Nad Karanfily. Svět očima Ondřeje Herzána

22. červen 2016, 0:26

Nad Karanfily. Svět očima Ondřeje Herzána

Jako písničkář se Ondřej Herzán věnuje různým tématům od biblických příběhů po satiru na život vědců. Své nové album ale pojal monotematicky jako cestopis v písních.

Ondřej Herzán je mladý muž takřka renesančního rozletu. Sportuje, věnuje se vědě, loni postoupil do finále Autorské Porty. Z Brna, kde občas uvádí folkové koncerty a jiné akce, vyjíždí do různých zemí a pak o tom píše písničky. Má internetovou stránku S kytarou na cestách, na které o svém cestování po různých kontinentech i o svých písních píše. Intenzivně cestuje od roku 2004 – navštívil téměř všechny země Balkánu, Pobaltí, Skandinávii, Zakavkazsko, Kyrgyzstán i Jižní Ameriku.

Název alba a stejnojmenné písně Nad Karanfily vysvětluje v bookletu těmito slovy: „Prokletije je dosud jediné pohoří, díky kterému jsem měl problém s krční páteří. Abych mohl z doliny Grbaja sledovat zubatinu jejich štítů, musel jsem se opravdu řádně zaklánět. Jeden z nich se jmenoval Maja Karanfil – česky Karafiát. Květina – nejen symbol lásky a smíření, ale i vzpomínek, náhrobků, dosud neurovnaných vztahů v srdci divokého Balkánu, jejichž ozvuky vás při troše vnímavosti a porozumění provázejí na každém kroku…“

Schéma alba je jasné – co píseň, to země; co píseň, to zážitek. Někde Herzán-cestovatel žasne nad krásou přírody nebo lidských výtvorů (Altiplano, Modlitba bolivijských nocí, Florencie Severu), jinde líčí spíše humorné nebo tragikomické zážitky z cest (Stopařská, Co si dám v Kodani k snídani, Blbeček v Neapoli). Právě tento rozpor mezi dvěma úhly pohledu je největším úskalím alba. Jako kdyby výtvarník nevěděl, zda malovat na plátno krajinu, nebo kreslit na papír vtip, a tak by zkoušel od každého něco.

Protože Ondřej Herzán volí konzervativní písničkářský styl (zpravidla jen hlas a kytara), o to více musí zaujmout textem. A – nemohu si pomoci – za výrazně lepší, místy výtečné, pokládám v jeho případě texty vážnější. Výborný je například Mostar, pocta symbolu balkánské války, píseň, z níž je cítit upřímná pokora. Působivé je vykreslení horské scenérie v pochodovém rytmu úvodní Nad Karanfily. Povedla se i lehce filosofující Modlitba bolivijských nocí („Ať každý kdo má ducha svobody […] dumá, zda je dílem náhody to vše, co kolem jest“) nebo procházka estonským Talinnem v písni Florencie na severu.

Naopak Blbeček v Neapoli, do nějž autor shrnul vlastní cestovatelské trapasy, může pobavit při Ondřejově osobitém podání na koncertě, ale po několikerém poslechu z desky omrzí. Totéž platí o Co si dám v Kodani k snídani, písňové glose na téma „některé země v Evropě jsou výrazně dražší než jiné“.

Ondřej Herzán se jako písničkář skutečně soustřeďuje především na text. Stačí srovnat píseň Hranice v nás s tematicky obdobnou písní Israel z nedávno vydaného – také cestovatelského – alba Gravitace manželské dvojice Iamme Candlewick & Jakub Čermák. Obě pojednávají o hranicích a plotech kolem nás a v nás, ale Čermákova skladba v angličtině, obohacená samply Tomáše Háčka, je po hudební a především aranžérské stránce invenčnější. Herzán oproti tomu dokázal do svého českého textu dostat více obrazů, které tuto píseň přesahují a lze je vztáhnout k albu jako celku a jeho poselství („Neboj a vylez na spadlou zeď, z obzorů tají se dech“).

Ondřej Herzán: S kytarou na cestách➚

Přes jistý aranžérský minimalismus přináší album Nad Karanfily několik momentů, které zavedený model písničkář a kytara přesahují. V písni Altiplano se Herzán doprovází na drnkací nástroj charango, v několika písních jeho zpěv – nikoli necitlivě – podtrhne elektrická kytara Lukáše Mlčka a závěrečnou Florencii severu pojal velkokapelově – se dvěma kytarami, s basou, klávesami a cajónem. Ještě zajímavější než pokusy o aranžérské oživení je však písničkářův hlas, který se především v hlubších polohách a v mollových pasážích velmi příjemně poslouchá. Škoda je naopak občasných drobných nepřesností ve frázování nebo prohřešků proti korektní výslovnosti („vOstřihomi“).

Album, které Ondřej Herzán vydal díky podpoře fanoušků v crowdfundingové kampani, má graficky vkusný booklet se všemi texty a také s komentáři k jednotlivým písním. Existuje názor, že písničkář by měl psát tak, aby nemusel své dílo následně komentovat. Neztotožňuji se s ním. Naopak vnímám autorovy poznámky jako přínosné rozšíření „cestopisu v písních“. Jestli Nad Karanfily jako písňové album přináší zajímavý obsah a méně originální formu, Nad Karanfily jako cestopis je i po formální stránce originální.

Ondřej Herzán – Nad Karanfily, vlastní náklad 2016, 12 skladeb, celková stopáž: 39:23

Foto archiv O. Herzána

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Pro poslední koncert letošního, sedmnáctého ročníku multižánrového festivalu Groove Brno si organizátoři schovali opravdovou lahůdku. V sobotu 7. prosince vystoupil v brněnském Metro Music Baru americký baskytarista, zpěvák a experimentátor MonoNeon, kterého doprovodila trojice muzikantů Xavier Lynn (elektrická kytara, vokály), Dominique Xavier Taplin (klávesy, vokály) a Jackie Withfield (bicí, vokály).  více

Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Nejčtenější

Kritika

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více