Mnoho forem jednoho Janáčka

Mnoho forem jednoho Janáčka

Festival Janáček Brno 2016 svému publiku nenabízí výhradně tvorbu Leoše Janáčka, prostor naopak dostávají i tvůrci, kteří rozvíjejí jeho hudební dědictví po svém. V Mahenově divadle se tak odehrál koncert jazzového tria Emila Viklického a Ivy Bittové ve společnosti OK Percussion Duo.

První polovina koncertu patřila triu matadora české jazzové scény, skladatele a pianisty Emila Viklického. Ten do večera vstoupil vlastní kompozicí s názvem Adventure in Black and Yellow. Byť měla skladba docela funkový groove, dobře předznamenala zbytek setu, který byl po rytmické stránce zase jazzovější. Z kapely po celou dobu koncertu vyzařoval zřetelný, čtyřdobý puls. Pro posluchače neznalého jazzu šlo o věc velmi přívětivou, pro ty náročnější však ve výsledku lehce monotónní. Tak jako tak se dobře vystavěné rytmické figury, byť často opakované, poslouchaly skvěle.

Všichni tři muzikanti se na pódiu pouštěli do znamenitých sól.  Po třetím z nich už v publiku spontánně tleskali i ti, kteří se zřejmě ještě na začátku takového jednání, pro vážnou hudbu netypického, ostýchali. V aranži moravské lidové písně Ej, lásko, lásko se Viklický, tak jako ve všech ostatních skladbách, nebál častých citací hlavního nápěvu, harmonicky bluesové finále pak bylo vlídným intelektuálním vtipem. Z dalších skladeb zaujala zejména Viklického úprava klarinetového motivu z páté části JanáčkovySinfonietty, kdy se četně opakované téma melancholické autorovy melodie příjemně střídalo s jazzovým optimismem. V aranži árie z Její pastorkyně se celá kapela po lyrickém úvodu rozjela ve slušném tempu, bubeník Cyril Zelenák s gustem obměňoval rychlý swing s rytmem postaveným na velkých triolách. Z pohledu struktury vykazovaly jednotlivé aranže jistou podobnost, zahrané však byly prvotřídně.

Nástup Ivy Bittové po přestávce byl pro umělkyni typicky netypický. Z reproduktorů se linul její hlas ještě před vytažením opony (koncert byl citlivě nazvučený) a když se pak opona zvedla, pohled na Bittovou uprostřed bubenického arzenálu OK Percussion Dua měl navrch divadelní rozměr. Zatímco Bittová útržkovitou melodiI Ej, Janku, Janíčku prokládala hojnými vzlyky (a vůbec všemi zvuky, které jsou její hlasivky schopny produkovat), Martin Kleibl spolu s Martinem Opršálem střídali vibrafon a tympány se vším možným, co zrovna měli po ruce. Bittová si z melodického přednesu textu, který byl reminiscencí na Janáčkovy nápěvky, udělala slušnou hereckou etudu a náramně si to užívala. Instrumentální složka byla minimalistická, repetitivní – při poslechu dvou marimb se nešlo ubránit myšlenkám na Steva Reicha. Aranžmá Pilek (autor Miloš Štědroň) nepostrádala hravost, jejich zasněnost se blížila dětské uspávance.

Po druhém „nápěvkovém“ vstupu se Martin Kleibl posadil za bicí soupravu. Aranžmá vokalízy z Janáčkovy symfonie Dunaj dostala jazz-rockové obrátky, což vyklenulo hezký dramaturgický oblouk k první půli koncertu. I když ještě počátkem druhé poloviny byla návaznost na předchozí část večera komplikovanější.

Iva Bittová může zpívat zdánlivě jednoduchou melodii, posluchač si však nikdy nemůže být jistý, kam až ho svou invencí dovede.  Mám na mysli třeba až jakousi dětinskost, kterou nejspíš člověk odpustí jenom jí. Při Bittové hravosti, se níž k hudbě od vždy přistupuje, musí být nelehké hledat si koncertní partnery. OK Percussion Duo se však zdá výbornou volbou. Souhra mezi Bittovou a perkusisty byla precizní, a přitom se nevytrácel humor a nadhled. Kleibl s Opršálem se nebojí hrát na marimbu rukama bez paliček či na vibrafon houslovým smyčcem. Spolu s bezpočtem drobných chrastítek a činelů dali průchod svým zkušenostem na poli soudobé hudby a s Bittovou se na pódiu výborně doplňovali.

Experimentální úprava Janáčkových motivů z pera Miloše Štědroně je velmi svéráznou a nemusí za každých okolností fungovat. Specifická hudba si totiž žádá osobité umělce. Toto kritérium bylo včera naplněno a provedení bylo vynikající. Druhá polovina mohla být pro zasycení posluchačů o něco delší, i přesto však zanechala působivou stopu.

Emil Viklický Trio (Kontrabas – Petr Dvorský, Bicí – Cyril Zelenák, Klavír – Emil Viklický): Adventure in Black and Yellow, Ej Lásko, Lásko, Aspen Leaf, Vínko, vínko, Sinfonietta, klarinetové téma z 5. části, Děkuji Ti, Laca – árie z opery Její pastorkyňa. Iva Bittová / OK Percussion Duo (Martin Kleibl & Martin Opršál): Ej, Janku, Janíčku, Na památku, Nápěvky mluvy I, Varhany solo (Passacaglia doppia) – 7. část z Glagolské mše, Pilky, Nápěvky mluvy II, Dunaj – symfonie III. Allegro, Čekám Tě. Aranžmá Miloš Štědroň. Festival Janáček Brno, 13. října 2016, Mahenovo divadlo, Brno.

Iva Bittová/ Foto (c) Janáčkova opera NdB / Jakub Jíra

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.  více

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Dvacátý druhý ročník cyklu koncertů staré hudby s názvem Barbara Maria Willi uvádí… přivítal v úterý 25. února v Konventu Milosrdných bratří soubor Capella Mariana s uměleckým vedoucím a tenoristou Vojtěchem Semerádem. Ansámbl se svými kmenovými členy Hanou Blažíkovou (soprán, gotická harfa), Jakubem Kydlíčkem (flétny) a Ondřejem Holubem (tenor) z důvodu hlasové indispozice zbylých kolegů mezi sebe na poslední chvíli přijal jako výpomoc barytonistu Jana Kukala. Večer byl unikátní propojením filmové epopeje Svatý Václav s živou hudbou, jež měla podpořit stylovost i historičnost svatováclavské epochy zachycené v němém snímku.  více

Vojtěch Semerád je uměleckým vedoucím vokálního souboru Cappella Mariana, se kterým interpretuje zapomenutá díla středověké a renesanční vokální polyfonie. Soubor pravidelně vystupuje na prestižních festivalech v České republice i v Evropě. Hlavním tématem našeho rozhovoru byla chystaná projekce prvního československého velkofilmu Svatý Václav se živým hudebním doprovodem sestaveným z památek období středověku vázaných na svatováclavskou legendu.  více

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Nejčtenější

Kritika

Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.  více