Nová hudba i staří pánové: od pramenů k dnešku

Nová hudba i staří pánové: od pramenů k dnešku

Expozice nové hudby probíhá intenzivně v pěti dnech. Podívejme se alespoň na výseky z nabitého programu, který začíná snídaněmi ve Fóru pro architekturu a média Praha a končí off programy tamtéž. Mezitím se prochází či projde Besedním domem, kinem Scala, Domem umění i klášterem v Rajhradu.

Poškozené filmy, živá hudba a tajemná poselství

Ve čtvrtek Expozice nové hudby pokračovala v Univerzitním kině Scala. Filmy Philla Niblocka jsem nestihl, ale znám jeho tvorbu z jiných příležitostí a vím, že obnáší prudký obrazový-zvukový-hlukový zážitek, je to masáž pro oči i uši. V prudkém kontrastu k nim bylo tiché vystoupení, které připravil Tibor Szemzö se členy Indigo Quartetu. Předcházely mu ještě komentované projekce filmů, z nichž mě upoutaly především ty, které byly namluvené v mně neznámých jazycích. Spojení obrazu, hudby a například maďarštiny vyvolávalo dojem melodramu, který přináší neuchopitelné poselství.

Skladba pro tři promítačky ovládané smyčcovým triem byla výborná, poutavá a přes jasně intelektuálský přístup působila i citově. Projektory byly napojené na jednotlivé nástroje a spouštěly se v okamžiku, kdy zazněl tón. Ke zvuku nástrojů se přidávalo i lehce rozdílné vrčení promítaček, poškozené filmy nalezené na starém slovenském zámku skládaly potrhaný obrázek dávno zmizelého světa.

Sólové vystoupení Tibora Szemzö začalo nenápadně, tichým prozpěvováním prokládaným krátkými komentáři, do něj se postupně míchala flétna a potom i přednatočené smyčky. Živý hudební doprovod k promítaným starým filmům vycházel z jednoho tématu a brzy upadl do banality a předvídatelnosti. Zcela bez okolků: byla to hrozná nuda a třetinová stopáž by kompozici bohatě stačila.

Phill Niblock: Morning, The Magic Sun, Dog Track, Annie, Max, Raoul
Filmy s živým hudebním doprovodem. Tibor Szemzö: Az élet vendége: Csoma legendárium (Host života: Legenda Csoma; 2006), Invisible Story (2009) – komentovaná projekce. Koncert: Tractatus (1991–1995) „Jsem Čechoslovák, žiju však na jihu“ (2014) (na objednávku festivalu, světová premiéra). Členové souboru Indigo Quartet (Martin Flašar – housle, Martina Himerová – viola, Pavel Borský – violoncello).
30. října 2014, 19.00 Univerzitní kino Scala, Brno. Foto Petr Francán

Cesta do hlubin Knížákovy duše

Setkání s projektem Milana Knížáka Broken Music bylo především velkým ohlédnutím k pramenům hudby, které se později začalo říkat noise. Téma rozkladu, kterému se letošní Expozice věnuje, bylo přítomno především v poničených a všemožně „preparovaných“ deskách přehrávaných na osmi gramofonech – při jejich obsluze spolupracoval Phaerentz. Nová hudba přišla poněkud zkrátka, Broken Music vznikla v šedesátých letech.

Navrstvené zvukové impulsy občas vytvářely nečekané záblesky breakbeatů, které se skrz pravidelné otáčky smyčkovaly do pocitu poněkud ujetého DJ setu. Nemyslím, že by vám na party někdo něco podobného namíchal, ale nebylo špatné si uvědomit, kde všechny mnohem pozdější deriváty vzaly počátek. Z dnešního pohledu to nebylo nic překvapivého ani nového, ale musím říct, že jsem se vysloveně bavil a když Milan Knížák v úvodu ironicky popřál publiku „nepříjemnou zábavu“, trefil se v mém případě dokonale.

Gramofony hrály ve vysoké zvukové intenzitě, místy se dostavoval i lehký pocit rozvibrované podlahy Besedního domu. Možná nejpozoruhodnější na celé věci byl fakt, jak historický sál spojený s důstojnými koncerty vážné hudby vstřebal i takový nápor hluku. Ukazuje se, že je to opravdu účelně postavená budova, vnitřními dispozicemi v podstatě funkcionalistická a obsahově natolik neutrální, že se v ní může dít téměř cokoliv.

