Expozice nové hudby probíhá intenzivně v pěti dnech. Podívejme se alespoň na výseky z nabitého programu, který začíná snídaněmi ve Fóru pro architekturu a média Praha a končí off programy tamtéž. Mezitím se prochází či projde Besedním domem, kinem Scala, Domem umění i klášterem v Rajhradu.
Poškozené filmy, živá hudba a tajemná poselství
Ve čtvrtek Expozice nové hudby pokračovala v Univerzitním kině Scala. Filmy Philla Niblocka jsem nestihl, ale znám jeho tvorbu z jiných příležitostí a vím, že obnáší prudký obrazový-zvukový-hlukový zážitek, je to masáž pro oči i uši. V prudkém kontrastu k nim bylo tiché vystoupení, které připravil Tibor Szemzö se členy Indigo Quartetu. Předcházely mu ještě komentované projekce filmů, z nichž mě upoutaly především ty, které byly namluvené v mně neznámých jazycích. Spojení obrazu, hudby a například maďarštiny vyvolávalo dojem melodramu, který přináší neuchopitelné poselství.
Skladba pro tři promítačky ovládané smyčcovým triem byla výborná, poutavá a přes jasně intelektuálský přístup působila i citově. Projektory byly napojené na jednotlivé nástroje a spouštěly se v okamžiku, kdy zazněl tón. Ke zvuku nástrojů se přidávalo i lehce rozdílné vrčení promítaček, poškozené filmy nalezené na starém slovenském zámku skládaly potrhaný obrázek dávno zmizelého světa.
Sólové vystoupení Tibora Szemzö začalo nenápadně, tichým prozpěvováním prokládaným krátkými komentáři, do něj se postupně míchala flétna a potom i přednatočené smyčky. Živý hudební doprovod k promítaným starým filmům vycházel z jednoho tématu a brzy upadl do banality a předvídatelnosti. Zcela bez okolků: byla to hrozná nuda a třetinová stopáž by kompozici bohatě stačila.
Phill Niblock: Morning, The Magic Sun, Dog Track, Annie, Max, Raoul
Filmy s živým hudebním doprovodem. Tibor Szemzö: Az élet vendége: Csoma legendárium (Host života: Legenda Csoma; 2006), Invisible Story (2009) – komentovaná projekce. Koncert: Tractatus (1991–1995) „Jsem Čechoslovák, žiju však na jihu“ (2014) (na objednávku festivalu, světová premiéra). Členové souboru Indigo Quartet (Martin Flašar – housle, Martina Himerová – viola, Pavel Borský – violoncello).
30. října 2014, 19.00 Univerzitní kino Scala, Brno. Foto Petr Francán
Cesta do hlubin Knížákovy duše
Setkání s projektem Milana Knížáka Broken Music bylo především velkým ohlédnutím k pramenům hudby, které se později začalo říkat noise. Téma rozkladu, kterému se letošní Expozice věnuje, bylo přítomno především v poničených a všemožně „preparovaných“ deskách přehrávaných na osmi gramofonech – při jejich obsluze spolupracoval Phaerentz. Nová hudba přišla poněkud zkrátka, Broken Music vznikla v šedesátých letech.
Navrstvené zvukové impulsy občas vytvářely nečekané záblesky breakbeatů, které se skrz pravidelné otáčky smyčkovaly do pocitu poněkud ujetého DJ setu. Nemyslím, že by vám na party někdo něco podobného namíchal, ale nebylo špatné si uvědomit, kde všechny mnohem pozdější deriváty vzaly počátek. Z dnešního pohledu to nebylo nic překvapivého ani nového, ale musím říct, že jsem se vysloveně bavil a když Milan Knížák v úvodu ironicky popřál publiku „nepříjemnou zábavu“, trefil se v mém případě dokonale.
Gramofony hrály ve vysoké zvukové intenzitě, místy se dostavoval i lehký pocit rozvibrované podlahy Besedního domu. Možná nejpozoruhodnější na celé věci byl fakt, jak historický sál spojený s důstojnými koncerty vážné hudby vstřebal i takový nápor hluku. Ukazuje se, že je to opravdu účelně postavená budova, vnitřními dispozicemi v podstatě funkcionalistická a obsahově natolik neutrální, že se v ní může dít téměř cokoliv.
Knížákovu Broken Music dohrál a ještě více rozbil Opening Performance Orchestra. Jeho Re: Broken Music už zněla výhradně z počítačů a ztratila kus kouzla starých časů, což je logické, ale také zvukové pestrosti. Smršť zvuků na Knížákovy gramofony pěkně navázala, ale brzy se slila do jednolitého mohutného hluku, v němž bylo těžké cokoliv rozeznat. Pro OPO je tento postup, pokud mohu soudit z dřívějších zkušeností, charakteristický a nijak mě neoslovuje.
Milan Knížák: Broken Music (asistence: Phaerentz), Opening Performance Orchestra: Re: Broken Music. 31. října 2014, Besední dům, Brno. Foto Boris Klepal
Nihilist Spasm Band: starý underground, dobrý underground
Nihilist Spasm Band vznikli v Ontariu v roce 1965 a dá se říci, že od té doby hrají prakticky to stejné. Maličko se proměnily technické možnosti, ale podomácku vyrobené bizarní nástroje zůstaly, stejně jako chuť nevázat se žádnými zřetelnými hudebními strukturami.
Název „spasm band“ odkazuje ke starým pouličním kapelám v New Orleans, samotné spasm v této souvislosti k používání hudebních nástrojů vyrobených z neobvyklých předmětů. Dá se říci, že tím Nihilist Spasm Band stejně jako Knížákovy gramofony zapadli zpětně do současné módy recyklace i znovuobjevování a uctívání starých technologií.
Kapela měla mladou bubenici, která vnášela do divokého hlukového cirkusu hodně pravidelných rytmů, čímž dělala z dávné avantgardy dnešní undergroundovou tancovačku. Když ji vystřídal jeden ze starších členů a ona si vzala jeho nadměrné kazoo, tak teprve vznikla očekávaná nepřehledná směs bez záchytných bodů, na kterou buď přistoupíte, nebo ne. Zorientovat se v ní při živém vystoupení nepokládám za možné. Vystoupení Nihilist mi přišlo po prvním náporu poněkud monotónní a také mě trochu zklamal pocit, jak se kapela bere vážně.
Před večerem s Broken Music a Nihilist Spasm Bandem se u vchodu rozdávaly špunty do uší a Filharmonie Brno vábila i strašila nejhlučnějším koncertem v dějinách Besedního domu. To byla jistě pravda, ale zvuková intenzita byla snesitelná a nebyl to ten svíravý zvukový tlak, který se člověka zmocní a přetaktuje mu srdce, jak si pamatuji z koncertů Sonic Youth nebo Swans. Tohle bylo prostě jenom nahlas, ale zároveň to bylo pěkné setkání s lidmi, kteří zmíněné kapely přímo inspirovali.
Milan Knížák: Broken Music (asistence: Phaerentz), Opening Performance Orchestra: Re: Broken Music. Nihilist Spasm Band (John Clement, John Boyle, Bill Exley, Murray Favro, Art Pratten). 31. října 2014, Besední dům, Brno. Foto Boris Klepal
Zatím nebyl přidán žádný komentář..