyd, nebo plzeňský Hlasoplet, který vedle populárních hitů těží i z autorské tvorby.

Megafon na svém albu nabízí „písně zcela originální, s vlastním textem nebo vlastní aranží“. Ve skutečnosti zde úplné originály najdeme pouze tři, zbytek jsou právě přetextované a přearanžované zahraniční hity. Ale buďme rádi i za tuto drobnou snahu neopakovat pouze to, co už tu bylo. Autorem všech tří původních skladeb a jedné úpravy je Filip Hromčík, dva texty měl na starosti Michal a dvakrát jsou uvedeny aranže jako kolektivní dílo.

Zařazení Megafonu do „popové“ větve vokálních skupin (druhou větev nazvěme pracovně „folkovou“) odpovídá zaměření textů Filipa Hromčíka. Na první poslech se v nich neřeší žádná velká témata, rýmy jsou jednoduché až primitivní (zpět/svět/pět) či gramatické (herbářů/scénářů), fráze kostrbaté („vidím tě v paloukách / vzít si tě nesmím dát“). V úvodní písni Zavři pusu a mluv se mnou vedle textu poplatného autorovu věku udeří do uší i nepřirozené protahování slabik v refrénu – i tím se obsah podřizuje formě. U Megafonu jde totiž v první řadě o čistotu zpěvu, případě o efektní vyjádření nejen melodie a harmonie, ale i rytmiky řečí těla (krásným a vpravdě moderním příkladem je píseň Se tak stydím – s textem na hraně popové parodie: „Vem mě zpátky zas / na silný gesta je blbej čas“).

Přijmeme-li však fakt, že i o banálních vztahových záležitostech se ještě dnes dá zpívat zajímavě (a opět zdůrazňuji formu před obsahem), může nás Megafon svými aranžemi a hlasovými schopnostmi nadchnout. Nakonec pak dojdeme k poznání, že i ten zdánlivě banální text úvodní písně ve skutečnosti stojí na vtipném paradoxu („zavři pusu a mluv se mnou“), a má tak něco do sebe.

Speciální zmínku a pozornost si pak zasluhují dvě konkrétní skladby, v obou případech coververze (pánové prominou, že pominu pěkné, ale konvenční zpracování balady Video Games od Lany Del Rey). Jednou z nich je píseň Fat Bottomed Girls od skupiny Queen, pro mne osobně největší hit desky. Repertoár Queenů stál na třech pilířích – skvěle sezpívaných sborech, rockové instrumentaci a na hlasu Freddieho Mercuryho, který zdárně proplouval mezi „operní“ a rockovou tváří kapely. Megafonu se podařilo do jedné písně toto vše – včetně náznaku rocku – pouze s použitím lidských hlasů dostat. Druhá nejvýraznější píseň vznikla českým otextováním skladby amerického komediálního dua Paul & Storm. Michal Hromčík ji vybavil explicitním sloganem „Jenom se kouknu na svý velký péro a všechny starosti se rozplynou hned“, který musí na koncertech především nepřipravené dámské publikum omráčit. Přiznám se, že jsem dlouho hledal skrytý dvojsmysl a alternativní možnosti výkladu, ale s největší pravděpodobností je poselství písně jednoznačné. Je pak na posluchači – či posluchačce –, jaký postoj zaujme. Doporučuji nepohoršit se a spíše to brát jako druh humoru, který vynikne o to víc, když si uvědomíme, že text napsal otec pro své syny. Možná právě v této lehce přehnané legrácce se skrývá klíč k pochopení alba i celého Megafonu – nebrat to moc vážně, zavřít pusu a poslouchat. Dokonale se dají zazpívat texty bez většího smyslu i texty smyslné. Na obojím stojí komerční populární hudba. A Megafon jí nastavuje skvělé zrcadlo.

Megafon – Mluv se mnou, vydáno vlastním nákladem, 2015, 8 skladeb, celková stopáž: 25:39

Foto archiv kapely

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Lucie Dobrovodská se svými Paky už není žádný folk. Výrazná role akustické kytary zůstává, stejně jako určité zaměření na text a v některých písních na příběh. Nicméně zvuk skupiny je – a neberme to slovo pejorativně – popový.  více

„Akustická hudební vlna poezie všedního dne/noci vás zve do skrytých zákoutí lidské duše, touhy, poezie a chtění,“ píšou o sobě muzikanti ze skupiny Plachý host na svém internetovém profilu. A autor recenze to podepisuje.  více

Život s alkoholem, drogami, vírou, rodinou a přitom pořád s blues. Dvě alba Toma Jegra vyšla během jednoho měsíce. Spojnicí je nejen on sám, ale také postava osudové ženy.  více


Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Nejčtenější

Kritika

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více