Midi Lidi jsou pro elektronickou hudbu tím, čím byly pro pop v době své největší slávy Buty. Nebo čím stále je Vltava. Dokážou čerpat z žánrových klišé, mají smysl pro výraznou melodii i pro slogan a ze zdánlivé neobratnosti dokážou vytěžit hitový potenciál. Jejich nové album Give Masterpiece a Chance! vychází právě dnes.
„Všechny písně na desce jsou o něčem,“ tvrdí slogan v bookletu nového alba skupiny Midi Lidi. „Původní koncept byl natočit temné introvertní elektronické album s minimem zpěvu. A vznikl přesný opak,“ říká Prokop Holoubek v oficiální tiskové zprávě. „Měl jsem stan – Furt ho mám – Byl jsem tam – Zadumán,“ veršuje Petr Marek v písni Prosím, kam?, jedné z nejzásadnějších na albu. Už z těchto tří fragmentů je zřejmé, že by bylo dobré dát kapele a jejímu novému dílu šanci. Vždyť kdo jiný by propojil naléhavý zpěv s navrstvenými gramatickými rýmy tak, aby to neznělo trapně? A přitom píseň Koupaliště tajemné s poznáním, „že už nejsi neplavec“, funguje skvěle.
Jestliže kapela hovoří o „desce plné hitů“, má v podstatě pravdu. Přitom více než na svá předchozí řadová alba navazuje na Peta Besta, svou geniální poctu skupině Mňága a Ždorp z projektu Dáreček. Lehkost projevu, která k Mňáze patří a kterou Petr Marek dokázal svými verši napodobit, se přenesla i do způsobu, jakým Midi lidi vyprávějí své prázdninové příběhy. Ano, vyprávějí. Give Masterpiece a Chance! je totiž opravdu více přátelským posezením u letního drinku než anonymním tancem ve vydýchaném klubu.
Po prvním kompletním poslechu alba mě při poslední písni (Pojď ven!) napadlo označení „epický dancefloor“. Přitom slovo epika vnímám v jeho původním významu výpravnosti, dějovosti. Ano, ty písně jsou opravdu o něčem.
A o čem že tedy jsou? K vodě měli Midi Lidi blízko už v minulosti. Od „hastrmanů tatrmanů“ v názvu minulého alba nebo od Žbirkova člunu, do kterého stále teče voda, se nyní dostaly ke skutečným příběhům od moře z prázdnin. Petr Marek si téma mezitím oťukal na desce Prázdniny dua Monikino Kino (Desiatu noc pri mori, More v noci, Ponorka) a loni strávil měsíc na ostrově v Chorvatsku. Výsledkem je nejen už zmíněný song o plavčíkovi (Koupaliště tajemné), ale také různé narážky na vorvaně, krevety a sušené tresky v prášku nebo vlny, které přinesou novou sílu (zatímco ptáci sezobou depresi). S touto tematikou ladí také obal s mořskou příšerou, jakousi deformovanou běluhou nebo jiným kytovcem.
Midi Lidi však nenatočili monotematické album o moři a prázdninách. Má-li deska jednotící téma, je jím spíše komunikace, která pochopitelně probíhá na pozadí prázdninových dějů. Stačí si uvědomit, v kolika textech Petr Marek používá druhou osobu. Pojď ven! Pošlu ti vzkaz. Neměj strach. Tak si přivstaň. Vedle komunikace kapely s posluchačem (skutečným nebo imaginárním) spolu hovoří i hrdinové písní. Slyš skladby Pokec s tátou nebo Volám. A do kontextu zapadá i komunikace s navigací v písni Duch, přičemž „Toto je vaše cílová stanice“ klidně mohlo být pointou celého alba.
Ani tím se však škála témat a vtipů nevyčerpává. Od úvodního brumenda jako od táborového ohně (začátek Tak už se zachraň!) až po závěrečný elektronický motiv jako z dávného televizního vysílání pro školy kupí kapela jeden hudební za druhým a kombinuje je s podobně širokou škálou pěveckých/vypravěčských postupů. Funkové riffy se skandováním „To je blbost!“ (Tak už se zachraň!; s účastí skvělé dechové sekce Petr Harmáček a Jan Jirucha), jednoduché elektronické vzorce s pečlivě vyslovovaným textem (Ten bonbon) nebo naopak zpěv utopený ve skočném rytmu (Rande s přírodou). To je jen pár příkladů toho, jak skupina pracuje s výrazem a se zvukem.
Všechny ty kontrasty mezi jednotlivými písněmi, mezi důrazem na elektronickou složku a na živé nástroje (další důležitý rozdíl oproti starším albům Midi Lidí) nebo mezi zvýrazněním basové linky (Pojď ven!) a elektronickými motivy ve vyšších polohách (Prosím, kam?) stojí za opakovaný poslech, za opakovanou šanci.
Texty jako „Oblak! Čmelák! Květák! Světák!“ sice zdánlivě neoplývají duchaplností, ale pod slupkou primitivní hravosti se skrývá dobře odvedená práce s různými úrovněmi jazyka a invenční propojení hudby k tanci s důrazem na poslechovou složku. Funkčně užité gramatické rýmy se střídají s originálními rýmy štěpnými (Někdo tu sýčkuje / Jak dobře při měsíčku je). Hotýlek v textu klipové písně Lux může evokovat obdobné ubytovací zařízení z jedné sloky Prasátka od Vltavy. Prostějov v písni Žižla je možná paralelou mňágovského Valmezu.
Nové písně Midi Lidí jsou skutečně tak prosvětlené a optimistické jako hity Roberta Nebřenského. A hořce posmutnělé jako texty Petra Fialy. A sympaticky nonsensové jako slogany Radka Pastrňáka. Využívají přitom jiný hudební jazyk. Nic a nikoho nekopírují. A ono to funguje.
Midi Lidi – Give Masterpiece a Chance!; Vlastní náklad 2016. 12 skladeb, celkový čas: 61:01
Zatím nebyl přidán žádný komentář..