Melodie východu a divoká oslava tance. V hlavní trojroli Benjamin Jusupov

Melodie východu a divoká oslava tance. V hlavní trojroli Benjamin Jusupov

Benjamin Jusupov se včera s Filharmonií Brno představil ve všech třech rolích, které v hudebním životě zastává, tedy jako dirigent, skladatel a klavírista. Pořadí neuvádím náhodně – myslím, že v něm na publikum i zapůsobil.

Dramaturgie koncertu spojila dvě Jusupovovy kompozice s klasickou protiváhou, jíž byla Beethovenova Symfonie č. 7. Benjamin Jusupov je rezidenčním sólistou této sezóny, jako skladatel se představil již na zahajovacím večeru svým violoncellovým koncertem a bylo to představení úspěšné. Na vstřícném přijetí měl jistě podíl i efektní violoncellový part a výborný sólista Alexandr Kňazev. To se opakovalo i včera při koncertu Nola pro flétny a smyčcový orchestr. Jeho nadšené přijetí bylo z velké části věnováno sólistovi Matthiasi Zieglerovi, který oslnil jak neobvyklou sbírkou nástrojů, tak jejich perfektním zvládnutím. Kontrabasová flétna vypadá majestátně už na pohled, její krásný hluboký zvuk odpovídá polohou fagotu, ale zároveň nepostrádá flétnovou jemnost. Při zesílení přes mikrofon se zvuk blížil hlubokým smyčcům. Další specialitou byla běžná příčná flétna doplněná o membránu, která její zvuk posouvala někam mezi hoboj a kazoo. Příčná flétna, basová flétna a elektronika ale dotvářely pouze základ pro pestrou práci se zvukovými barvami, kterou Matthias Ziegler dokonale ovládá a stála jako inspirace také u samotného vzniku skladby. Jeho flétny vedly neustálý dialog s orchestrem Filharmonie Brno, který v barevnosti a jejích jemných proměnách nezůstával pozadu.

Skladba samotná je pro Benjamina Jusupova typická: melodické uvažování vychází z jeho východních kořenů, samotná kompozice ale pracuje se všemi výdobytky západního uvažování v harmoniích, ozvou se prvky minimalismu, jemné proměny zvukových barev připomenou spektralismus. Jednotlivé prvky ale vytvářejí soudržný tvar, netrčí z něj jako osamělé nápady. Jusupovův skladatelský rukopis se v kompaktnější formě projevil v úvodní skladbě Con moto pro klavír a orchestr, v níž se sólistický part poněkud ztrácí, není prvoplánově efektní a hodně zapadá do celkového zvuku orchestru. O to více ale bylo možné si uvědomit, že Benjamin Jusupov je opravdu dobrý skladatel, který umí se současnými hudebními prostředky opravdu pestře, obratně a invenčně nakládat. Lidé jsou ovšem lidé a efektní sóla je oslní více než samotná kompoziční kvalita. Pokud jsem na začátku uvedl „žebříček“ dirigent, skladatel a klavírista, platí jen pro účinek na publikum. Ve skutečnosti se mi tyto tři kvality u Jusupova jeví jako vyrovnané na hodně vysoké úrovni.

Ve finále flétnového koncertu navrstvil Matthias Ziegler několik smyček, které vytvořily dojem současné taneční hudby. Přispěly k tomu krásné perkusivní zvuky kontrabasové flétny i monotónní, stále se opakující rytmický základ. Efektní finále, které publikum téměř vystřelilo ze sedadel, ale také vytvořilo perfektní odrazový můstek k Symfonii č. 7 Ludwiga van Beethovena. Je to snad nejenergičtější symfonické dílo mistra klasicismu a proroka romantismu, které Richard Wagner nazýval „apoteózou tance“. Symfonie kromě úvodu Poco sostenuto vlastně nemá pomalou větu a Benjamin Jusupov ji celou vedl maximálně energicky, „poněkud zadržovaně“ nezněl ani začátek. Svižná tempa ale nebyla na úkor srozumitelnosti, naopak se mi zdálo, jako by se Jusupov rozhodl ozřejmit strukturu celého díla. Srozumitelně modeloval témata a dbal na čitelnost harmonií i na drobné detaily v partituře, které se až puntičkářsky držel. Při monotónně kráčející druhé větě jako by se ozývaly minimalistické prvky první poloviny koncertu a ohnivá čtvrtá věta evokovala „techno“ závěr flétnového koncertu. Tím se mezi první a druhou polovinou večera vynořovala neviditelná spojení.

Koncertu předcházela beseda s Benjaminem Jusupovem a Matthiasem Zieglerem. Je to dobrý zvyk, ale zřejmě by bylo potřeba více zapracovat na formě takových úvodů a následně i na jejich propagaci. Výsledkem by určitě neměla být suchopárná přednáška, ale omezit se na pouhé dotazy z publika se mi zdá také nedostatečné. Skrze setkání s tvůrci večera se dokonale odkryl nedostatek, který s hudbou přímo nesouvisí, ale Filharmonie by jej měla i tak co nejrychleji vyřešit. Beseda skončila přibližně v 18.50, do začátku koncertu zbývalo 40 minut a poučený divák měl v této chvíli jedinou možnost: zůstat stát na chodbě. Občerstvení, které v Besedním domě funguje dlouhou dobu nouzově u jediného pultu (pro 453 lidí, když je vyprodáno), tentokrát nefungovalo vůbec – ani před koncertem, ani o přestávce. Na koncerty se samozřejmě nechodíme najíst ani napít, ale zdá se mi nehorázné vystavovat publikum takovému nepohodlí. Improvizované a individuální řešení tu přece jenom je: na rychlou kávu nebo víno si můžete odskočit přes plot k Moravské galerii do multikulturního prostoru Praha. Koncert sám byl ale výborný a za trochu obtíží i stál, takže se nenechte odradit.

Benjamin Jusupov: Con moto pro klavír a smyčcový orchestr, Nola, koncert pro flétny a smyčcový orchestr, Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 7 A dur op. 92. Benjamin Jusupov – klavír a hudební nastudování, Matthias Ziegler – flétny, Filharmonie Brno. 12. března 2015, Besední dům, Brno.

Foto Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Umělec sezony - Ziegler / Jusupov

13.3.2015, 19:30 / Besední dům

Během 24. ročníku festivalu čeká publikum v prostorách brněnských kostelů celkem devět koncertů. Pestrý program obsáhne středověké chorální zpěvy, renesanční vícehlas z unikátních brněnských rukopisů, Janovy pašije i zvuk varhan doplněný baskytarou.  více

Ve čtvrtek večer, necelou půlhodinu po astronomickém úplňku, nastoupil orchestr Filharmonie Brno na pódium Janáčkova divadla, aby předvedl dvojici velkých děl, která se pro své autory stala osudovými. Také z jejich spojení v rámci jednoho večera na člověka místy sahala smrt, tedy alespoň v představách.  více

Včerejší koncert Filharmonie Brno by se měl nějakým způsobem zakonzervovat a nainstalovat na viditelné místo v zázemí orchestru, ať už bude kdekoliv. Nebyli jsme svědky zázraku, ale poctivé a invenční práce od dramaturgie až po interpretaci. Publikum kromě dobré a dobře zahrané hudby dostalo mimochodem i příklad, jak by mohl a měl abonentní koncert vypadat.  více





Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Nejčtenější

Kritika

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce