Hudbymilovní obyvatelé Brna si rádi připomínají návštěvu Wolfganga Amadea Mozarta ve města na přelomu let 1767-1768. Tématem třetího abonentního koncertu brněnských filharmoniků z cyklu Filharmonie doma I se však stala skladatelova návštěva Prahy. A nebylo tomu bezdůvodně. V profesionální dráze nejvýraznějšího představitele vídeňského klasicismu zaujímá Praha nezpochybnitelné místo. V souladu se zvoleným tématem pak dramaturgové vybrali důležité mezníky v autorově tvorbě, které právě s Prahou a Pražany souvisí. Orchestr Filharmonie Brno vedl Alexander Liebreich a na klavír hrál Saleem Ashkar.
Poučení posluchači věděli, že uslyší předehru z Figarovy svatby a že se nesmí zapomenout ani na tu z Dona Giovanniho. Obě přitom zazněly před necelými dvěma týdny na koncertě Czech Ensemble Baroque s Adamem Plachetkou. A přestože si posluchači již zvykli, že se Mozartova díla ocitají na programech hudebních večerů relativně často, uvádět obě předehry dva týdny po sobě je možná příliš i pro milovníky této hudby. Zájemci sice dostali možnost posoudit a porovnat obě interpretace nezávisle na sobě, (koneckonců jedni hrají na nástroje moderní a druzí na barokní), nemyslím si však, že se konkrétně na těchto dvou skladbách projevuje rozdíl poučené a nepoučené interpretace nejjasněji. Orchestr Filharmonie Brno provedl předehry samozřejmě bravurně; skladby ostatně patří do zlatého repertoáru každého světového orchestru.
Hodnotnější částí večera byl Mozartův Klavírní koncert č. 20 d moll v podání klavíristy Saleema Ashkara. Rozjímavá, snivá, tklivá, melancholická skladba přímo vybízela k jemné konejšivé interpretaci sólového klavíru. Saleem Ashkar křehkou dynamikou a silně romantizujícím a až chopinovským rubatem obnažil každičké citlivé místo skladby. Největší síla interpretace se objevovala přirozeně v kadencích a dalších sólových výstupech. Tam právě měl klavírista nejvíce prostoru pro rozvolnění tempa, zvýraznění vzdychající dynamiky a užívání pedálů. Právě přehnaná pedalizace bývá často vytýkána klavíristům, kteří provádějí neromantická díla s romantickým patosem. Stejně tak rytmická rozvláčnost a popření nesmlouvavě tepajícího rytmu metronomu patří k „prohřeškům“ romantických klavíristů. A přestože obojí bylo možné nalézt v Ashkarově interpretaci v míře vrchovaté, díky hudebnímu jazyku skladby, která ještě stojí na půdě vídeňského klasicismu, ale přesto už naznačuje směr dalšího vývoje k chopinovskému romantismus, nezněl výsledek nepatřičně a bizarně jako by jistě zněl u jiného Mozartova klavírního koncertu. Saleem Ashkar zkrátka vystihl ducha skladby, jak ho slyší on a posunul jej tak blíže romantickému chápání.
Nelze však tvrdit, že by Klavírní koncert č. 20 d moll nereprezentoval Mozartova tvůrčího ducha. Skladba je přes zřejmou zádumčivost plná mozartovských figurací, občasných groteskních změn faktury nebo pro autora typických sladkých chromatických melodií. Zaujala zde také paleta nezvyklých orchestrálních barev. Orchestr až na drobné nedostatky zdařile sekundoval klavíru. Snad jen zbytečně agresivní vpád dechových nástrojů ve druhé větě narušil obzvláště něžný konec klavírní fráze.
Nemohl by to být Mozart v Praze, aniž by zazněla Symfonie č. 38 D dur tzv. „Pražská“. Především v této skladbě mohl dirigent prezentovat své uchopení hudebního díla, neboť předehry, byť vybroušené k interpretační, technické i dynamické dokonalosti, nedovedou ani v nejmenším pojmout zacházení s orchestrem do takové míry jako právě symfonie. Alexander Liebreich představuje typ energického dirigenta, který se snaží hráčům (a koneckonců i publiku) vyjít co nejvíce vstříc – tu přiskočí k violoncellům, tam se skrčí u náhle tiché dynamiky houslí a svědomitě ukazuje nástupy. Z dirigentova projevu navíc čiší nezpochybnitelná radost z hudby a poctivého umění, což nejednou dovede strhnout interprety k vyššímu nasazení. Hráči předvedli kvalitní výkon po všech stránkách. Dynamika i intonace většinou nebyly problém. Občas vystoupily z faktury nepřesnosti u flétny a dvakrát ve vyhrocenější části zaskřípaly housle, celkový zvuk byl však vyvážený a kultivovaný.
Večer nabídnul díla pouze jediného autora, i tak představoval díky Klavírnímu koncertu v neobvykle citlivé romantizující interpretaci Saleema Ashkara událost, kterou by si příznivci Wolfganga Amadea Mozarta neměli nechat ujít. I pokud mají rádi Chopina… Příležitost mají zájemci ještě dnes i zítra v brněnském Besedním domě.
WOLFGANG AMADEUS MOZART Figarova svatba, předehra k opeře KV 492, Klavírní koncert č. 20 d moll KV 466, Don Giovanni, předehra k opeře KV 527, Symfonie č. 38 D dur „Pražská“ KV 504, klavír Saleem Ashkar, Filharmonie Brno, dirigent Alexander Liebreich
Zatím nebyl přidán žádný komentář..