Obdivuhodné výkony mladých konzervatoristů

16. listopad 2024, 12:00
Obdivuhodné výkony mladých konzervatoristů

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfová.

Před zahájením pozval Tomáš Krejčí na pódium profesorku Alenu Veselou, která se osobně s Vítězslavou Kaprálovou ještě znala. Alena Veselá prozradila, že s rodinou dokonce krátce bydlela u Kaprálů ve vile a s Vitkou se kamarádila. Připomněla také, jak se jednou Kaprálová zúčastnila anonymní kompoziční soutěže, ve které porazila svého profesora Vítězslava Nováka. Na závěr Tomáš Krejčí poděkoval profesorce Veselé za zásluhy o JAMU i brněnskou hudební scénu obecně a dedikoval jí představení.

Inscenace vyprávěla příběh Vítězslavy Kaprálové, nadějné a talentované skladatelky, jejíž život skončil v pouhých pětadvaceti letech. Hudební koláž Tomáše Krejčího byla sestavena chytře: texty jednotlivých skladeb/písní/árií perfektně zapadaly do příběhu, a to i v případě dialogů mezi postavami. Scénář byl dostatečně dramatický a děj bez slabších míst. Režijní koncept Alexandry Bolfové rozdělil ústřední roli Vitky mezi tři zpěvačky. První znázorňovala Vitčino dětství a studia, druhá období přibližně do začátku 2. světové války a třetí závěr života v Paříži (pro zjednodušení nadále v textu označovány jako Vitka 1, 2 a 3). Vitka 3 se navíc objevila i v samém úvodu opery a přidala tak retrospektivní prvek - jakoby příběh vyprávěla sama Kaprálová. Rozdělení ústřední role mezi tři zpěvačky byl povedený. Ukázat svůj talent mohlo trio studentek, toto řešení znázornilo tři etapy života, aniž by se inscenaci zdržovaly obměny kostýmů.

Scéna Alexandry Kubenkové a Anny Tiché (taktéž autorky kostýmů) byla jednoduchá. Nejvýraznějším prvkem bylo plátno se záhyby v její zadní části, které bylo později použito jako šat znázorňující smrt Kaprálové. Z pohledu diváků napravo se pak nacházel klavír s fialovým přehozem využívaným jako rekvizita, na nástroje se pochopitelně několikrát také hrálo. Na protější straně se nacházel další klavír využívaný toliko hudebně. V pravé přední části scény byl umístěn stolek, u něhož seděla vypravěčka, která svými komentáři doplňovala dění na pódiu. Ani kostýmy nebyly složité, ale možná o to funkčnější. Dívčí část sboru byla oblečena v béžových šatech s bílými nárameníky a růžovým límcem. Chlapecká část pak měla bílou košili a kalhoty různých odstínů hnědé barvy. Kostýmově odlišené byly hlavní postavy: Vitka 1 byla oblečená do zlatavých šatů a krátkého růžového kožichu, Vitka 2 měla černé kalhoty, vestu a bílou košili, a Vitka 3 oblékla dlouhé modré šaty a perlový náhrdelník. Postavy Bohuslava Martinů a Jiřího Muchy nosily oblek, v prvním případě šedý a v druhém výraznější zlatý s modrým zdobením. Scéna ani kostýmy nebyly extravagantní, ve své jednoduchosti však dostačující a funkční. Dynamice celého představení pomáhala choreografie Ladislavy Košíkové, za jejíž nejsilnější místo lze označit dirigování Vitky, kdy se na pódiu za sebou objevily všechny tři představitelky a svými pohyby se navzájem doplňovaly, což vytvořilo velice efektní prvek.

Hudba Bohuslava Martinů a Vítězslavy Kaprálové byla upravena z velké části pro trio ve složení Helena Fialová – klavír, Arnau Petřivalský – housle, a Michaela Fialová – klarinet. Muzikanti se museli často vypořádat s velmi technicky náročnými pasážemi, které odehráli bez sebemenšího zaváhání. Taktéž energie, kterou do hry vkládali, byla obdivuhodná a přednes velice procítěný. I sbor byl perfektně připravený. Až na pár drobností byl jejich zpěv čistý, a to i v místech, která byla vypůjčena z oper a rozhodně nevznikala pro dětský sbor. Během inscenace se předvedla jak dívčí, tak chlapecká část rozděleně i pospolu. Interpretace těchto náročných skladeb byla na velmi vysoké úrovni, i když chlapci byli oproti dívkám ve značném kvantitativním oslabení. Na výkonu to nebylo znát a jejich společná barva byla nádherná. V místech, kde byl potřeba opravdu nízký bas, se pak ke sboru přidal Tomáš Krejčí a pohotově studentům pomohl. Ve většině případů bylo navíc velmi hezky rozumět zpívaným textům.

Trojice mužských zpěváků Šimon Beneš (Bohuslav Martinů), Jakub Rohoška (Jiří Mucha) a Pavel Pelikán (Hadač) si se svými party poradili zdařile a jmenovaní ke zpěvu přidali povedené herectví. V drobné, ale dobře uchopené roli profesorky se představila Markéta Jasvecová. V představení naprosto zářily Adéla Ráboňová, Anežka Šmerdová a Kateřina Škárová, tedy představitelky tří životních fází Kaprálové. Intonace všech byla na velmi vysoké úrovni a všechny také zaujaly na studentky až překvapivou vyspělostí projevu. Přestože byly všechny tři Vitky výborné, o kousek výše přece jen vynikala Vitka 2 v podání Anežky Šmerdové, jejíž zpěv jde označit za zralý operní projev. Podobně jako sboru šlo navíc i hlavním protagonistům velmi dobře rozumět. Celou inscenaci povedeně doplňovala Agáta Zavřelová v roli studentky/vypravěčky, která příjemným projevem komentovala dění na pódiu a přednášela úryvky nejen z Vitčiny korespondence.

Připomenutí života talentované a předčasně zesnulé skladatelky Vítězslavy Kaprálové bylo v podání studentů Konzervatoře Brno úhrnem okouzlující. Většina výkonů byla perfektní. Studenti pod vedením Tomáše Krejčího připravili dojemný večer plný krásné hudby a dokázali, že ač se jedná teprve o vycházející muzikanty, už nyní mají brněnské kulturní scéně co nabídnout.

Vítězslava Kaprálová, Bohuslav Martinů: Vitka Osudová (Koleda milostná), světová premiéra

Operní studio Konzervatoře Brno

námět a hudební koláž: Tomáš Krejčí

dirigent, vypravěč: Tomáš Krejčí

režie: Alexandra Bolfová

scénář: Tomáš Krejčí a Hana Mikolášková

choreografie: Ladislava Košíková

hudební nastudování: Katarína Duchoňová, Helena Fialová, Tomáš Krejčí 

scéna a kostýmy: Alexandra Kubenková, Anna Tichá

light-design: Alexandra Bolfová, Alexandra Kubenková a Anna Tichá 

osoby a obsazení:

Vitka 1. část: Adéla Ráboňová

Vitka 2. část: Anežka Šmerdová

Vitka 3. část: Kateřina Škárová

Bohuslav Martinů: Šimon Beneš

Jiří Mucha: Jakub Rohoška

Profesorka: Markéta Jasvecová

Hadač: Pavel Pelikán

Studentka/vypravěčka: Agáta Zavřelová

sbor Konzervatoře Brno

klavír: Helena Fialová

housle: Arnau Petřivalksý

klarinet: Michaela Fialová

čtvrtek 14. listopadu v 19 hodin, divadelní sál divadla Reduta

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Nejčtenější

Kritika

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce