Náročné a zdařilé odpoledne v podání BCO

Náročné a zdařilé odpoledne v podání BCO

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.

Koncert odstartovala Láska, vzdor a smrt pro mezzosoprán a komorní soubor na podnět hry bratří Mrštíků Maryša Miloslava Ištvana (1928–1990), při jejímž provedení BCO doplnila mezzosopranistka Jana Hrochová. Tato autonomní kompozice vychází ze scénické hudby, kterou Ištvan napsal pro inscenaci hry Maryša režiséra Aloise Hajdy. Skladba je napsána pro netradiční soubor: mezzosoprán bez textu, dva cimbály, dva syntezátory, klavír a bicí a je rozdělena do dvou kompatibilních částí. V interpretaci BCO pod vedením Pavla Šnajdra se neobjevily výraznější chyby. Pouze v jednom momentu první věty nezareagoval bubeník a dirigenta úplně přesně a jeden z úderů na činel byl lehce opožděný. Zpěvačka Jana Hrochová disponovala poměrně silným vibratem, které se ovšem k tomuto dílu velmi dobře hodilo. Její intonace byla naprosto čistá.

Následující Genesis vznikla ve spolupráci skladatele Aloise Piňose (1925–2008) s výtvarníkem Daliborem Chatrným (1925–2012), z jejichž spojení vznikly další dvě audiovizuální kompozice. Výtvarný základ Geneze pro filmový pás a komorní orchestr tvoří konfrontace kontrastních prvků vlnovek a sekaných lomených čar, živého a neživého, racionálního a spontánního, mužského a ženského. Od přísného výkresu partitury se Piňos v závěrečné části přibližuje obrazovému doprovodu Chatrného, kdy se interpretům otevírají možnosti improvizace. Na provedení BCO bylo pozoruhodné, do jaké míry se Pavlu Šnajdrovi podařilo orchestr synchronizovat s promítaným filmem. Naplno tak vyznělo propojení, které bylo výrazné například v rozdílech mezi dlouhými tóny a glissandy, když se na plátně objevovaly vlnovky, a mezi oddělenými skupinkami zvuků, když se v projekci objevily například tečky.

Druhou polovinu započala miniopera Snídaně na hradě Šlankenvaldě Josefa Berga (1927–1971), kterou sám autor žánrově označil jako „výjev ze staré loutkové komedie pro čtyři hlasy, zpěv a šest nástrojů“. Na provedení se kromě členů BCO podíleli také basbarytonista Jan Šťáva (rolník) a členové činohry NdB Pavel Čeněk Vaculík (Vilém), Petra Lorenc (Marie), Martin Sláma (Hradní) a Jakub Svojanovský (vypravěč). Bergova Snídaně na hradě Šlankenvaldě není však operou v pravém slova smyslu. Jedná se spíše o dialogy zejména dvou hlavních hrdinů, které jsou doplňovány německy zpívanými áriemi rolníka, a hudebními pasážemi, které přímo komentují probíhající děj (například znázornění bouře). Ačkoliv se na sobotním koncertu nejednalo o scénické uvedení, herci a zpěvák byli kostýmovaní tak, že svoji roli znázornili alespoň jedním oděvním prvkem: například rytíř měl na sobě krátký plášť. Čtveřice herců zaujala procítěným projevem. Zejména dialogy mezi Vilémem a Marií oplývaly humorem, který sice vycházel z libreta samotného, byl ale výborně podpořen stylem přednesu herců Pavla Čeňka Vaculíka a Petry Lorenc. Jan Šťáva jako rolník (jediná zpívaná role) zaujal nejen perfektní intonací a povedenou prací s dynamikou, ale také vtipnou hereckou expresivitou, kterou dokázal vykouzlit pouze pomocí výrazů na tváři. BCO pod vedením Pavla Šnajdra zvládlo celou hru velice dobře doplnit. Sehraný orchestr dal vyniknout několika vtipům, z nichž jmenujme alespoň zahrání krátké hudební pasáže po vypravěčových slovech „...a krásná hudba zní...“, což vyvolalo smích u nejednoho diváka.

Sobotní odpoledne zakončila skladba Ghetto Brünn (již nebrněnského) skladatele Petra Kofroně (*1955), která vznikla na objednávku BCO v roce 2022. S nadsázkou se jedná o antievoluční kompozici, kde nevyhrává nejsilnější, ale kde kouzla chtěných i nechtěných omylů a zdánlivých marginálností svým opakováním nabývají na významu a důležitosti, až se stávají pravidlem a mnohdy i smyslem existence. Hudbě samotné předcházel krátký monolog Pavla Čeňka Vaculíka, který přednesl text O rubatu čili vyznání filozofa a esejisty Josefa Šafaříka (1907–1992). Vaculíkův přednes byl povedený, přesto mohl méně koukat do papíru a více komunikovat s publikem, což by jeho projevu přidalo. Skladba samotná byla orchestrem provedena velmi dobře. Svým způsobem zvláštně minimalistická kompozice zazněla bez větších zaváhání. Jediná slyšitelná chyba se objevila v místě, kdy se ozval hlas z nahrávky a orchestru krátkou chvíli trvalo, než se s ním plně synchronizoval.

Brno Contemporary Orchestra pod vedením Pavla Šnajdra, sólisté i herci připravili pro publikum interpretačně zdařilé ale posluchačsky náročné odpoledne. Za uvedení jmenovaných kompozic a skladatelů si BCO a dramaturgie festivalu zaslouží velkou pochvalu.

Miloslav Ištvan: Láska, vzdor a smrt pro mezzosoprán a komorní soubor na podnět hry bratří Mrštíků Maryša

Alois Piňos / Dalibor Chatrný: Genesis

Josef Berg: Snídaně na hradě Šlankenvaldě

Petr Kofroň: Ghetto Brünn

Jana Hrochová – mezzosoprán

Jan Šťáva – bas

Pavel Čeněk Vaculík – Vilém

Petra Lorenc – Marie

Martin Sláma – hradní 

Jakub Svojanovský – hlas

Brno Contemporary Orchestra

Pavel Šnajdr – dirigent 

sobota 9. 11. v 15 hodin, divadelní sál, Reduta

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Nejčtenější

Kritika

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více