Nespojitá linka Klein–Spilka–Zouhar–Haas

Nespojitá linka Klein–Spilka–Zouhar–Haas

Koncem roku 2013 vyšlo CD s hudbou skladatelů svázaných s Brnem. Díla Dalibora Spilky a současného autora Víta Zouhara jsou obklopena skladbami Gideona KleinaPavla Haase. Album natočil Ensemble Opera Diversa za řízení Víta Spilky. Tolik fakta a dál musím přiznat, že si s nahrávkou ani po několikerém poslechu nevím tak úplně rady.

Nedá se říct, že by na ní bylo něco špatně a čistě z hudebního hlediska je na ní řada věcí spíš potěšujících. Ensemble Opera Diversa hraje pod vedením Víta Spilky s chutí a energicky, dokonce bych řekl, že jsou této energii obětovány i jemnější dynamické nuance. Nahrávalo se v koncertním sále na JAMU a ačkoliv se nejedná o live záznam s publikem, atributy živé nahrávky jsou z výsledku cítit i slyšet. Zvuk je na klasické poměry dost syrový a místy na mě působí až rockovým dojmem – nemyslím to jako výtku. Je ovšem otázka, jak to bude znít konzervativnějším posluchačům. V Ritorni per archi e cembalo Víta Zouhara se atmosféra nahrávky posouvá až jakémusi  barokně minimalistickému metalu – především v závěrečném Prestu.

Vít Zouhar je jediným žijícím autorem alba a naráží zde na věc, které jsem si už několikrát všiml na koncertech. Jeho skladby se velmi těžko zařazují do kontextu soudobé hudby a pokaždé jaksi trčí ven. Ne snad proto, že by skládal něco extrémního, ale jeho zaujetí raným barokem kombinované s minimalistickými postupy se strašně špatně kombinuje s čímkoliv, co bychom mohli třeba jen velmi zhruba zařadit do jakési pofidérní brněnské školy. Pokud bychom hledali stylového souputníka, asi by to byl Michael Nyman (když opominu Zouharova kolegu a občasného spolupracovníka Tomáše Hanzlíka). Dílo Víta Zouhara si dovedu lépe představit v sousedství Cacciniho nebo Monteverdiho než mezi Daliborem Spilkou a Pavlem Haasem. Zmiňuji se o tom proto, že v tom vlastně tkví největší problém, když chci album vnímat jako celek. Pokud bych si na pořadí autorů už chtěl za každou cenu naroubovat nějaké schéma, mohla by to být čtyřvětá symfonie, v níž hraje Zouharova projasněná hudba úlohu scherza, ale i tak je v ní pořád cosi cizorodého – samozřejmě v rámci této nahrávky.

Co mě dramaturgicky naopak těší, je zařazení Gideona Kleina a Pavla Haase do kontextu čistě hudebního – bez terezínského stigmatu. Je samozřejmě těžké odloučit krutý osud těchto skladatelů od jejich hudby, ale myslím, že je také dobré učinit pokus vnímat je čistě hudebně. Zkusit je alespoň nyní vyvést z terezínského ghetta do normálního života a alespoň takto jim pomoci k návratu domů. Z jejich hudby je totiž dobře patrné, že se hlásí k moravskému folkloru. Partita pro smyčcový orchestr Gideona Kleina je orchestrální verzí jeho smyčcového tria, její folklorní grunt je nepřeslechnutelný a druhá věta je tvořena variacemi na píseň Ta kněždubská věž. Folklorizující motivy blízké Leoši Janáčkovi jsou slyšet i ze Studie pro smyčcový orchestr Pavla Haase. Ta je díky svému provedení v rámci nacistického propagandistického filmu jistě jednou z nejznámějších terezínských skladeb – zoufalého a specificky „terezínského” v ní ale není vůbec nic. Patří opravdu spíš k janáčkovské škole, kterou druhá světová válka téměř dokonale zruinovala. Partita in A pro smyčcový orchestr Dalibora Spilky má klasické třívěté schéma, ale s Haasem a Kleinem si rozumí díky své modální melodice. Ne sice přímo folklorní, ale náladou blízké. Z poněkud jiného světa je předcházející Spilkova Tristezza, skladba vážného charakteru s optimistickým závěrem.

Vzhledem k tomu, že albu dominují autoři spojení s Brnem, mi není jasná ani volba motivu z Vysočiny na titulní straně bookletu. Použití terezínských akvarelů uvnitř akcentuje motivy, které v hudbě obsaženy nejsou – výtvarná stránka jde zcela proti hudebnímu obsahu. Průvodní text v bookletu stručně představuje autory a jejich skladby, proč ale byly zvoleni zrovna tito autoři a zrovna tato díla, to už si musí posluchač domýšlet sám. Z nahrávky samotné to podle mého názoru nevyplývá a to je také důvod, proč vlastně pořádně nevím, co s ní. Poslouchá se dobře, ale spíš po částech než jako ucelený výsledek zřetelné hudebně dramaturgické koncepce.

CD Klein, Spilka, Zouhar, Haas. Ensemble Opera Diversa, Vít Spilka. Celková stopáž 50:17

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Se svou novou operou Ponava (Ztracené řeky) se Ensemble Opera Diversa posunul k vážné a působivé alegorii o současném světě. Jmenuje se podle brněnské podzemní řeky, ale není o Brně. Je o světě a spodních proudech, které jsou neviditelné, ale věrné a stále nablízku.  více

Ensemble Opera Diversa a přidružený sbor Ensemble Versus připravily na začátek své sezóny koncert duchovní hudby v chrámu svatého Augustina na Kraví hoře. Solidní interpretační úroveň byla vysloveně potěšující, lehce rozkolísaná dramaturgie do určité míry pochopitelná – až na jednu výjimku se jednalo o tvorbu současných autorů.  více


Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Nejčtenější

Kritika

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více