Skupina Luno, která svůj styl označuje jako psychedelic - pop, absolvovala na začátku roku úspěšné akustické turné. O rok později vychází projekt na CD, avšak nikoli jako záznam některého z koncertů, ale jako vycizelovaná a po zvukové stránce velmi povedená studiová nahrávka.
V první polovině 90. let se díky stanici MTV a jejímu pořadu Unplugged rozšířila móda akustických nahrávek. Komornější a tišší verze svých hitů v té době nahráli Eric Clapton, Nirvana, R. E. M., Duran Duran nebo Midnight Oil, u nás například Vladimír Mišík s ETC… nebo Olympic. I o dvacet let později „elektrické“ kapely dokazují, že má smysl zahrát si občas bez šťávy. Brněnské kolo Porty před několika dny vyhrála skupina Acoustic Fields, která původně vznikla jako akustická odnož elektronické formace Narcotic Fields.
Základní koncept alba Close To Silence je jasný – starší skladby Luna (z obou dosavadních alb i z loňského EP Lifecycles) převedené do akustické podoby. Pro popis alba to však nestačí. Unplugged verze se dají namíchat různě a kapela se rozhodla pro dva rozdílné přístupy: Zatímco zhruba polovina písní stojí pouze na výrazném zpěvu Emy Brabcové a klavírním doprovodu Františka Boříka, v dalších skladbách účinkuje celá kapela – tedy baskytarista Šmity (který zde ovšem hraje na kontrabas), kytarista Martin Starý a bubeník Jan Janečka plus jako hosté cellistka Terezie Kovalová a další smyčce. Celek tak krásně a přirozeně plyne od klavírní balady Blind, jejíž energii a napětí zachytíme pouze velmi pozorným poslechem, až po relativně hutnou závěrečnou píseň Part Of A Treason.
Třebaže to může znít jako paradox, vnímám jako syrovější a „plnější“ písně s pouhým klavírním doprovodem. Právě v nich totiž vynikne naplno zpěvaččin hlas, evokující nejsilnější momenty raných The Cranberries nebo to nejlepší od Tori Amos. Velmi pěkná je například píseň Here To Be Not There, případně téměř ambientní Lifestyles, mám-li doporučit konkrétní skladby. Naléhavost zpěvu se však neztratí ani v celokapelových nahrávkách. Poslechněte si například Human Centipede se sotva zřetelným náznakem tanečního rytmu v pozadí.
Vedle úprav svých vlastních skladeb zařadilo Luno na své nové album také dvě coververze. Píseň Vertigo se zdůrazněnými hlubšími tóny klavíru je pro Emu Brabcovou návratem ke kapele Roe-Deer, kterou se Šmitym v roce 1999 spoluzakládala. Nová verze Vertiga zvýrazňuje naléhavost melodie a sílu tichého sólového zpěvu. V druhé coververzi, Never Let Me Down Again od Depeche Mode, se zpomalením a zjemněním síla původní melodie spíše vytrácí, nicméně do celku alba i tato píseň zapadá, a to nejen hudebně, ale i „ideologicky“. Jako by Luno chtělo naznačit, že i na akustickém albu se hlásí k odkazu jedné z nejdůležitějších syntezátorových kapel všech dob.
Na albu Close To Silence převažují pomalá tempa a při poslechu všech šestnácti písní za sebou se může někoho omrzet i onen výrazný a naléhavý zpěv Emy Brabcové. Záleží však na tom, co posluchač od hudby čeká. Pro dosavadní fanoušky Luna bude nová deska asi zajímavým zpestřením, ale možná budou raději dál sahat sahat po původních elektrických verzích. Naopak pro toho, kdo ostře řezaný zvuk elektrické kytary a výraznější bicí nevyhledává, se Luno možná až nyní stává přijatelnou kapelou. Díky střídání dvou zmíněných poloh navíc nehrozí nuda (ovšem já bych možná písní s pouhým doprovodem piana přidal). Ema Brabcová se svými spoluhráči dokáže napsat opravdu velmi silnou melodii, která v kombinaci s dobrým zvukem i masteringem nabízí nadstandardní zážitek.
Drobnou výhradu mám k obalu alba. Zatímco celá jedna strana obalu je věnována děkování zhruba stovce konkrétních osob (a věřím, že pro ně osobně je zmínka velmi důležitá), jména autorů písní na obalu hledám marně. Ano, dají se dohledat na internetu a zřejmě jsou součástí skrytých ISRC kódů, nicméně dokud se vyrábějí fyzické hudební nosiče, měly by být tyto údaje samozřejmou součástí obalu.
Luno – Close To Silence, vydavatel: Indies Scope Records 2015. 16 skladeb, celková stopáž: 61:41
Zatím nebyl přidán žádný komentář..