K letošním akcím Mozartových dětí v Brně se nezávisle a noblesně připojil koncert souboru Czech Virtuosi, do něhož zasahovaly mozartovské reminiscence několkrát a různým způsobem. Víme, že v Redutě koncertoval jedenáctiletý Mozart před vybraným brněnským publikem na své cestě z Olomouce; jeho obdivovaný výkon jsme si mohli připomenout ve vystoupení třináctiletého amerického houslisty Aristida Boutrise hrajícího Mozartův houslový koncert G dur se sebejistou virtuozitou, takřka neuvěřitelnou u tak mladého hráče (na svůj věk ostatně nevypadá, působí jako dozrávající muž). Jeho studentské mládí bylo snad poznat ve frázování nádherného Adagia druhé věty, spíš naučeném než zažitém, ale v obou rychlých částech a zejména v kadencích si počínal naprosto suverénně (tak jak si to zřejmě představoval devatenáctiletý Mozart, když takříkajíc v jednom tvůrčím záběru napsal pět houslových koncertů; jejich vlastním prováděním chtěl vytřít zrak koncertnímu mistru arcibiskupské kapely Brunettimu, jemuž záviděl jeho úspěchy u salcburských slečen).
Druhým hostem večera (vlastně pozdního odpoledne) byl japonský dirigent Hideaki Hirai, žák mimo jiné Otakara Trhlíka, který se souborem spolupracuje od jeho vzniku. Je znát, že si s ním rozumí a že ví, co si může dovolit – některá allegra byla na hraně proveditelnosti. Hned první větou Haydnovy „Hodinové“ symfonie postihl zvláštní atmosféru koncertu – zapadající slunce vymezovalo oválnými okny na poněkud ponuré červeni východní stěny sálu zvolna se pohybující zlaté terče jako rokokový ornament; proslulé Andante druhé části s hodinovým tikotem však bylo – stejně jako následující allegrettový menuet – neobvykle pomalé a zůstalo elegancí daleko za jeho dokonale ušitým frakem. Ovšem ve finále se blýskli zejména smyčcoví hráči jako opravdoví virtuosi – naslouchat duchaplné Haydnově tematické hře (zvláště ve fugované epizodě) v jejich brilantním a zřetelném přednesu bylo skutečným požitkem.
Závěrečnou Haffnerovou symfonii zůstal pořad v Mozartově Salcburku. Monumentální zvuk, jímž hleděl skladatel v obou vnějších částech této skladby postihnout její slavnostní ráz (k nobilitaci svého salcburského přítele), projevil také choulostivou stránku redutového sálu: silovou nadvládu dechových nástrojů, zejména žesťů, v orchestrálním plenu. Nicméně vituozní přídavek finále ze smyčcového salcburského Divertimenta D dur usmířil i ty, jimž se zdál závěr Haffnerky příliš hlučný.
Czech Virtuosi, kteří svůj soubor založili před sedmnácti lety, nejsou profesionální institucí; důvody své existence musejí tedy dokazovat každým dalším koncertem. Současnému všeobecnému dramaturgickému trendu, preferujícímu novější a novou tvorbu, oponují tradičnějším repertoárem, který stále nachází (a bude nacházet) své publikum, ovšem pod podmínkou, že bude provozován na úrovni. Poslední koncert ukázal, že Czech Virtuosi hrají virtuozně a hlavně s chutí.
Czech Virtuosi, Hideaki Hirai, Aristidis Boutris. 20. 6. 2014, Reduta, Brno. V rámci projektu Mozartovy děti.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..