Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.
Janáčkovo operní dílo dosahuje světové proslulosti a inscenace jeho oper patří k velkým společenským událostem. Není tedy divu, že již brzy po skladatelově smrti začaly vznikat úpravy a suity, které umožnily přenést hudbu Janáčkových oper z orchestřišť operních domů na pódia koncertních sálů. První suitu z opery Příhody lišky Bystroušky vytvořil dirigent Václav Talich, ovšem pouze z hudby prvního jednání a s vlastními instrumentačními zásahy. Tuto suitu později upravil ještě Sir Charles Mackerras, který ji vrátil původní janáčkovskou instrumentaci. Roku 2017 se stejného zadání chopil Jakub Hrůša a vyhotovil suitu sestávající z čistě orchestrálních částí opery. Jeho úprava tak sice prochází operním dějem, ale připomíná, že Janáčkova hudba dokáže stát i sama o sobě tedy bez opory jevištní akce.
Streamovaná videa nejsou ideálním způsobem, jak si vychutnat pestrou orchestrální fakturu a požitek z hudby mnohdy závisí spíše na kvalitě domácí reprosoustavy než na snaze a provedení hudebníků. Škoda, že nakonec musela být zrušena i plánovaná možnost promítání koncertu v Janáčkově divadle, tak by totiž bylo alespoň zajištěno, že reprodukce zvuku bude co nejlepší. I v domácím prostředí, z notebooku či profesionálních reprobeden pro audiofily, bylo zřejmé, že orchestr si pod Hrůšovým vedením dal na nastudování obzvláště záležet. V suitě se neztrácela ani přirozená fortelnost Janáčkovy hudby se svojí razantní a specifickou rytmikou, ani její bezbřehá barevnost a smysl pro líbeznou lyriku. Orchestr pod Hrůšovým vedením byl nejen výrazově bohatý a jednotný, ale také výsostně dynamický a energický. Zvuk mikrofonů jednotlivých sekcí byl navíc smíchaný s mimořádným smyslem pro detail. Přestože zážitek z živého koncertu stream nikdy nenahradí, podařilo se organizátorům předat maximum, které toto médium zvládne – a že se mnohdy kvalita zvuku blížila studiové nahrávce je tím nejlepším vysvědčením.
Alpská symfonie (Eine Alpensinfonie) se na koncertních pódiích příliš často nevyskytuje, mnohdy bývá dávaný prostor spíše Straussovým expresivnějším a tonálně vyhrocenějším dílům. I tak pro tento opus platí všechny superlativy skladatelova kompozičního jazyka – nápaditá instrumentace, uhrančivě klenuté melodické oblouky (tentokrát sahající skutečně až k pomyslným vrcholkům hor) a vytříbený smysl pro formu a vnitřní gradaci. Člověk si musí postesknout, když si uvědomí, že obsazení, které v ideálním případě vyžaduje až sto dvacet pět hráčů, muselo mnoho z nás „vměstnat“ do dvou reprobeden, sluchátek či výstupu z notebooku. Právě ona prostorová senzace a absolutní zahlcení zvukem zůstane u většiny posluchačů nejspíše „ztraceno v překladu“ do streamovaného videa. Ztracena však nebyla absolutní rytmická a intonační přesnost, čistota hudebního sdělení, bouřící i jemně klokotající dynamika a kouzelná zvukomalebnost, kterou provedení Bamberských symfoniků pod taktovkou Jakuba Hrůši ve svém provedení vyzdvihlo. Jaká škoda, že jsme jim nemohli s plnou chutí zatleskat v našem Janáčkově divadle…
Závěrečný koncert sice oficiálně ukončil sedmý ročník mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno 2020, avšak mnoho původně plánovaných inscenací a koncertů stále ještě počítá s náhradními termíny. Doufejme tedy společně s interprety a organizátory, že si živou hudbu a inscenovaná představení budeme moci v našich oblíbených sálech, divadlech a operních domech zase brzy naplno užít. Do té doby nezbývá než smeknout a poděkovat, že navzdory všem těžkostem drží kulturní svět pohromadě a táhne za jeden provaz.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..