Knížákovu Broken Music dohrál a ještě více rozbil Opening Performance Orchestra. Jeho Re: Broken Music už zněla výhradně z počítačů a ztratila kus kouzla starých časů, což je logické, ale také zvukové pestrosti. Smršť zvuků na Knížákovy gramofony pěkně navázala, ale brzy se slila do jednolitého mohutného hluku, v němž bylo těžké cokoliv rozeznat. Pro OPO je tento postup, pokud mohu soudit z dřívějších zkušeností, charakteristický a nijak mě neoslovuje.

Milan Knížák: Broken Music (asistence: Phaerentz), Opening Performance Orchestra: Re: Broken Music. 31. října 2014, Besední dům, Brno. Foto Boris Klepal

Nihilist Spasm Band: starý underground, dobrý underground

Nihilist Spasm Band vznikli v Ontariu v roce 1965 a dá se říci, že od té doby hrají prakticky to stejné. Maličko se proměnily technické možnosti, ale podomácku vyrobené bizarní nástroje zůstaly, stejně jako chuť nevázat se žádnými zřetelnými hudebními strukturami.

Název „spasm band“ odkazuje ke starým pouličním kapelám v New Orleans, samotné spasm v této souvislosti k používání hudebních nástrojů vyrobených z neobvyklých předmětů. Dá se říci, že tím Nihilist Spasm Band stejně jako Knížákovy gramofony zapadli zpětně do současné módy recyklace i znovuobjevování a uctívání starých technologií.

Kapela měla mladou bubenici, která vnášela do divokého hlukového cirkusu hodně pravidelných rytmů, čímž dělala z dávné avantgardy dnešní undergroundovou tancovačku. Když ji vystřídal jeden ze starších členů a ona si vzala jeho nadměrné kazoo, tak teprve vznikla očekávaná nepřehledná směs bez záchytných bodů, na kterou buď přistoupíte, nebo ne. Zorientovat se v ní při živém vystoupení nepokládám za možné. Vystoupení Nihilist mi přišlo po prvním náporu poněkud monotónní a také mě trochu zklamal pocit, jak se kapela bere vážně.

Před večerem s Broken Music a Nihilist Spasm Bandem se u vchodu rozdávaly špunty do uší a Filharmonie Brno vábila i strašila nejhlučnějším koncertem v dějinách Besedního domu. To byla jistě pravda, ale zvuková intenzita byla snesitelná a nebyl to ten svíravý zvukový tlak, který se člověka zmocní a přetaktuje mu srdce, jak si pamatuji z koncertů Sonic Youth nebo Swans. Tohle bylo prostě jenom nahlas, ale zároveň to bylo pěkné setkání s lidmi, kteří zmíněné kapely přímo inspirovali.

Milan Knížák: Broken Music (asistence: Phaerentz), Opening Performance Orchestra: Re: Broken Music. Nihilist Spasm Band (John Clement, John Boyle, Bill Exley, Murray Favro, Art Pratten). 31. října 2014, Besední dům, Brno. Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Úvodní koncert letošní Expozice nové hudby byl chytře vymyšlenou hudební cestou od líbivé moderny druhé poloviny 20. století k současnějšímu skladatelskému jazyku. Dva sólové koncerty a dvě kompozice, které pracovaly především s barvou zvuku, tvořily logický celek, který byl přijatelný jak pro příznivce experimentů, tak pro konzervativnější publikum. Takový pořad není jednoduché sestavit a i kdyby se nestalo už nic jiného, tak si dramaturgie zaslouží jednoznačnou pochvalu.  více

Litevská skladatelka Justė Janulytė se letos zúčastní festivalu Expozice nové hudby, kde bude v rámci úvodního koncertu provedena její skladba Prodlužování nocí. Rozhovor jsme začali u její monochromní hudby, ale dostali jsme se i k barvám, akustickým objektům, kompoziční metodě, dalším skladatelům a soudobé hudbě vůbec.  více

Postpunkoví Swans včera naplnili Flédu intenzivním zvukem, z nějž nebylo úniku. První adept na vítěze v nevyhlášené anketě o koncert roku je na světě.  více


Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Nejčtenější

Kritika

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce