Mucha: Josefene. Kritika: Nikolojo, jen tak dál

Mucha: Josefene. Kritika: Nikolojo, jen tak dál

Když se někdo nemůže celé měsíce rozejít se svým Josefem, píše zoufalé dotazy online psychologům, pláče kamarádkám do telefonu nebo napíše písníčky na album Josefene. Poslední album kapely Mucha je většinou o lásce, která zanechává dlouhé a často nepříjemné stopy.

Je pro dnešní Dolňácko charakterističtější krojovaná chasa, nebo Nikola Muchová? Vzpomínám si na tři roky starou perlu Ladislava Bátory, který označil Juru Pavlicu za ničitele lidové hudby a postavil proti němu „čistou“ tradicionalistku Jarmilu Šulákovou (za tento blábol se tehdy okatě postavil i Václav Klaus). Jenže co si má počít člověk, který s tradicí, v níž vyrostl, zachází proto, že ji má v sobě. Vyříznout ji nemůže, i kdyby náhodou chtěl.

Folklor funguje v zásadě ve dvou rovinách: v zábavné, která hraje lidem na tancovačkách pro potěšení, a osobní, která se vykřičí (nebo snad vyšeptá) z vlastního trápení a nejistoty. Nikola Muchová je v tomto ohledu lidová písničkářka se vším všudy. Něco prostě občas musí ven a důležitý je osobní prožitek a nutnost ho sdělit. Tu může pocítit stařenka při škrábání brambor na zápraží, stejně jako mladá holka, která už zkusila i ostřejší věci než vínečko bílé. Je to pokračování v tradici, která je pevně zakořeněná a projeví se i přes všechen sex, drogy a rock’n’roll.

Že se lidová hudba může s punkem a jiným rockem hodně dobře snášet, to víme už dávno, The Pogues s touto kombinací v 80. letech objeli svět. V případě Muchy ale nejde o nějaký folklor hraný na elektrické kytary a je to snad i dobře. Mnohé pokusy v tomto směru – od dávných Bukanýrů až po dnešní Čechomor – mi připadají dostatečně odstrašující, jiné zase ne dost inspirativní. Mucha se nepokouší svoje kořeny umlátit bicími, ale nechává je na místě, které jim náleží – vespod. Jsou dobře schované, ale všechno na nich drží.

Stejně jako lidové moudrosti nevytvářejí filosofický systém a nesestavíte z nich návod na použití světa, tak lidové písně nevypovídají o žádném údělu. Vypovídají o okamžitých pocitech a někdy se podaří takové zobecnění, že se v něm najdou i ostatní. Kdysi nějaké děvče „prejel kolem galán“ a tatíček ho za to měl dát „na panský kancelár“. Dnešní protějšek prejeté galánky se nechal ojet trošku oplešatělým modrookým klukem v nonstopu na záchodcích. Na panský kancelár současného galána dát nelze, protože si nikdo nepamatuje ani jeho jméno. Kromě vnějších okolností se oba příběhy příliš neliší až na to, že z toho současného se bude muset sem tam nějaké slovo vypípat, zatímco ten starý obstojí i v křesťanském vysílání. Pěkná příležitost pro pokrytectví verze 2.0 a vyšší.

Mucha o chlupech a lidech – Slovácká epopej v Zápisníku zmizelého

Josefene je soudržnější a vyrovnanější album než debut Slovácká epopej. K jakýmsi propadům dochází jen u pseudoitalštiny a vůbec jazykového zmatení v písničce Bére a francouzštiny v Media. Jakoby se Nikola pokoušela upozornit na svůj zpěv sám o sobě – on sice funguje, ale bez jasného textového sdělení tu najednou cosi chybí. Výborná je naopak němčina v Automatické – je to koneckonců jazyk přístrojů, jak ví každý, kdo někdy slyšel Joe’s Garage.

Obal Josefene je negativ Slovácké epopeje, ale obsah je spíš pokračování. Grafická návaznost je schovaná do malého detailu na přebalu a ponechávám na pozorném posluchači, aby si tu maličkost našel a zkusil se rozhodnout, jak moc je zamýšlená. Podstatnější ale je, že z kapely odchází Martin E. Kyšperský, který ji sestavil. Nikola Muchová je sice zásadní autorka, stojí vpředu, ale Mucha funguje kolektivně a najít do ní náhradu, která přirozeně zapadne, nebude jednoduché. Tato kontinuita už se bude vytvářet mnohem obtížněji, ale třeba zase pomůže nějaká náhodná chvíle nepozornosti.

Nikola Muchová není žádná kontroverzní feministka, jak se o ní často říká. Mohla by se tisíckrát balit do punku a undergroundu, může přestat používat v textech nářečí, ale pořád je to holka z jižní Moravy, která ze své kyjovské rodné hroudy vypadla do světa. Malérečka, která si místo štětce vzala elektrickou kytaru a maluje si nad dveře brněnského bytu obrázky ze svého života. A samým soustředěním u toho vyplazuje jazyk – sice jen tak mimochodem a mimoděk, ale pořád.

Mucha: Josefene. Nikola Muchová – zpěv, kytara, foukací harmonika, klavír; Martin E. Kyšperský – baskytara, kontrabas, klavír, vibrafon atd.; Petr Zavadil – kytary, klarinet, varhany atd.; Štěpán Svoboda – bicí, perkuse; Johanka Muchová – zpěv. Text: CZ. Nahráno: 2014. Vydáno: 2014. TT: 41:00. 1 CD vlastním nákladem.

Foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Děti kapitána Morgana, jejich hudba i texty vylézají z kanálů a jiných podzemních prostor, ale neulpívají v nich. Dívat se na hudbu a věci kolem sebe zespodu je pro ně spíš úhel pohledu než životní styl.  více

K „Mariovi“ nebo k „Anderovi“ chodila nejen brněnská kulturní bohéma, básníci, spisovatelé, malíři, herci, ale i významné osobnosti všech možných dalších odvětví. V šedesátých a sedmdesátých letech to bylo doslova kultovní místo, jehož význam doposud čeká na zhodnocení, pamětnici už rychle odcházejí z tohoto světa.  více

Lehce bizarní koncert včera zažil polorozpadlý areál Vlněny, kam se na chvíli přesunulo osazenstvo i atmosféra nedávno zavřeného klubu Boro. Washingtonské trio Les Rhinocéros hrálo ve zkušebně Báry a Tomáše Přidalových, kdo chtěl, mohl si jej přijít poslechnout a místo vstupného přinést třeba banán.  více


Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Nejčtenější

Kritika

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce