Filharmonie Brno odehrála ve čtvrtek v Janáčkově divadle premiéru posledního abonentního programu sezóny. Rovněž naposled se v něm jako rezidenční sólistka orchestru představila houslistka Alina Pogostkina. Dirigent James Feddeck provedl orchestr večerem výborně navzdory rozpačitému začátku.
Filharmonie Brno zakončila abonentní sezónu programem, který šel naproti touze posluchačů po známých a oblíbených skladbách. Koncert otevřela předehra k opeře Tannhäuser. Dílo Richarda Wagnera se v českých operních divadlech vyskytuje dost vzácně, takže i koncertní setkání s jednou z jeho nejkrásnějších kompozic potěší dvojnásobně. Druhou část koncertu si pro sebe vyhradil Richard II. německé „skladatelské dynastie“. Straussova symfonická báseň Tak pravil Zarathustra je kmenovou součástí světového symfonického repertoáru. Mezi dvě osvědčené klasiky se vmáčknul německý skladatel Jörg Widmann a jeho Houslový koncert z roku 2007.
Widmann je sice současný skladatel – je mu 45 let –, ale jeho Houslový koncert se stylově vrací hodně nazpět. Nejspíš někam do časů po první světové válce, kdy začala posluchače strašit Druhá vídeňská škola. Mnoho lidí se zřejmě bojí velmi rádo a nechává se takovou hudbou děsit ještě dnes. To ovšem nic nemění na tom, že koncert zapadl mezi Wagnera a Strausse úplně samozřejmě a vlastně logicky doplnil jednu vývojovou linii symfonické hudby. I když se jedná o skladbu soudobou, tak je to v podstatě vybičovaný expresionismus, k němuž vede od Wagnerova novoromantismu přes Strausse přímá cesta. A snad už by bylo na čase, aby ji část publika přestala považovat za cestu do hudebního pekla.
Widmann se stylově ze všeho nejvíc blíží k Albanu Bergovi. Navíc ještě vychází vstříc interpretovi jako za starých časů sólových exhibic před doprovázejícím orchestrem. Úloha orchestru je naopak dost nevděčná – musí nastudovat poměrně složitou věc, které si potom přes sólistu skoro nikdo nevšimne.
Alina Pogostkina se jako sólistka sezóny představila s Filharmonií Brno potřetí a možná nejlépe. Koncert jako by byl napsaný přímo pro ni. Houslový part jednověté skladby je téměř nepřerušovaný a dává sólistovi ohromný prostor, aby si pohrál se zvukem nástroje a předvedl svoje technické schopnosti i přednes. Značná část skladby je postavená na zpěvných, dráždivě melodických a táhlých liniích. Alina Pogostkina v nich předvedla nádhernou kantilénu, která patří k jejím nejsilnějším stránkám. Z téměř meditativních ploch skladba občas vystřelí ke kratičkým výbuchům emocí připomínajícím stručné virtuózní kadence.
Pogostkina se nepředváděla, její osobnost se za hudbou a zvukem houslí skoro ztrácela. Její projev snad nakonec zaujal i posluchače, kteří hudbu po Antonínu Dvořákovi k životu nepotřebují. K soudobým autorům je to sice nespravedlivé, ale přes vynikající sólisty k nim vede jedna z cest. Stalo se to nedávno i na koncertě České filharmonie s bubeníkem Martinem Grubingerem. Ohromný aplaus patřil spíš jemu než autorovi skladby Petru Eötvösovi, který si ji sám řídil.
Dirigent James Feddeck si s autory i orchestrem velmi dobře porozuměl, dirigoval srozumitelně a zabýval se výhradně hudbou. V repertoáru má především pečlivou práci, ne efektní gesta. V Houslovém koncertu držel orchestr dynamicky na uzdě a provedl ho složitou partiturou tak, aby zněl, ale přitom nechal sólistce prostor požadovaný skladatelem. Orchestr i dirigent odvedli velké množství kvalitní černé práce v pozadí, která si zaslouží ocenit.
Feddeck i Filharmonie Brno si přišli na svoje se vším všudy v symfonické básni Tak pravil Zarathustra. Hudební komentář Richarda Strausse k Nietzscheho filosofickému spisu je ve skutečnosti typický projev skladatelovy požitkářské rafinovanosti. Ta si libuje podobně jako u jeho skorovrstevníka Oscara Wilda ve vzrušujících detailech a pronikavých bonmotech. Úvodní fanfáry východu slunce ze Zarathustry jsou ten nejslavnější a nic tak efektního už v celé skladbě nepřijde. James Feddeck ale udržel skladbě napětí. Vystavěl ji v tempech i dynamice tak, že nikdy neztratila tah až do tichého závěru. Propracované detaily udržovaly v pozornosti jak nablýskaně znějící orchestr, tak posluchače.
Výborný dojem z koncertu se odpíchl od slabšího začátku. Předehra k Tannhäuserovi byla ušlápnutá a důsledně průměrná. Orchestr jel v nevýrazné dynamice a působil dojmem, že se teprve rozehrává a seznamuje s dirigentem i mezi sebou.
Dnešní repríza programu je součástí prvního ročníku festivalu Maraton hudby Brno➚. Ten by měl být výkladní skříní toho nejlepšího, co Brno po hudební stránce má. Částečně do sebe tedy zahrnuje akce naplánované v institucích už dávno, což je mimo jiné právě dnešní opakování filharmonického koncertu. Návštěvu lze jedině doporučit, pokud to někdo z dosavadní recenze nepochopil. V sobotu do Maratonu patří také repríza oratoria Epos o Gilgamešovi a opery Dido a Aeneas v Janáčkově divadle.
K nejzajímavějším akcím patří Pianoštafeta v Alfa pasáži, kterou bude v sobotu odpoledne moderovat ředitel České filharmonie David Mareček, bývalý ředitel Filharmonie Brno. A od sobotního dopoledne až do večera se bude hrát na nedávno dokončené varhany v kostele u jezuitů, mezi účinkujícími je i dvaadevadesátiletá Alena Veselá. K akci patří workshopy, koncerty v klubech, pouliční hraní i folklorní muzikanti. Od dnešního večera do nedělního odpoledne je připravený reprezentativní průřez brněnskou hudební scénou.
Richard Wagner: Tannhäuser (předehra k opeře), Jörg Widmann: Houslový koncert, Richard Strauss: Tak pravil Zarathustra op. 30. Hudební nastudování – James Feddeck, housle – Alina Pogostkina, Filharmonie Brno. 26. května 2016, Janáčkovo divadlo, Brno.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..