Po dvouleté pauze vynucené covidovou pandemií se včera do brněnských chrámů vrátil Velikonoční festival duchovní hudby. Letošní 29. ročník se nese v dramaturgické linii Tělo / Vtělení / Oslavení a svým způsobem se jedná o symbolické splynutí neuskutečněných programů z minulých let. Původní emblémy umučeného i oslaveného těla se tak staly ještě aktuálnějšími. Festival zahájil v kostele sv. Janů na Květnou neděli ansámbl Musica Figuralis s uměleckým vedoucím a hráčem na klávesové nástroje Markem Čermákem. Kromě instrumentalistů a choralistů (pod vedením Vladimíra Maňase, hru na pozitiv obstaral Ondřej Múčka) vystoupili také sopranistka Lenka Cafourková Ďuricová, mezzosopranistka Monika Jägerová, tenorista Matúš Šimko a basista Tomáš Šelc. Lákadlem klasicistního programu s názvem Affettuoso („s mocným vzruchem duševním“ dle Ottova slovníku naučeného) bylo nejen Haydnovo málo známé, přesto hudebně fascinující Salve Regina, ale především premiéry děl Josepha Puschmanna (novodobá) a Antona Zimmermanna (česká novodobá).
Večer zahájila novodobá premiéra Miserere c moll skladatele a od roku 1777 kapelníka olomoucké katedrály Josepha Puschmanna. Místo kapelníka získal nejen po letech praxe ve šlechtických službách, ale také díky důkladnému studiu kompozice ve Vídni. Opis žalmu Miserere mei, Deus v Puschmannově zhudebnění pochází ze sbírky brněnských augustiniánů a taktéž ve fondu kroměřížského kostela sv. Mořice. Skladba je atypická nejen tím, že je zkomponována ve slohu stile antico (kompoziční přístup vycházející z estetického ideálu Giovanniho Pierluigiho Palestriny), ale také technikou alternatim, tedy střídáním figurálních a chorálních částí. Posluchačům duchovní tvorby není chorál ve figurální hudbě jistě cizí, avšak jen málokdy je postaven jako protipól instrumentální hudbě. V případě Puschmannova Miserere je tomu však přesně tak – poklidným chorálním úsekům odpovídají figurální oddíly s proměnlivou a místy veskrze expresivní harmonií i melodií. Chorální vložky naopak uklidňují vyhrocené instrumentální a sborové části, čímž umocňují dialogické působení skladby. Puschmannovo Miserere nezachází k dlouhým a enormně dramatickým plochám, jeho síla tkví právě v onom pnutí mezi chorálem a figurální hudbou se sborem. Marek Čermák s těmito kontrasty vědomě pracoval a bohatost výrazu (stejně jako enormně pozoruhodné chromatiky) svým nastudováním ještě umocňoval. O to působivější pak byl každý návrat chorálních úseků. Ze sólistů složený ansámbl prokázal nejen maximální porozumění skryté i zjevné expresivitě, ale zůstával také za všech okolností dynamicky i výrazově sjednocený.
Novodobá česká premiéra skladby Serenata affettuosa per la Quaresima Antona Zimmermanna dala zahajovacímu večeru svůj název. Zimmermannova skladatelská tvorba je bohatá nejen z hlediska hudebních žánrů, ale také jejich uměleckého zpracování; ostatně není náhoda, že některá jeho díla byla ještě do nedávna považována za tvorbu Josepha Haydna. Serenata Affettuosa per la Quaresima (Procítěná serenáda pro postní čas) svým názvem nabádá interpreta k procítěnému až přecitlivělému přednesu. Základním prvkem skladby by měla být melancholie, kterou autor umocnil klarinety, jejichž melodické využití bylo v klasicismu pro tyto účely obvyklé. Marek Čermák zvolil veškeré prostředky, aby tomuto „doporučenému“ pojetí vyhověl – náhlé dynamické změny, pestrá práce s tempem i promyšlené frázování – to vše dodalo nastudování hlubokou a často náhlými emocemi zmítanou citovost. Přestože se ve smyčcích občas objevily drobné intonační či rytmické nedostatky, vysoce kvalitní a zajímavé nastudování na ně dalo zcela zapomenout. Pochvalu si zaslouží také intonačně pevné lesní rohy.
Závěrečné Salve Regina Josepha Haydna potvrdilo kvalitu nastudování Marka Čermáka i orchestru a dalo možnost sólistům projevit své interpretační kvality. Skladatel střídá afekty pro vyjádření obsahu textu takřka v každém zhudebněném verši, interpretační „pohotovost“ a schopnost vystihnout jemné výrazové odstíny a nálady je tak zcela bezpodmínečná. Naštěstí Lenka Cafourková Ďuricová, Monika Jägerová, Matúš Šimko i Tomáš Šelc patří k předním interpretům staré hudby, a tak tyto jemné nuance zvládali bez sebemenších problémů. Pochvalu si zaslouží také homogennost a dynamická jednota jejich projevu jako celku i jako sólistů. Závěrečné pianissimo podložené smířlivou tóninou G dur uzavřelo v kýženém klidu nejen Haydnovo Salve Regina, ale také zahajovací koncert 29. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby. Dramaturgická linka Tělo / Vtělení / Oslavení dává nicméně příslib, že povedené otevření festivalu je pouhým začátkem a posluchače čeká pestrá přehlídka duchovní hudby minulosti i současnosti.
JOSEPH PUSCHMANN: Miserere c moll, novodobá premiéra
ANTON ZIMMERMANN: Serenata affettuosa per la Quaresima, česká novodobá premiéra
JOSEPH HAYDN: Salve Regina
Lenka Cafourková Ďuricová soprán
Monika Jägerová mezzosoprán
Matúš Šimko tenor
Tomáš Šelc bas
Ondřej Múčka varhanní pozitiv
Musica figuralis
dirigent, cembalo Marek Čermák
Kostel sv. Janů, Minoritská
Neděle, 10. dubna 2022, 20:00
Zatím nebyl přidán žádný komentář..