O Casanovovi bez vášně

2. listopad 2015, 14:06
O Casanovovi bez vášně

Komickou operou Trautzl Jana Zástěry se v Divadle na Orlí poprvé představila hudebně-divadelní platforma Divadlo 2-15. Jejími zakládajícími členy jsou především posluchači a absolventi Janáčkovy akademie múzických umění.

Jan Zástěra operu složilna libreto autorské dvojice RaR, kterou tvoří David KřížRenata Fraisová. Ti celé dílo také scénicky ztvárnili. Děj připomíná spíš levnou operetu, pokusy o vtípky v libretu nejsou příliš rozvedeny v herecké akci a celkově vyznívají naprázdno. Vše se odehrává na zámku hraběte Valdštejna, kde pro vybranou společnost vystupuje pěvecký sbor pod vedením místního regenschoriho Jacoba Trautzla. Poklidný večer naruší příchod posledního, mezi dámami velmi očekávaného hosta Giacoma Casanovy. Zvědavost dam v sále je obrovská, touží se s ním setkat u slavnostní tabule a možná nejen tam. K jejich smůle však není ani jedna z nich k večeři pozvána, proto se spojí ve lsti a veřejně Casanovu označí za milence hraběnky Valdštejnské. Casanova je tím pobouřen a svým nevybíravým slovníkem urazí všechny tři intrikánky. Poradit si v tak zmatené situaci dokáže jen Trautzl a události se rozbíhají.

Všechny intriky a nedorozumění se odehrávají mezi několika málo historizujícími kulisami, jako je staré biedermeierovské sofa nebo slavnostní tabule s několika postaršími židlemi (autorkou scény je Renata Fraisová). Spolu s kostýmy Veroniky Fiuráškové dotvářejí, i když v dosti studentském duchu, zámeckou atmosféru. Dámy v bílých, dekoltovaných šatech působí mladistvým a svátečním dojmem. Pánové v jednoduchých, pouze barevně se lišící fracích vypadají ušlechtile a elegantně.

Představení otvírá scéna hudebního večírku, na kterém Trautzl předvádí svůj sbor. Výkon sboru (vedoucí Klára Roztočilová) by se v celém představení dal označit za nejlepší. Z počátku mocně přehlušuje i zvuk orchestru – později se ukáže, že to vůbec není na škodu. Ale kromě orchestru sbor jednoznačně dominuje i nad samotnými sólisty. Funguje jako kompaktní celek, precizně vyslovuje koncovky, frázuje a pracuje s dynamikou. Dlouhá vstupní scéna sboru byla spolu se závěrem, kdy se přidali i všichni sólisté, snad tím nejlepším z celého představení.

Mezi sólistkami jednoznačně vynikala Alena Kučerová, která svým mocným a sytým sopránem dokázala vždy opanovat celou situaci a nejen to. V komických scénách si byla jistá a její herecký výkon za pěveckým nezaostával. Zdislava Bočková jako všetečná dáma z vyšší společnosti zvládala svůj part obstojně, avšak bylo jí hůře rozumět. Eva Štěrbová byla v roli kněžny noblesní, lehce zlomyslná, ale nijak výrazná. Poslední ženskou interpretkou byla Jana Melišková v roli hraběnky Valdštejnské. U Meliškové byla stejně jako u Kučerové viditelná větší jistota než u ostatních. Přestože na scéně vynikala spíše vizuálně než hlasově, její výkon byl dobrý.

Hůře si v představení vedla mužská část obsazení. Marek Belko jako Trautzl byl od začátku do konce ve svém projevu velmi nesmělý a postrádal elán. Představitel hraběte Valdštejna Martin Vydra působil spíš jako muzikálový zpěvák, chyběl mu výraz a role mu nesvědčila ani rozsahem. Z trojice manželů lstivých dam byl paradoxně nejlepší Michal Marhold, kterému se v představení dostalo vůbec nejméně pěveckého prostoru. Jeho zvučný basbaryton vynikal mezi ostatními, škoda jen, že tak málo. A nakonec tolik očekávaný Casanova, barytonista Rastislav Lalinský. Na scéně byl pohotový a pěvecky obstojný, ale vzhledem ke své roli zásadně postrádal svůdnickou naléhavost a šarm. Byl zde spíš komikem než svůdcem.

