Hudbě starších období se věnuje mnoho specializovaných ansámblů, orchestrů, sborů a jiných hudebních těles, samotná provedení se ale většinou drží tradiční formy koncertu. Půjdete-li na cembalový koncert, gambový recitál, sólovou kantátu nebo operní představení, víte téměř vždy, co můžete od inscenátorů a hudebníků očekávat. Představení Festa di Sua Maestà Caesara hudebního tělesa Plaisirs de Musique, tanečníků Les Plaisirs de la Danse a herců Lindy Kunclové, Kristiny Kubové a Michala Marholda se nicméně pokusilo překvapit posluchače netradičním spojením činoherních, tanečních a instrumentálních prvků. Inscenace vznikla na objednávku barokního festivalu Hortus Magicus 2017 a měla připomenout 350. výročí svatby Leopolda I. a španělské infantky Margarity. Ryze autorské dílo se však sňatkem pouze inspirovalo a namísto něj prezentovalo téměř „alenkovské“ dobrodružství mladé Markéty, která se dostane do dob císaře Leopolda I. Habsburského. O to zajímavější bylo, že zazněly skladby samotného Leopolda I. Dalšími autory v programu byli Antonio Cesti a Johann Heinrich Schmelzer.
Při představení panovala od počátku dobrá nálada, vypovídalo o tom úvodní uchechtávání se tanečníků stylizovaných do podoby živých obrazů. Odpovědí jim byl smích publika. Zatímco scéna s dobovými kostýmy představovala tradiční ztvárnění barokní látky, úvodní vstup hlasatele z fingovaného tlampače působil svěže a kontrastně. Vše se záhy vysvětlilo, neboť jsme se ocitli v galerii a nastoupení tanečníci představovali zatím pouhé postavy na plátnech obrazů. To se však mělo brzy změnit. Hlavní postava – Markétka, děvče znuděné, drzé, povýšené a veskrze moderní – měla zažít na vlastní kůži, jaké to bylo žít v druhé polovině 17. století.
Inscenace relativně přirozeně oscilovala mezi činohrou, barokním tancem a tradičním koncertem. Hudebníci v pravé části pódia převážně doprovázeli tanečníky a herce, přesto občas zaujali i význačnější místa na scéně. Herci v činoherních intermezzech seznamovali posluchače s životními osudy Leopolda I. Habsburského a jeho první ženy Markéty Terezie Habsburské. Navzdory relativně nevděčným a schematickým postavám nepůsobily divadelní vložky nepatřičně a nuceně. Linda Kunclová v roli Markétky podala velmi přirozený výkon, což je vzhledem k charakteru postavy, který nutně sváděl ke zbytečnému přehrávání, chvályhodné. Také zasněná a éterická Markéta Habsburská ztvárněná Kristinou Kubovou i vnitřně konzistentní a přesvědčivý Michal Marhold v roli arcibiskupa Slepčianského své role zvládli.
Vizuálním těžištěm představení však byli tanečníci. Trojice děvčat a stejné trio chlapců provázely historické postavy po celou dobu představení. Z hlediska choreografie byla nepopiratelná precizní příprava – mladí tanečníci bezchybně ovládali barokní gestiku. I když se někde pozapomněli, výsledek byl stále velmi přirozený a organický. Mezi nejpovedenější taneční kreace večera patřil stylizovaný balet s koňmi. Taktéž sólové výstupy, ve kterých tanečníci prezentovali techniku, byly pro lehkost provedení pozoruhodné.
Přes veškerá pozitiva, která nebylo obtížné objevit, však naopak bylo těžké se ubránit dojmu promarněné šance a občas až nepochopitelného amaterismu, což je u interpretů, kteří platí za špičky ve svých oborech zarážející. Pomineme-li nedotaženosti technického rázu – především skutečně školácky působící promítání modlícího se Leopolda Habsburského, kterého zřejmě v prvních záběrech natáčeli na třesoucí se kameru bez stativu – zaslouží největší výtku právě hudební provedení.
Ačkoliv hudebníci představují ostřílené interprety hudby starších období, množství intonačních a rytmických přešlapů není omluvitelné ani užíváním interpretačně náročnějších dobových nástrojů. Ne že by snad provedení bylo katastrofální, to v žádném případě, při přihlédnutí k dlouholeté praxi a zkušenostem hudebníků, by však měl posluchač dostat o něco vybroušenější hudební projev. Bezchybný výkon podal snad Jan Čižmář, který je současně uměleckým vedoucím projektu. Ve finálním hodnocení je ovšem třeba přihlédnout také k velmi dobré improvizaci hudebníků. Snad jen mít více času a podařilo by se inscenátorům vybrousit i tuto složku. Nedostatky částečně vyvažovala srdečná nadsázka zřejmá od samého vstupu všech zúčastněných na scénu.
Projekt Festa di Sua Maestà nabízí posluchačům jedinečnou šanci poslechnout si hudební díla jednoho z největších panovníků své doby. To vše jest zabaleno do povedeného scénického provedení s dominantní taneční složkou. Zbývá tedy jen trochu více secvičit náročnější instrumentální party a představení může ke cti inscenátorům samotným, ale především panovníku Leopoldu I. Habsburskému skutečně sloužit.
Leopold I. Habsburský: Suita G dur, Suita c moll, Suita D dur; Antonio Cesti: Sonata G dur, Sonata G dur, Sonata d moll, Johan Heinrich Schmelzer: Arie per il Balleto à Cavallo; Improvizace: Menuet – Lidový tanec. Marta Kratochvílová: traverso; Davide Monti: housle; Ivan Bečka: viola; Jan Čižmář: theorba, barokní kytara. Psáno z koncertu 5. března 2018, Sál Břetislava Bakaly
Zatím nebyl přidán žádný komentář..