Mucha: Josefene. Kritika: Nikolojo, jen tak dál

Mucha: Josefene. Kritika: Nikolojo, jen tak dál

Když se někdo nemůže celé měsíce rozejít se svým Josefem, píše zoufalé dotazy online psychologům, pláče kamarádkám do telefonu nebo napíše písníčky na album Josefene. Poslední album kapely Mucha je většinou o lásce, která zanechává dlouhé a často nepříjemné stopy.

Je pro dnešní Dolňácko charakterističtější krojovaná chasa, nebo Nikola Muchová? Vzpomínám si na tři roky starou perlu Ladislava Bátory, který označil Juru Pavlicu za ničitele lidové hudby a postavil proti němu „čistou“ tradicionalistku Jarmilu Šulákovou (za tento blábol se tehdy okatě postavil i Václav Klaus). Jenže co si má počít člověk, který s tradicí, v níž vyrostl, zachází proto, že ji má v sobě. Vyříznout ji nemůže, i kdyby náhodou chtěl.

Folklor funguje v zásadě ve dvou rovinách: v zábavné, která hraje lidem na tancovačkách pro potěšení, a osobní, která se vykřičí (nebo snad vyšeptá) z vlastního trápení a nejistoty. Nikola Muchová je v tomto ohledu lidová písničkářka se vším všudy. Něco prostě občas musí ven a důležitý je osobní prožitek a nutnost ho sdělit. Tu může pocítit stařenka při škrábání brambor na zápraží, stejně jako mladá holka, která už zkusila i ostřejší věci než vínečko bílé. Je to pokračování v tradici, která je pevně zakořeněná a projeví se i přes všechen sex, drogy a rock’n’roll.

Že se lidová hudba může s punkem a jiným rockem hodně dobře snášet, to víme už dávno, The Pogues s touto kombinací v 80. letech objeli svět. V případě Muchy ale nejde o nějaký folklor hraný na elektrické kytary a je to snad i dobře. Mnohé pokusy v tomto směru – od dávných Bukanýrů až po dnešní Čechomor – mi připadají dostatečně odstrašující, jiné zase ne dost inspirativní. Mucha se nepokouší svoje kořeny umlátit bicími, ale nechává je na místě, které jim náleží – vespod. Jsou dobře schované, ale všechno na nich drží.

Stejně jako lidové moudrosti nevytvářejí filosofický systém a nesestavíte z nich návod na použití světa, tak lidové písně nevypovídají o žádném údělu. Vypovídají o okamžitých pocitech a někdy se podaří takové zobecnění, že se v něm najdou i ostatní. Kdysi nějaké děvče „prejel kolem galán“ a tatíček ho za to měl dát „na panský kancelár“. Dnešní protějšek prejeté galánky se nechal ojet trošku oplešatělým modrookým klukem v nonstopu na záchodcích. Na panský kancelár současného galána dát nelze, protože si nikdo nepamatuje ani jeho jméno. Kromě vnějších okolností se oba příběhy příliš neliší až na to, že z toho současného se bude muset sem tam nějaké slovo vypípat, zatímco ten starý obstojí i v křesťanském vysílání. Pěkná příležitost pro pokrytectví verze 2.0 a vyšší.

Mucha o chlupech a lidech – Slovácká epopej v Zápisníku zmizelého

Josefene je soudržnější a vyrovnanější album než debut Slovácká epopej. K jakýmsi propadům dochází jen u pseudoitalštiny a vůbec jazykového zmatení v písničce Bére a francouzštiny v Media. Jakoby se Nikola pokoušela upozornit na svůj zpěv sám o sobě – on sice funguje, ale bez jasného textového sdělení tu najednou cosi chybí. Výborná je naopak němčina v Automatické – je to koneckonců jazyk přístrojů, jak ví každý, kdo někdy slyšel Joe’s Garage.

