Miloslav Ištvan Quartett a skupina A

19. listopad 2013, 10:49

Miloslav Ištvan Quartett a skupina A

Miloslav Ištvan Quartett natočil koncepční album věnované kvartetní tvorbě Tvůrčí skupiny A – členy její skladatelské sekce byli Zdeněk Pololáník, Josef Berg, Miloslav Ištvan, Jan Novák a Alois Piňos. Skupina nevytvářela jednotný kompoziční styl, držela pohromadě spíš ideově – byla reakcí na podněty vycházející z tak zvané Nové hudby. Jiří Beneš (viz článek Zatemněná krajina) zmiňuje také její chuť destruovat socialistický realismus. I na kompaktním disku Ištvan Quartettu je slyšet, že se jedná o sdružení autorů uvažujících zcela samostatně (už to bylo velmi antisocrealistické), stylově se s nimi projdeme od neoklasicismu až po postmodernu.

Melodicky uvažující neoklasicistní Smyčcový kvartet Zdeňka Pololáníka na mě působí dojmem, jako by si v prvních dvou odlehčených větách připravoval půdu pro pomalou třetí větu s dramatickým violoncellem v úvodu a vygradovanou závěrečnou část. Ta se z pizzicata rozvine do náznaků polyfonie a vyvrcholí rezolutním unisonem – jako by skladatel upozorňoval, že už není co dodat. Smyčcový kvartet Josefa Berga je o deset let mladší a přivádí nás skokem do úplně jiného světa, v němž už s klasickým uvažováním příliš mnoho nepořídíme. Kompozice je seskládaná z volně souvisejících fragmentů, objevují se táhlé souzvuky, útržky melodií, nervní záškuby. Zatemněná krajina Miloslava Ištvana se z alba vymyká svým programním názvem, kvartet je věnován památce obětí Druhé světové války. Výrazově navazuje na předchozí Bergův kvartet a dalo by se říct, že jeho introvertní vyznění rozvíjí směrem ven. Také ale drží víc pohromadě, souvislosti si není potřeba domýšlet, máme před sebou kompaktní hudební celek, působivý a mrazivý i bez prvoplánových vnějších efektů.

Jednotlivé kvartety jsou za sebou řazeny chronologicky. Nevím, jestli bylo záměrem vytvořit dva příbuzné celky, které postupují od tradičnějšího hudebního jazyka směrem k současnosti, nicméně stalo se tak – když opominu stopáž, připadá mi to, jako by dramaturgie brala do úvahy dvě strany vinylového LP. Svádí k tomu stylový šev mezi Zatemněnou krajinou Miloslava Ištvana a následujícím kvartetem Jana Nováka. Quadricinium Fidium začíná motivem, který jako by vypadl z hlavy Leoše Janáčka a vrací se až k dvořákovskému stylu a smetanovským modulacím. V rozmarném scherzu je slyšet cosi z rafinované mahlerovské hry s lidovými písněmi, mám na mysli například třetí větu první symfonie. Jan Novák se osobitým způsobem obrací ke svým inspiračním zdrojům a radostnou hrou „poznej skladatele“ baví i posluchače. Smyčcový kvartet Aloise Piňose završuje celé album a musím říct, že je mi hudebně nejbližší. Kompozici otvírá chorál, jehož melodickou linku relativizuje použití mikrointervalů, objevují se zvuky, které evokují konkrétní a elektronickou hudbu.

Miloslav Ištvan Quartett bere v úvahu stylové rozdíly jednotlivých skladeb a přizpůsobuje jim i svůj projev. Objemný tón houslí v úvodu Zatemněné krajiny odpovídá patetickému, romantizujícímu námětu, kvarteto se umí ukáznit i hezky rozezpívat v klasičtějších kompozicích Zdeňka Pololáníka a Jana Nováka, řekl bych ale, že nejlépe je mu – alespoň v rámci tohoto alba – u Josefa Berga a Aloise Piňose. Nahrávce prospěl přímočarý zvuk, kvarteto zní opravdu současně, neschovává se za nadměrný hall. Na kompaktním zvukovém projevu má ale ansámbl před sebou podle mého názoru nejvíc práce.

Obal digipacku je vytvořený na podkladu obrazu Oranice Zuzany Ištvanové a připadá mi trochu neuspořádaný, snaží se říct mnoho věcí najednou a sazba s obrazovým podkladem příliš nekomunikuje. To se mi zdá od obalu předchozího alba s Ištvanovými kvartety jako krok zpět.

Kvarteto pokřtilo své nové CD věnované skupině A v rámci festivalu Setkávání nové hudby Plus na JAMU 12. listopadu. Album je hudebně poněkud nesouvislé, ale taková byla i skupina sama – hledat svou vlastní, co nejosobitější cestu patřilo v šedesátých letech k uměleckým povinnostem. Miloslav Ištvan Quartett se alespoň zatím obrací na svých nahrávkách k domácím zdrojům, ale bez hloupého lokálpatriotismu. Jsou to totiž zdroje nejen domácí, ale také otevřené světu. Bylo by hezké, kdyby je v tom ansámbl dokázal následovat.

Miloslav Ištvan Quartett: Composers of Group A. Works for String Quartet. Vydal Radioservis, 2013, celková stopáž 70:00 

Foto archiv Miloslav Ištvan Quartettu

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

V neděli skončila Expozice nové hudby. Nebyla ale zdaleka tak odtržená od naší hudební historie, jak by se z názvu festivalu mohlo zdát.  více

Moravský podzim je jednoznačně na vzestupu a nanejvýš potěšitelné je, že nenabízí pouze společenské estrády ozdobené zvučnými jmény. Zkouší stavět na své vlastní tradici zrozené koncem 60. let 20. století a vnáší do festivalového dění více programových nápadů. Projevilo se to i na trojici provázaných, a přesto kontrastních koncertů Polského víkendu.  více

Orchestr Ensemble Opera Diversa včera v Domě umění obhlédl svůj repertoár, uvedl dvě premiéry a splnil jeden malý dluh. Sborový pořad z postních motet odstaral sbor Ensemble Versusvíce


Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Nejčtenější

Kritika

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více