Muzikál o potřebě milosrdenství a zázraku

27. říjen 2015, 14:45
Muzikál o potřebě milosrdenství a zázraku

Je toho více, čím první muzikálová produkce Městského divadla Brno v této sezoně poutá pozornost. Inscenaci Pískání po větru uvedli na zdejší Hudební scéně v režii Petra Gazdíka, který se také objeví v hlavní roli. Vedle zajímavé dramaturgie je to vlastní hudební balení titulu a jeho nastudování a dále výkony protagonistů i početných dětských herců.

Autorem muzikálu Whistle Down the Wind je Andrew Lloyd Webber, jehož celosvětově proslavené tituly jako Cats (Kočky), Jesus Christ Superstar, EvitaJoseph and the Amazing Technicolor Dreamcoat (Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť) už na jmenované scéně divadlo uvedlo. Nekorunovaný král muzikálu toho samozřejmě napsal daleko více a ve vyjmenované řádce největších Weberových hitů uvedených v Brně už snad chybí jen slavný Phantom of the Opera (Fantom opery). I proto je zajímavé, že v představování Webberovy tvorby sáhli nyní brněnští inscenátoři – navrch v české premiéře – po díle z roku 1996, které si cestu k úspěchu na jevišti klestilo přes původní neúspěšně americké uvedení. Dalším plusovým bodem je, že o tento Webberův nikde široko daleko kolem nezavadíte a podle informací brněnských divadelníků jde zřejmě o kontinentální premiéru.

Nasazení titulu je však zajímavé také pro vlastní příběh muzikálu a jeho hudební zpracování. V podtitulu muzikál trochu módně označený přívlastkem „mysteriózní“ staví na srážce dětské nevinnosti s pragmatickým a cynickým světem dospělých. Předlohu stvořila ve stejnojmenné novele koncem padesátých letech minulého století spisovatelka Mary Hayley Bell. Podle knížky vznikl v roce 1961 úspěšný britský film představovaný u nás pod názvem Mluviti do větru. Příběh je vcelku prostý. Skupina dětí najde ve stodole zřejmě zločince na úprku a považují jej za Ježíše Krista. Jenomže je tady ještě jiný početný chór dospělých, s jejichž vírou i pohledem na svět to už není tak jasné jako s optikou malých, kterým vévodí dospívající dívka. Z její velké, odevzdané a nic nepožadující lásky k tajemnému Muži, jehož stigmata na nohou i rukou ale nejsou od kříže, se zrodí finální katarze i poselství muzikálu. Dětská čistota je nedotknutelná a dokáže spasit, víra a láska nefunguje v kostele ale osvědčována v každodenní realitě. A s možným návratem Krista je to vlastně stále otevřené… Biblická témata a jemné christologické odkazy, které vcelku nekomplikovaným dějem situovaným do Vánoc a do chudé Louisiany vzlínají, jsou právě v dnešních dnech plných uprchlíků a imigrantských útěkářů také jakýmsi jemným lakmusem divákova pomyslného milosrdenství a náboženského přesvědčení. I v těchto nezamýšlených dramaturgických konsekvencích vidím jeden z kladů Webberova muzikálu tady a teď.

Režsiér Petr Gazdík už dávno ví, že muzikál je zejména do detailů propracovaná herecká, pěvecká, pohybová a vizuální šou. A dokázal to paradoxně i v této naoko nepompézní podívané. Scénograf Emil Konečný svojí výpravu jakoby se vzdálil zdejším výpravným muzikálovým titulům. Velký portál ale i celý obvod jeviště – možná až trochu fádně – vyplnil jenom soustavou obrovských svislých latí. Využívá se tady vcelku střízlivě a jednoduše pojízdných stolů a průsvitné černé opony, aby bylo možno měnit různá prostředí, z nichž nejčastější je právě onen novodobý Betlém – tedy prostá stodola s balíky slámy skrývajícími onoho Muže.

Jistou záludnost muzikálu představuje početná dětská company, která ve dvou alternacích čítá až čtyřicet malých. Nutno přiznat, že s premiérovou polovinou této školácké i před školácké skupiny Gazdík za pomoci choreografky Carli Rebeccy Jefferson pracuje účelně tak, že děti inscenaci toliko nezdobí, ale jsou jejími právoplatnými aktéry. To lze říci i na adresu hlavního tria, které při premiéře odehráli Alena Juráčková, režisérův sedmiletý syn Josef Gazdík a odrostlá, ale figuru dospívající dívky skvěle zvládající Eliška Skálová. Mladá herečka s křehkým sopránem vytvořila skutečně jímavou ale diváka nevydírající postavu: ona je vlastně nositelem hlavního sdělení inscenace. Jde o zatím možná nejzajímavější výkon Skálové v MDB. Petr Gazdík sám sebe režíroval v hlavní roli Muže. Zkušený muzikálový interpret předvedl dramatický tenorový part a dosvědčil, že figury osudem, vlastními činy nebo svědomím pronásledovaných hrdinů suverénně pěvecky zvládá už od dob svého Jeana Valjeana. Z dalších výkonů potom nelze pominout výkon Viktórie Matušovové jako temperamentní Candy, která dokáže svůj zpěv prosytit nejen silou a dramatickou naléhavostí, ale také jistým a bezchybným hlasovým projevem.

Možná až příliš kontraproduktivní exprese naopak dávala do svých čísel company tanečníků a zpěváků. I když si divák v muzikálu cení pohybového i gestického nasazení, méně by v tomto případě znamenalo více. Pěvecký entuziasmus a pohybová verva malých se tady naopak nespoléhala na divácky odzbrojující dětské skotačení, ale nesla prvky ukázněné režie, za což patří Gazdíkovi také plus.

Pískání po větru je příjemným zážitkem, jak po herecké tak po zvukové stránce. Webber stvořil místy až rozmáchle symfonicky znějící muziku, v níž místy nezapře svoji fascinaci a zkušenost s rockovou ražbou, kterou tady obstarává zvuk kytar. Velké hudební plochy jsou dílem zvukově precizního pětatřicetičlenného orchestru pod vedením Dana Kalouska. A Brňané už berou jako samozřejmost, že neslyší muzikál na half playback, jak se to z ekonomických důvodů mnohdy dělá jinde – muzikálový produkt i jeho divácká konzumace se potom blíží spotřebě pomyslné divadelní konzervy. Divák si samozřejmě přijde i na řadu komorních písničkových výstupů, kterým vévodí výše jmenovaní protagonisté.

Pískání po větru je tak v Brně muzikálem, který možná neohromí okázalostí příběhu, kostýmů či tanečních čísel. I tak je zajímavý dramaturgickým importem a hlavně vlastním scénickým tvarem. Je to podoba hudebního divadla, k němuž divák uvyklý zejména na vnějškově efektní podívané překvapivě musí přistupovat zevnitř příběhu i poselství této hudby.

Andrew Lloyd Webber, Jim Steinman, Patricia Knop, Gale Edwards: Pískání po větru. Režie – Petr Gazdík, kostýmy – Andrea Kučerová, scéna – Emil Konečný, hudební aranžmá – Martin Wiesner, hudební nastudování – Dan Kalousek. Vlaštovka – Eliška Skálová, Rošťanda – Alena Juráčková, Chudáček – Josef Gazdík, Boone – Tomáš Sagher, Amos – Dušan Vitázek, Candy – Viktória Matušovová. 24. října 2015, Městské divadlo Brno, Hudební scéna, premiéra.

Ilustrační foto archiv Městského divadla Brno

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

Nejčtenější

Kritika

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více