Nová hudba i staří pánové: od pramenů k dnešku

Nová hudba i staří pánové: od pramenů k dnešku

Expozice nové hudby probíhá intenzivně v pěti dnech. Podívejme se alespoň na výseky z nabitého programu, který začíná snídaněmi ve Fóru pro architekturu a média Praha a končí off programy tamtéž. Mezitím se prochází či projde Besedním domem, kinem Scala, Domem umění i klášterem v Rajhradu.

Poškozené filmy, živá hudba a tajemná poselství

Ve čtvrtek Expozice nové hudby pokračovala v Univerzitním kině Scala. Filmy Philla Niblocka jsem nestihl, ale znám jeho tvorbu z jiných příležitostí a vím, že obnáší prudký obrazový-zvukový-hlukový zážitek, je to masáž pro oči i uši. V prudkém kontrastu k nim bylo tiché vystoupení, které připravil Tibor Szemzö se členy Indigo Quartetu. Předcházely mu ještě komentované projekce filmů, z nichž mě upoutaly především ty, které byly namluvené v mně neznámých jazycích. Spojení obrazu, hudby a například maďarštiny vyvolávalo dojem melodramu, který přináší neuchopitelné poselství.

Skladba pro tři promítačky ovládané smyčcovým triem byla výborná, poutavá a přes jasně intelektuálský přístup působila i citově. Projektory byly napojené na jednotlivé nástroje a spouštěly se v okamžiku, kdy zazněl tón. Ke zvuku nástrojů se přidávalo i lehce rozdílné vrčení promítaček, poškozené filmy nalezené na starém slovenském zámku skládaly potrhaný obrázek dávno zmizelého světa.

Sólové vystoupení Tibora Szemzö začalo nenápadně, tichým prozpěvováním prokládaným krátkými komentáři, do něj se postupně míchala flétna a potom i přednatočené smyčky. Živý hudební doprovod k promítaným starým filmům vycházel z jednoho tématu a brzy upadl do banality a předvídatelnosti. Zcela bez okolků: byla to hrozná nuda a třetinová stopáž by kompozici bohatě stačila.

Phill Niblock: Morning, The Magic Sun, Dog Track, Annie, Max, Raoul
Filmy s živým hudebním doprovodem. Tibor Szemzö: Az élet vendége: Csoma legendárium (Host života: Legenda Csoma; 2006), Invisible Story (2009) – komentovaná projekce. Koncert: Tractatus (1991–1995) „Jsem Čechoslovák, žiju však na jihu“ (2014) (na objednávku festivalu, světová premiéra). Členové souboru Indigo Quartet (Martin Flašar – housle, Martina Himerová – viola, Pavel Borský – violoncello).
30. října 2014, 19.00 Univerzitní kino Scala, Brno. Foto Petr Francán

Cesta do hlubin Knížákovy duše

Setkání s projektem Milana Knížáka Broken Music bylo především velkým ohlédnutím k pramenům hudby, které se později začalo říkat noise. Téma rozkladu, kterému se letošní Expozice věnuje, bylo přítomno především v poničených a všemožně „preparovaných“ deskách přehrávaných na osmi gramofonech – při jejich obsluze spolupracoval Phaerentz. Nová hudba přišla poněkud zkrátka, Broken Music vznikla v šedesátých letech.

Navrstvené zvukové impulsy občas vytvářely nečekané záblesky breakbeatů, které se skrz pravidelné otáčky smyčkovaly do pocitu poněkud ujetého DJ setu. Nemyslím, že by vám na party někdo něco podobného namíchal, ale nebylo špatné si uvědomit, kde všechny mnohem pozdější deriváty vzaly počátek. Z dnešního pohledu to nebylo nic překvapivého ani nového, ale musím říct, že jsem se vysloveně bavil a když Milan Knížák v úvodu ironicky popřál publiku „nepříjemnou zábavu“, trefil se v mém případě dokonale.

Gramofony hrály ve vysoké zvukové intenzitě, místy se dostavoval i lehký pocit rozvibrované podlahy Besedního domu. Možná nejpozoruhodnější na celé věci byl fakt, jak historický sál spojený s důstojnými koncerty vážné hudby vstřebal i takový nápor hluku. Ukazuje se, že je to opravdu účelně postavená budova, vnitřními dispozicemi v podstatě funkcionalistická a obsahově natolik neutrální, že se v ní může dít téměř cokoliv.