Komická opera nakonec nebyla tak úplně komická. Chvílemi připomínala školní besídku nebo operetní řachandu, na které jeden zpěvák rozsahově nezvládal svůj part a druhý se snažil vtipy dohnat to, co mu chybělo jak po herecké i pěvecké stránce. Místa, která patřila výlučně orchestru, se potýkala s velkými nedostatky, tutti snad ani jednou neznělo jednotně. Obsazení zpěváků bylo na dobré cestě, avšak ne zcela šťastné. Casanova nepůsobil ani za mák jako svůdník, hrabě byl spíš ustrašeným chlapečkem než vznešeným aristokratem a ostatní jen splývali s davem. Podpora mladých umělců je bohulibá činnost, možná by ale zpočátku potřebovala zkušenější supervizi.

Jan Zástěra: Trautzl, libreto RaR – David Kříž a Renata Fraisová. Dirigent: Jiří Habart, režie: RaR, scéna: Renata Fraisová, kostýmy: Veronika Fiurášková, hudební nastudování: Jaroslava Kynclová, Klára Roztočilová, Jiří Habart, Marek Pala j. h., manažer projektu: Ondřej Bazgier. Trautzl: Marek Belko, Casanova: Rastislav Lalinský, Hraběnka Valdštejnská: Jana Melišková, Hrabě Valdštejn: Martin Vydra, Dámy: Alena Kučerová, Zdislava Bočková, Eva Štěrbová, Pánové: Jan Faltýnek, Michal Marhold, Michael Robotka. 30. října 2015, Divadlo na Orlí, Brno.

