Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfová.
Před zahájením pozval Tomáš Krejčí na pódium profesorku Alenu Veselou, která se osobně s Vítězslavou Kaprálovou ještě znala. Alena Veselá prozradila, že s rodinou dokonce krátce bydlela u Kaprálů ve vile a s Vitkou se kamarádila. Připomněla také, jak se jednou Kaprálová zúčastnila anonymní kompoziční soutěže, ve které porazila svého profesora Vítězslava Nováka. Na závěr Tomáš Krejčí poděkoval profesorce Veselé za zásluhy o JAMU i brněnskou hudební scénu obecně a dedikoval jí představení.
Inscenace vyprávěla příběh Vítězslavy Kaprálové, nadějné a talentované skladatelky, jejíž život skončil v pouhých pětadvaceti letech. Hudební koláž Tomáše Krejčího byla sestavena chytře: texty jednotlivých skladeb/písní/árií perfektně zapadaly do příběhu, a to i v případě dialogů mezi postavami. Scénář byl dostatečně dramatický a děj bez slabších míst. Režijní koncept Alexandry Bolfové rozdělil ústřední roli Vitky mezi tři zpěvačky. První znázorňovala Vitčino dětství a studia, druhá období přibližně do začátku 2. světové války a třetí závěr života v Paříži (pro zjednodušení nadále v textu označovány jako Vitka 1, 2 a 3). Vitka 3 se navíc objevila i v samém úvodu opery a přidala tak retrospektivní prvek - jakoby příběh vyprávěla sama Kaprálová. Rozdělení ústřední role mezi tři zpěvačky byl povedený. Ukázat svůj talent mohlo trio studentek, toto řešení znázornilo tři etapy života, aniž by se inscenaci zdržovaly obměny kostýmů.
Scéna Alexandry Kubenkové a Anny Tiché (taktéž autorky kostýmů) byla jednoduchá. Nejvýraznějším prvkem bylo plátno se záhyby v její zadní části, které bylo později použito jako šat znázorňující smrt Kaprálové. Z pohledu diváků napravo se pak nacházel klavír s fialovým přehozem využívaným jako rekvizita, na nástroje se pochopitelně několikrát také hrálo. Na protější straně se nacházel další klavír využívaný toliko hudebně. V pravé přední části scény byl umístěn stolek, u něhož seděla vypravěčka, která svými komentáři doplňovala dění na pódiu. Ani kostýmy nebyly složité, ale možná o to funkčnější. Dívčí část sboru byla oblečena v béžových šatech s bílými nárameníky a růžovým límcem. Chlapecká část pak měla bílou košili a kalhoty různých odstínů hnědé barvy. Kostýmově odlišené byly hlavní postavy: Vitka 1 byla oblečená do zlatavých šatů a krátkého růžového kožichu, Vitka 2 měla černé kalhoty, vestu a bílou košili, a Vitka 3 oblékla dlouhé modré šaty a perlový náhrdelník. Postavy Bohuslava Martinů a Jiřího Muchy nosily oblek, v prvním případě šedý a v druhém výraznější zlatý s modrým zdobením. Scéna ani kostýmy nebyly extravagantní, ve své jednoduchosti však dostačující a funkční. Dynamice celého představení pomáhala choreografie Ladislavy Košíkové, za jejíž nejsilnější místo lze označit dirigování Vitky, kdy se na pódiu za sebou objevily všechny tři představitelky a svými pohyby se navzájem doplňovaly, což vytvořilo velice efektní prvek.
Hudba Bohuslava Martinů a Vítězslavy Kaprálové byla upravena z velké části pro trio ve složení Helena Fialová – klavír, Arnau Petřivalský – housle, a Michaela Fialová – klarinet. Muzikanti se museli často vypořádat s velmi technicky náročnými pasážemi, které odehráli bez sebemenšího zaváhání. Taktéž energie, kterou do hry vkládali, byla obdivuhodná a přednes velice procítěný. I sbor byl perfektně připravený. Až na pár drobností byl jejich zpěv čistý, a to i v místech, která byla vypůjčena z oper a rozhodně nevznikala pro dětský sbor. Během inscenace se předvedla jak dívčí, tak chlapecká část rozděleně i pospolu. Interpretace těchto náročných skladeb byla na velmi vysoké úrovni, i když chlapci byli oproti dívkám ve značném kvantitativním oslabení. Na výkonu to nebylo znát a jejich společná barva byla nádherná. V místech, kde byl potřeba opravdu nízký bas, se pak ke sboru přidal Tomáš Krejčí a pohotově studentům pomohl. Ve většině případů bylo navíc velmi hezky rozumět zpívaným textům.
Trojice mužských zpěváků Šimon Beneš (Bohuslav Martinů), Jakub Rohoška (Jiří Mucha) a Pavel Pelikán (Hadač) si se svými party poradili zdařile a jmenovaní ke zpěvu přidali povedené herectví. V drobné, ale dobře uchopené roli profesorky se představila Markéta Jasvecová. V představení naprosto zářily Adéla Ráboňová, Anežka Šmerdová a Kateřina Škárová, tedy představitelky tří životních fází Kaprálové. Intonace všech byla na velmi vysoké úrovni a všechny také zaujaly na studentky až překvapivou vyspělostí projevu. Přestože byly všechny tři Vitky výborné, o kousek výše přece jen vynikala Vitka 2 v podání Anežky Šmerdové, jejíž zpěv jde označit za zralý operní projev. Podobně jako sboru šlo navíc i hlavním protagonistům velmi dobře rozumět. Celou inscenaci povedeně doplňovala Agáta Zavřelová v roli studentky/vypravěčky, která příjemným projevem komentovala dění na pódiu a přednášela úryvky nejen z Vitčiny korespondence.
Připomenutí života talentované a předčasně zesnulé skladatelky Vítězslavy Kaprálové bylo v podání studentů Konzervatoře Brno úhrnem okouzlující. Většina výkonů byla perfektní. Studenti pod vedením Tomáše Krejčího připravili dojemný večer plný krásné hudby a dokázali, že ač se jedná teprve o vycházející muzikanty, už nyní mají brněnské kulturní scéně co nabídnout.
Vítězslava Kaprálová, Bohuslav Martinů: Vitka Osudová (Koleda milostná), světová premiéra
Operní studio Konzervatoře Brno
námět a hudební koláž: Tomáš Krejčí
dirigent, vypravěč: Tomáš Krejčí
režie: Alexandra Bolfová
scénář: Tomáš Krejčí a Hana Mikolášková
choreografie: Ladislava Košíková
hudební nastudování: Katarína Duchoňová, Helena Fialová, Tomáš Krejčí
scéna a kostýmy: Alexandra Kubenková, Anna Tichá
light-design: Alexandra Bolfová, Alexandra Kubenková a Anna Tichá
osoby a obsazení:
Vitka 1. část: Adéla Ráboňová
Vitka 2. část: Anežka Šmerdová
Vitka 3. část: Kateřina Škárová
Bohuslav Martinů: Šimon Beneš
Jiří Mucha: Jakub Rohoška
Profesorka: Markéta Jasvecová
Hadač: Pavel Pelikán
Studentka/vypravěčka: Agáta Zavřelová
sbor Konzervatoře Brno
klavír: Helena Fialová
housle: Arnau Petřivalksý
klarinet: Michaela Fialová
čtvrtek 14. listopadu v 19 hodin, divadelní sál divadla Reduta
Zatím nebyl přidán žádný komentář..