Jako písničkář se Ondřej Herzán věnuje různým tématům od biblických příběhů po satiru na život vědců. Své nové album ale pojal monotematicky jako cestopis v písních.
Ondřej Herzán je mladý muž takřka renesančního rozletu. Sportuje, věnuje se vědě, loni postoupil do finále Autorské Porty. Z Brna, kde občas uvádí folkové koncerty a jiné akce, vyjíždí do různých zemí a pak o tom píše písničky. Má internetovou stránku S kytarou na cestách, na které o svém cestování po různých kontinentech i o svých písních píše. Intenzivně cestuje od roku 2004 – navštívil téměř všechny země Balkánu, Pobaltí, Skandinávii, Zakavkazsko, Kyrgyzstán i Jižní Ameriku.
Název alba a stejnojmenné písně Nad Karanfily vysvětluje v bookletu těmito slovy: „Prokletije je dosud jediné pohoří, díky kterému jsem měl problém s krční páteří. Abych mohl z doliny Grbaja sledovat zubatinu jejich štítů, musel jsem se opravdu řádně zaklánět. Jeden z nich se jmenoval Maja Karanfil – česky Karafiát. Květina – nejen symbol lásky a smíření, ale i vzpomínek, náhrobků, dosud neurovnaných vztahů v srdci divokého Balkánu, jejichž ozvuky vás při troše vnímavosti a porozumění provázejí na každém kroku…“
Schéma alba je jasné – co píseň, to země; co píseň, to zážitek. Někde Herzán-cestovatel žasne nad krásou přírody nebo lidských výtvorů (Altiplano, Modlitba bolivijských nocí, Florencie Severu), jinde líčí spíše humorné nebo tragikomické zážitky z cest (Stopařská, Co si dám v Kodani k snídani, Blbeček v Neapoli). Právě tento rozpor mezi dvěma úhly pohledu je největším úskalím alba. Jako kdyby výtvarník nevěděl, zda malovat na plátno krajinu, nebo kreslit na papír vtip, a tak by zkoušel od každého něco.
Protože Ondřej Herzán volí konzervativní písničkářský styl (zpravidla jen hlas a kytara), o to více musí zaujmout textem. A – nemohu si pomoci – za výrazně lepší, místy výtečné, pokládám v jeho případě texty vážnější. Výborný je například Mostar, pocta symbolu balkánské války, píseň, z níž je cítit upřímná pokora. Působivé je vykreslení horské scenérie v pochodovém rytmu úvodní Nad Karanfily. Povedla se i lehce filosofující Modlitba bolivijských nocí („Ať každý kdo má ducha svobody […] dumá, zda je dílem náhody to vše, co kolem jest“) nebo procházka estonským Talinnem v písni Florencie na severu.
Naopak Blbeček v Neapoli, do nějž autor shrnul vlastní cestovatelské trapasy, může pobavit při Ondřejově osobitém podání na koncertě, ale po několikerém poslechu z desky omrzí. Totéž platí o Co si dám v Kodani k snídani, písňové glose na téma „některé země v Evropě jsou výrazně dražší než jiné“.
Ondřej Herzán se jako písničkář skutečně soustřeďuje především na text. Stačí srovnat píseň Hranice v nás s tematicky obdobnou písní Israel z nedávno vydaného – také cestovatelského – alba Gravitace manželské dvojice Iamme Candlewick & Jakub Čermák. Obě pojednávají o hranicích a plotech kolem nás a v nás, ale Čermákova skladba v angličtině, obohacená samply Tomáše Háčka, je po hudební a především aranžérské stránce invenčnější. Herzán oproti tomu dokázal do svého českého textu dostat více obrazů, které tuto píseň přesahují a lze je vztáhnout k albu jako celku a jeho poselství („Neboj a vylez na spadlou zeď, z obzorů tají se dech“).
Ondřej Herzán: S kytarou na cestách➚
Přes jistý aranžérský minimalismus přináší album Nad Karanfily několik momentů, které zavedený model písničkář a kytara přesahují. V písni Altiplano se Herzán doprovází na drnkací nástroj charango, v několika písních jeho zpěv – nikoli necitlivě – podtrhne elektrická kytara Lukáše Mlčka a závěrečnou Florencii severu pojal velkokapelově – se dvěma kytarami, s basou, klávesami a cajónem. Ještě zajímavější než pokusy o aranžérské oživení je však písničkářův hlas, který se především v hlubších polohách a v mollových pasážích velmi příjemně poslouchá. Škoda je naopak občasných drobných nepřesností ve frázování nebo prohřešků proti korektní výslovnosti („vOstřihomi“).
Album, které Ondřej Herzán vydal díky podpoře fanoušků v crowdfundingové kampani, má graficky vkusný booklet se všemi texty a také s komentáři k jednotlivým písním. Existuje názor, že písničkář by měl psát tak, aby nemusel své dílo následně komentovat. Neztotožňuji se s ním. Naopak vnímám autorovy poznámky jako přínosné rozšíření „cestopisu v písních“. Jestli Nad Karanfily jako písňové album přináší zajímavý obsah a méně originální formu, Nad Karanfily jako cestopis je i po formální stránce originální.
Ondřej Herzán – Nad Karanfily, vlastní náklad 2016, 12 skladeb, celková stopáž: 39:23
Zatím nebyl přidán žádný komentář..