Foto archiv Divadla 2-15

Komentáře

Reagovat
  • Jitka Koláčná

    4. listopad 2015, 0:30
    Proc musíme na všech kdo začínají hledat jenom samé chyby a nedokonalosti..?? Každý máme právo na svůj subjektivní názor, ale někdy musíme držet jazyk za zuby a neškodit. To je stejné jako kdyby dítě, které přijde poprvé do školy a na otázku "Kolik je 1+1?" odpovědělo 4 a dostalo pětku.. Co udělá žák? Odradí ho to.. Nebylo by lepší vypíchnout věci pozitivní? Zajímalo by mne kam umělecky směřuje paní Baumannová. Pokud je jejím povoláním umělecká profese, tak bych nechtěla být jejím kolegou.. Pokud tento článek byl snahou o sdílení jejího zážitku, tak děkujeme za sdílení a příště prosím volte jiná slova. Pokud to byla odborná kritika, tak je mi opět líto, že tento druh náhradního povolání za aktivní uměleckou práci vůbec kdy vznikl (proklatý Schumann!!!). K mému SUBJEKTIVNÍMU hodnocení: Já jsem viděla stejné představení a mám zcela opačné zážitky. Místo věty "Komická opera nebyla nakonec komická." by mělo být "Celý večer jsem se nezasmála a nechápala jsem dalších 200 lidí, kteří se velice často smáli. Publikum bylo asi úplně blbé, že to nevidělo jako já."- takto by to od paní Baumannové více vystihovalo atmosféru celého večera. Byla to příjemná 70ti minutová operka z pera mladého skladatele, který píše s velkou vazbou na tradiční tonální přístup, ale zároveň vkládá mnoho zajímavých prvků. Pro konkrétní čtenářovu předtavu - jeho harmonická a melodická výrazovost mi přišla stylově podobná dílům například Ilji Hurníka. Jeho smysl pro ansámblové quasi "recitativy" mi přišly velice zajímavé a poutavé. Instrumentační a hudební nápady byly velice barevné a výrazově plné a já jako hudební interpretka jsem se vůbec nenudila, právě naopak, měla jsem chuť si něco od něj zahrát. Pokud jste očekávali soudobou hudbu plnou hledání nových cest a nových zvuků, pak jste zcela jistě odešli zklamáni. Tímto způsobem Jan Zástěra netvoří. Mne se jeho počin upřímně líbil. Opera byla opravdu libretem a i pojetím některých postav "řachandózní". Nebyl to thriller ani psychologické drama. Byla to opera pro zábavu. Námět připomínal operetku a i zápletka byla podobna této formě. Ve spojení se zajímavou hudbou, vtipným libretem a příjemnými výkony, jak na pódiu tak i pod ním v "díře" se jednalo zkrátka o poutavý prvotní společný počin všech přítomných. Jako houslistka bych bez partitury v ruce při poslechu nového díla si neodvážila napsat že "ani jedno tutti neznělo jednotně", paní Baumannové zřejmě partituru na představení zapůjčili v šatně..Nebo že by na facebooku kolovala po premiéře? Příště si ji také stáhnu - napište v SZ mi prosím odkaz! Pro mne jako pro houslistku povoláním, autorku různých hudebních pořadů a projektů (uvádím pro dokreslení autora komentáře),bylo toto první představení Divadla 2-15 svěží (po všech krásných romantických a soudobých operách) a také obdivuhodné, že to dělají s 1 produkčním, doublerežijně a i jinak na vlastní triko a s vlastním nonstop nadšením. Soubor se zařadil vedle Ensemble Opera Diversa k brněnské minioperní scéně, ale s absolutně kontrastním přístupem k dané formě. Divadlo bude spolupracovat nadále s dalšími 6 skladately pokud mám správné informace) a to samotné mu dává originalitu a tím se nedá absolutně hovořit o konkurenčním postavení obou souborů. Navíc někteří z interpretů hrají v obou uskupeních již dnes.. Ensemble opera Diversa kdysi také začínal a všichni jsme mu drželi palce. Toto nové Divadlo 2-15 se v tento večer představilo jako nadějný začínající ansámbl s dobrým vykročením do světa kultury a s nadějnou cestou před sebou. Čeká ho určitě mnoho práce, dalo by se určitě spoustu věcí rozebírat, ale to oni sami moc dobře vědí.. Všichni učinkující jsou mladí a nadaní a proto mají kam umělecky jít a je dobře, že vykročili správně - dopředu. David Kříž je můj dlouholetý hudební kolega a o to více mi nedá a musím dát k přečtení pozitivní ohlas na jeho představení. Já jsem si celý večer příjemně užila a těším se na další představení jejich ansámblu. Děkuji, že jste dočetli až sem. Jitka Koláčná Břízová
  • Tomáš Studený

    3. listopad 2015, 3:11
    A neslušelo by se v recenzi zmínit šířeji také o nové kompozici, prosím???
    • Martin Pinkas

      3. listopad 2015, 15:21
      Autor recenze udelal jen dobre, kdyz se dale nepitval ve stylove absolutne nejednotne a nijak originalni opere. Pocin je to mily, pokud se snazil privest divaky na myslenku, ze se da soudoba hudba poslouchat, ale takto opravdu NE, prosim.

Dále si přečtěte

Včera měla v Divadle na Orlí premiéru Prodaná nevěsta v inscenaci studentů JAMU. Zkrácená verze s mluvenými dialogy a komiksová stylizace slibovaly svižné a vypointované představení. Výsledek viděný mýma očima byl ale jiný.  více

Zvuk patří k hudbě zcela samozřejmě, ale co si potom mají počít lidé, kteří neslyší? Nenápadný a přívětivý večer připravil v Divadle na Orlí Janáček Ensemble ve spolupráci s Ateliérem výchovné dramatiky pro neslyšící. Komorní skladby Bohuslava Martinů, Pavla Haase a Leoše Janáčka pohybově ztvárnil soubor Hluchavky léčivé.  více

Hudebně i scénicky zdařilé, byť poněkud nesrozumitelné. Tak by se daly charakterizovat dvě nové operní inscenace v Divadle na Orlí.  více




Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Nejčtenější

Kritika

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce