Nevermore & Kosmonaut je brněnské kvarteto (původně trio) v čele s písničkářem, textařem, zpěvákem a také dramaturgem Café Práh Michalem Šimíčkem, zvaným Kosmonaut. Debutovali v roce 2009 minialbem V kruzích. V roce 2012 začali v současné sestavě pracovat na svém debutovém albu a jako první vlaštovku vypustili čtyřpísňové EP. Již na něm, během pouhé čtvrt hodiny, kapela odhalila své trumfy. To, jak kapela dokázala propojit Šimíčkovy mnohovrstevnaté texty s dynamickou a přitom průzračně akustickou hudbou, z ní učinilo výrazný příslib nejen na jihomoravské scéně. První plnohodnotné album, které Nevermore & Kosmonaut vydali letos na jaře, dokazuje, že nejde o skupinu tří nebo čtyř hitů. Mezi třinácti zařazenými písněmi (z toho jedna je rozdělena na dvě části) sice najdeme momenty výraznější i méně nápadné, avšak vyloženě slabé místo deska neobsahuje. Pánové si dali záležet nejen na písních samotných, ale i na jejich řazení, na výběru hostů a také na zvuku.
Pozvání k poslechu alba Mezi planetami je v první řadě pozváním do originálního vesmíru Kosmonauta-textaře. Své místo v něm mají nejen skutečné planety (které ovšem v titulní písni plní roli metafor), ale také absentující slunce (Propil jsem slunce) nebo malý měsíc spící v lunaparku (Cesta do nemožna). Kosmonautův vesmír je zaplněn také zajímavými atmosférickými jevy (Elektrická bouře), záhadnými úkazy (Polární kruhy v obilí), požáry (Hořící platany) i vodou (Poslední klidná hladina) a také cestováním časem (O duši). Když už mezi snovými, abstraktními a metaforickými krajinami najdeme zcela konkrétní popis města Brna (Bleděmodré město), soustřeďuje se textař opět na nálady a přirovnání („jako moře s chutí soli“). Navíc drobné detaily – možná nezáměrně – odkazují k dalším písním alba (Má verš „Myší dírou hudba zní k nádraží“ něco společného s úvodní písní Myší past? Souvisejí „hadi z divadla“ jen s HaDivadlem, nebo i s „klubkem zmijí“ z písně Vůně papriky?). Podobně si lze hrát s motivem moře v písních Ponorka a Ostrov (kde blížící se tma jako by byla ohlasem předchozí skladby Propil jsem slunce). Všechno do sebe zapadá, a to i přesto, že si Šimíček jeden text vypůjčil od Emanuela Míška (Poslední klidná hladina) a s jedním mu vypomohla jeho žena Lada Šimíčková.
Podobné dobrodružství jako při pročítání (či pozorném poslechu) textů zažijeme i při soustředění se na hudební detaily. Kapela se pohybuje mezi folkem, rockem a popem. Přitom nestřídá styly píseň od písně, ale naprosto přirozeně proplouvá z jednoho do druhého během každé jednotlivé skladby. Se změnami tempa, výrazu a nástrojového obsazení se setkáme už v první skladbě Myší past – v klidném úvodu vynikne krásný zvuk elektrické kytary, později přebírají vůdčí roli bicí, aniž by se zcela vytratil akustický charakter písně. Podobně akustický úvod písně Ponorka nenápadně doplní samply. Graduje Ostrov, zrychlí Bleděmodré město, Poslední klidná hladina je opravdu klidná jen zpočátku. Plného zvuku kapela, kterou vedle Kosmonauta tvoří Štěpán Axman (akustická baskytara), Aleš Vosáhlo (cajón, klávesy, akustická kytara) a Pavel Karas (kytary), dosahuje nejen promyšlenou gradací vyjmenovaných nástrojů, ale také angažováním hostů. Přínosem je dechová sekce v písni Vůně papriky, banjo kapelníkova otce Oty Šimíčka v Propil jsem slunce i plnohodnotné bicí Tomáše Neuwertha ve třech skladbách.
Michal „Kosmonaut“ Šimíček umí napsat dobrý slogan („Na moji hlavu je nás tu příliš / na moje tělo je mě tu málo“ – O duši), umí pracovat s popisem osoby („Polárník ve smokingu / ne nepodobný starému tanečnímu mistru“ – Polární kruhy v obilí) i s barevnou symbolikou („Červené sukně, černé sály / vzplály“ – Hořící platany). Jeho charakteristický zpěv, který má v některých momentech blízko k volání či křiku, by při chudších aranžích obstál jen stěží (a přiznávám, že právě posazení hlasu v některých skladbách je možná jediným detailem, který mi malinko vadí). Ve spojení s rytmikou cajónu a všemi dalšími živými i (řidčeji) samplovanými zvuky však dodává kapelníkův naléhavý hlas příběhům na napětí. A naopak: dobré aranže by nestačily, kdyby kapela neměla co říct. Na albu Mezi planetami spolu obsahová a formální složka dokonale ladí. Díky tomu zůstanou po poslechu v hlavě nejvýraznější momenty a méně nápadná místa celek nestahují ke dnu.
Nevermore & Kosmonaut: Mezi planetami, vydáno vlastním nákladem, 14 skladeb, celková stopáž: 46:06
Zatím nebyl přidán žádný komentář..