Na konci listopadu vyšlo CD s názvem Moravské hlasy. Na první pohled nenápadné album by rozhodně nemělo ujít pozornosti. Jedná se o hudební nosič, který je součástí projektu Píseň duše, jehož iniciátorem je Jiří Plocek. Jeho cílem bylo představit fenomén moravské zpěvnosti na příkladu některých oblastí Slovácka.
Na nahrávce naleznete osmadvacet písní nahraných bez hudebního doprovodu. Při konečném výběru interpretů čerpal autor ze své dlouholeté redaktorské činnosti pro Český Rozhlas Brno a vydavatelské i dramaturgické praxe. Vedle potřebných zkušeností má i proto také vytříbený cit.
Absence hudebního doprovodu může některé posluchače odradit. Žádné živelné housle, efektní cimbálová sóla, nic co by lidský hlas podpořilo, ale také nic, co by jej zastínilo. Proto se nám hlasy představují ve své nejčistší prosté kráse.
Lidová muzika je samozřejmě neodmyslitelnou součástí tradiční kultury. Nelze ji však brát jako nedílnou součást písně. Když si lidé v minulosti zpívali při práci či každodenních příležitostech, jen stěží se jim mohlo dostat hudebního doprovodu. Tento přístup lze tedy považovat za jeden ze způsobů, jak se navracet ke kořenům lidové písně.
To vše bylo nyní podpořeno faktem, že si zpěváci sami vybírali, co na albu zazpívají. Ještě hlouběji ke kořenům nás přivádí výběr míst, kde byly nahrávky pořízeny. V dobách, kdy byla lidová píseň ještě běžnou součástí života, bylo tomu stejně také s náboženstvím, jeho liturgií a účastí na obřadech. K účelu nahrávání proto byla zvolena místa, kde tyto obřady probíhají - synagoga v Břeclavi, evangelický kostel v Javorníku a kaple sv. Josefa v Kyjově. Jsou to navíc prostory s přirozeně kvalitními akustickými vlastnostmi, které hlas bez opory hudebního doprovodu podrží.
Tato místa se také stala dalším vodítkem pro výběr zpěváků. Určila spádové oblasti Podluží a Hanácké Slovácko, Horňácko a Strážnicko a Kyjovské Dolňácko. Jiří Plocek vybral jako základ z každé oblasti jeden mužský pěvecký sbor, dále dva ženské pěvecké sbory, menší pěvecká uskupení a řadu sólistů. Není bez zajímavosti, že věkové rozpětí mezi nejmladším zpěvákem Ondřejem Maňákem a nejstarším Oldřichem Krejčím je přesně 100 let.
Nelze jmenovat všechny zpěváky, kteří se na albu objeví. Představím tedy jen některé z této široké palety barev lidského hlasu.
Ráda bych zmínila zpěvačku Janu Otáhalovou z Podluží, která před nedávnem vydala svoje debutové album. Zazpívala jak sólově, tak v triu se svými kamarádkami Evou Skočíkovou a Anežkou Herkovou. Za Horňácko nelze opomenou Janíčka Pavlíka, který ve svých devíti letech mnohé dojímá svým ryzím a upřímným projevem. Dalšími jsou např. Zpěvulenky z Čeložnic, Anna Múčková nebo bratři Varmužovi.
Přístup, se kterým bylo album vytvořeno, je netypický, avšak o to zajímavější. Jak sám Jiří Plocek přiznává, není „folkloristou“. V úvodním textu v bookletu zmiňuje, že se s lidovou písní setkával sice od malička, ale až mnohem později, při poslechu horňáckého majstra Martina Hrbáče, byla zažehnuta jiskra v srdci. Ještě blíže k folkloru se dostal až po čase, díky spolupráci s Českým Rozhlasem Brno a BROLNem. Pohled zvenčí je mnohdy nezatížený zvyklostmi a může se stát prozřením pro ty, co sice žijí uzavřeni v určité skupině, jsou však ochotni i naslouchat.
Nejdůležitější poselstvím, které mně album přináší, je upozornění na to, že se snad ještě uchovaly některé původní funkce písně. I když se tak mnohdy zdá, nemůže se díky energii lidského hlasu, který je do písně vložen, nikdy stát pouhou kulisou bez přidané hodnoty emočního prožitku. Píseň se musí zpívat, poslouchat a hlavně žít. Žít v ní nebo alespoň s ní.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..