Obal Josefene je negativ Slovácké epopeje, ale obsah je spíš pokračování. Grafická návaznost je schovaná do malého detailu na přebalu a ponechávám na pozorném posluchači, aby si tu maličkost našel a zkusil se rozhodnout, jak moc je zamýšlená. Podstatnější ale je, že z kapely odchází Martin E. Kyšperský, který ji sestavil. Nikola Muchová je sice zásadní autorka, stojí vpředu, ale Mucha funguje kolektivně a najít do ní náhradu, která přirozeně zapadne, nebude jednoduché. Tato kontinuita už se bude vytvářet mnohem obtížněji, ale třeba zase pomůže nějaká náhodná chvíle nepozornosti.

Nikola Muchová není žádná kontroverzní feministka, jak se o ní často říká. Mohla by se tisíckrát balit do punku a undergroundu, může přestat používat v textech nářečí, ale pořád je to holka z jižní Moravy, která ze své kyjovské rodné hroudy vypadla do světa. Malérečka, která si místo štětce vzala elektrickou kytaru a maluje si nad dveře brněnského bytu obrázky ze svého života. A samým soustředěním u toho vyplazuje jazyk – sice jen tak mimochodem a mimoděk, ale pořád.

Mucha: Josefene. Nikola Muchová – zpěv, kytara, foukací harmonika, klavír; Martin E. Kyšperský – baskytara, kontrabas, klavír, vibrafon atd.; Petr Zavadil – kytary, klarinet, varhany atd.; Štěpán Svoboda – bicí, perkuse; Johanka Muchová – zpěv. Text: CZ. Nahráno: 2014. Vydáno: 2014. TT: 41:00. 1 CD vlastním nákladem.

Foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Děti kapitána Morgana, jejich hudba i texty vylézají z kanálů a jiných podzemních prostor, ale neulpívají v nich. Dívat se na hudbu a věci kolem sebe zespodu je pro ně spíš úhel pohledu než životní styl.  více

K „Mariovi“ nebo k „Anderovi“ chodila nejen brněnská kulturní bohéma, básníci, spisovatelé, malíři, herci, ale i významné osobnosti všech možných dalších odvětví. V šedesátých a sedmdesátých letech to bylo doslova kultovní místo, jehož význam doposud čeká na zhodnocení, pamětnici už rychle odcházejí z tohoto světa.  více

Lehce bizarní koncert včera zažil polorozpadlý areál Vlněny, kam se na chvíli přesunulo osazenstvo i atmosféra nedávno zavřeného klubu Boro. Washingtonské trio Les Rhinocéros hrálo ve zkušebně Báry a Tomáše Přidalových, kdo chtěl, mohl si jej přijít poslechnout a místo vstupného přinést třeba banán.  více


Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce

Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.  více

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Dvacátý druhý ročník cyklu koncertů staré hudby s názvem Barbara Maria Willi uvádí… přivítal v úterý 25. února v Konventu Milosrdných bratří soubor Capella Mariana s uměleckým vedoucím a tenoristou Vojtěchem Semerádem. Ansámbl se svými kmenovými členy Hanou Blažíkovou (soprán, gotická harfa), Jakubem Kydlíčkem (flétny) a Ondřejem Holubem (tenor) z důvodu hlasové indispozice zbylých kolegů mezi sebe na poslední chvíli přijal jako výpomoc barytonistu Jana Kukala. Večer byl unikátní propojením filmové epopeje Svatý Václav s živou hudbou, jež měla podpořit stylovost i historičnost svatováclavské epochy zachycené v němém snímku.  více

Vojtěch Semerád je uměleckým vedoucím vokálního souboru Cappella Mariana, se kterým interpretuje zapomenutá díla středověké a renesanční vokální polyfonie. Soubor pravidelně vystupuje na prestižních festivalech v České republice i v Evropě. Hlavním tématem našeho rozhovoru byla chystaná projekce prvního československého velkofilmu Svatý Václav se živým hudebním doprovodem sestaveným z památek období středověku vázaných na svatováclavskou legendu.  více

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Nejčtenější

Kritika

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce