Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.
Koncert odstartovala Láska, vzdor a smrt pro mezzosoprán a komorní soubor na podnět hry bratří Mrštíků Maryša Miloslava Ištvana (1928–1990), při jejímž provedení BCO doplnila mezzosopranistka Jana Hrochová. Tato autonomní kompozice vychází ze scénické hudby, kterou Ištvan napsal pro inscenaci hry Maryša režiséra Aloise Hajdy. Skladba je napsána pro netradiční soubor: mezzosoprán bez textu, dva cimbály, dva syntezátory, klavír a bicí a je rozdělena do dvou kompatibilních částí. V interpretaci BCO pod vedením Pavla Šnajdra se neobjevily výraznější chyby. Pouze v jednom momentu první věty nezareagoval bubeník a dirigenta úplně přesně a jeden z úderů na činel byl lehce opožděný. Zpěvačka Jana Hrochová disponovala poměrně silným vibratem, které se ovšem k tomuto dílu velmi dobře hodilo. Její intonace byla naprosto čistá.
Následující Genesis vznikla ve spolupráci skladatele Aloise Piňose (1925–2008) s výtvarníkem Daliborem Chatrným (1925–2012), z jejichž spojení vznikly další dvě audiovizuální kompozice. Výtvarný základ Geneze pro filmový pás a komorní orchestr tvoří konfrontace kontrastních prvků vlnovek a sekaných lomených čar, živého a neživého, racionálního a spontánního, mužského a ženského. Od přísného výkresu partitury se Piňos v závěrečné části přibližuje obrazovému doprovodu Chatrného, kdy se interpretům otevírají možnosti improvizace. Na provedení BCO bylo pozoruhodné, do jaké míry se Pavlu Šnajdrovi podařilo orchestr synchronizovat s promítaným filmem. Naplno tak vyznělo propojení, které bylo výrazné například v rozdílech mezi dlouhými tóny a glissandy, když se na plátně objevovaly vlnovky, a mezi oddělenými skupinkami zvuků, když se v projekci objevily například tečky.
Druhou polovinu započala miniopera Snídaně na hradě Šlankenvaldě Josefa Berga (1927–1971), kterou sám autor žánrově označil jako „výjev ze staré loutkové komedie pro čtyři hlasy, zpěv a šest nástrojů“. Na provedení se kromě členů BCO podíleli také basbarytonista Jan Šťáva (rolník) a členové činohry NdB Pavel Čeněk Vaculík (Vilém), Petra Lorenc (Marie), Martin Sláma (Hradní) a Jakub Svojanovský (vypravěč). Bergova Snídaně na hradě Šlankenvaldě není však operou v pravém slova smyslu. Jedná se spíše o dialogy zejména dvou hlavních hrdinů, které jsou doplňovány německy zpívanými áriemi rolníka, a hudebními pasážemi, které přímo komentují probíhající děj (například znázornění bouře). Ačkoliv se na sobotním koncertu nejednalo o scénické uvedení, herci a zpěvák byli kostýmovaní tak, že svoji roli znázornili alespoň jedním oděvním prvkem: například rytíř měl na sobě krátký plášť. Čtveřice herců zaujala procítěným projevem. Zejména dialogy mezi Vilémem a Marií oplývaly humorem, který sice vycházel z libreta samotného, byl ale výborně podpořen stylem přednesu herců Pavla Čeňka Vaculíka a Petry Lorenc. Jan Šťáva jako rolník (jediná zpívaná role) zaujal nejen perfektní intonací a povedenou prací s dynamikou, ale také vtipnou hereckou expresivitou, kterou dokázal vykouzlit pouze pomocí výrazů na tváři. BCO pod vedením Pavla Šnajdra zvládlo celou hru velice dobře doplnit. Sehraný orchestr dal vyniknout několika vtipům, z nichž jmenujme alespoň zahrání krátké hudební pasáže po vypravěčových slovech „...a krásná hudba zní...“, což vyvolalo smích u nejednoho diváka.
Sobotní odpoledne zakončila skladba Ghetto Brünn (již nebrněnského) skladatele Petra Kofroně (*1955), která vznikla na objednávku BCO v roce 2022. S nadsázkou se jedná o antievoluční kompozici, kde nevyhrává nejsilnější, ale kde kouzla chtěných i nechtěných omylů a zdánlivých marginálností svým opakováním nabývají na významu a důležitosti, až se stávají pravidlem a mnohdy i smyslem existence. Hudbě samotné předcházel krátký monolog Pavla Čeňka Vaculíka, který přednesl text O rubatu čili vyznání filozofa a esejisty Josefa Šafaříka (1907–1992). Vaculíkův přednes byl povedený, přesto mohl méně koukat do papíru a více komunikovat s publikem, což by jeho projevu přidalo. Skladba samotná byla orchestrem provedena velmi dobře. Svým způsobem zvláštně minimalistická kompozice zazněla bez větších zaváhání. Jediná slyšitelná chyba se objevila v místě, kdy se ozval hlas z nahrávky a orchestru krátkou chvíli trvalo, než se s ním plně synchronizoval.
Brno Contemporary Orchestra pod vedením Pavla Šnajdra, sólisté i herci připravili pro publikum interpretačně zdařilé ale posluchačsky náročné odpoledne. Za uvedení jmenovaných kompozic a skladatelů si BCO a dramaturgie festivalu zaslouží velkou pochvalu.
Miloslav Ištvan: Láska, vzdor a smrt pro mezzosoprán a komorní soubor na podnět hry bratří Mrštíků Maryša
Alois Piňos / Dalibor Chatrný: Genesis
Josef Berg: Snídaně na hradě Šlankenvaldě
Petr Kofroň: Ghetto Brünn
Jana Hrochová – mezzosoprán
Jan Šťáva – bas
Pavel Čeněk Vaculík – Vilém
Petra Lorenc – Marie
Martin Sláma – hradní
Jakub Svojanovský – hlas
Brno Contemporary Orchestra
Pavel Šnajdr – dirigent
sobota 9. 11. v 15 hodin, divadelní sál, Reduta
Zatím nebyl přidán žádný komentář..