Knížákovu Broken Music dohrál a ještě více rozbil Opening Performance Orchestra. Jeho Re: Broken Music už zněla výhradně z počítačů a ztratila kus kouzla starých časů, což je logické, ale také zvukové pestrosti. Smršť zvuků na Knížákovy gramofony pěkně navázala, ale brzy se slila do jednolitého mohutného hluku, v němž bylo těžké cokoliv rozeznat. Pro OPO je tento postup, pokud mohu soudit z dřívějších zkušeností, charakteristický a nijak mě neoslovuje.

Milan Knížák: Broken Music (asistence: Phaerentz), Opening Performance Orchestra: Re: Broken Music. 31. října 2014, Besední dům, Brno. Foto Boris Klepal

Nihilist Spasm Band: starý underground, dobrý underground

Nihilist Spasm Band vznikli v Ontariu v roce 1965 a dá se říci, že od té doby hrají prakticky to stejné. Maličko se proměnily technické možnosti, ale podomácku vyrobené bizarní nástroje zůstaly, stejně jako chuť nevázat se žádnými zřetelnými hudebními strukturami.

Název „spasm band“ odkazuje ke starým pouličním kapelám v New Orleans, samotné spasm v této souvislosti k používání hudebních nástrojů vyrobených z neobvyklých předmětů. Dá se říci, že tím Nihilist Spasm Band stejně jako Knížákovy gramofony zapadli zpětně do současné módy recyklace i znovuobjevování a uctívání starých technologií.

Kapela měla mladou bubenici, která vnášela do divokého hlukového cirkusu hodně pravidelných rytmů, čímž dělala z dávné avantgardy dnešní undergroundovou tancovačku. Když ji vystřídal jeden ze starších členů a ona si vzala jeho nadměrné kazoo, tak teprve vznikla očekávaná nepřehledná směs bez záchytných bodů, na kterou buď přistoupíte, nebo ne. Zorientovat se v ní při živém vystoupení nepokládám za možné. Vystoupení Nihilist mi přišlo po prvním náporu poněkud monotónní a také mě trochu zklamal pocit, jak se kapela bere vážně.

Před večerem s Broken Music a Nihilist Spasm Bandem se u vchodu rozdávaly špunty do uší a Filharmonie Brno vábila i strašila nejhlučnějším koncertem v dějinách Besedního domu. To byla jistě pravda, ale zvuková intenzita byla snesitelná a nebyl to ten svíravý zvukový tlak, který se člověka zmocní a přetaktuje mu srdce, jak si pamatuji z koncertů Sonic Youth nebo Swans. Tohle bylo prostě jenom nahlas, ale zároveň to bylo pěkné setkání s lidmi, kteří zmíněné kapely přímo inspirovali.

Milan Knížák: Broken Music (asistence: Phaerentz), Opening Performance Orchestra: Re: Broken Music. Nihilist Spasm Band (John Clement, John Boyle, Bill Exley, Murray Favro, Art Pratten). 31. října 2014, Besední dům, Brno. Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Úvodní koncert letošní Expozice nové hudby byl chytře vymyšlenou hudební cestou od líbivé moderny druhé poloviny 20. století k současnějšímu skladatelskému jazyku. Dva sólové koncerty a dvě kompozice, které pracovaly především s barvou zvuku, tvořily logický celek, který byl přijatelný jak pro příznivce experimentů, tak pro konzervativnější publikum. Takový pořad není jednoduché sestavit a i kdyby se nestalo už nic jiného, tak si dramaturgie zaslouží jednoznačnou pochvalu.  více

Litevská skladatelka Justė Janulytė se letos zúčastní festivalu Expozice nové hudby, kde bude v rámci úvodního koncertu provedena její skladba Prodlužování nocí. Rozhovor jsme začali u její monochromní hudby, ale dostali jsme se i k barvám, akustickým objektům, kompoziční metodě, dalším skladatelům a soudobé hudbě vůbec.  více

Postpunkoví Swans včera naplnili Flédu intenzivním zvukem, z nějž nebylo úniku. První adept na vítěze v nevyhlášené anketě o koncert roku je na světě.  více


Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

Nejčtenější

Kritika

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více