Oboroh: Šel přes potok Cedron k hoře

Oboroh: Šel přes potok Cedron k hoře

O prázdninách se hudební život stěhuje z měst na festivaly, všímáme si tedy na našem serveru především nahrávek, což jste asi zaregistrovali. Dnes se podíváme na poslední album skupiny Oboroh, které vyšlo v brněnském vydavatelství Indies Happy Trails. Navíc skladba Kriste, jenž jsi smrt podstoupil úspěšně boduje v hitparádě Radia Proglas – byla na prvním místě, momentálně je druhá. Tématem alba jsou pašije – tedy poslední dny v pozemském životě Ježíše Krista. Oboroh se zaměřuje na koncepční alba a křesťanský repertoár. K víře se hlásí otevřeně a současným jazykem, ale bez naivity a bez hysterie – to je přinejmenším velmi sympatická kombinace.

Větší část alba Šel přes potok Cedron k hoře tvoří cover verze – Oboroh víc vybíral než skládal, ale výběr je to vynikající. Nedělá si žádné starosti s obdobím, v němž původní písně a nápěvy vznikly. Na albu najdeme zpracované zdroje od středověku přes baroko, otřeme se o spirituál, ale také o současnou tvorbu. Zdánlivě nesourodý výběr ale nedrží pohromadě zdaleka jen díky pašijové tematice, po této stránce jsou vždy mnohem důležitější hudební souvislosti. Z tohoto hlediska je možná těžké si představit, co mohou mít společného anonym ze šestnáctého století a současná rocková vypalovačka, ale ono to vlastně zase tak složité není. Tou hudební spojitostí jsou staré církevní stupnice, které vzal za svoje už hard rock. Jakkoliv k nim mnozí rockeři inklinují intuitivně, prostě v jejich hudbě jsou a není problém, aby do ní zapadl třeba i protestantský chorál.

Další věc jsou aranže, které na dobu vzniku také nehledí. Berou hudební materiál sám o sobě, neřeší historické nástroje, natož souvislosti, a zpracovávají každou skladbu jako písničku. Přístup Oborohu je vůbec rockově písničkářský a celku to prospívá. Při zachování skupinového soundu je tu zřetelná snaha přiřadit každé písni hudební balení, které vychází z jejího obsahu a reflektuje náladu textu. Základem je (hard) rock, ale občas z něj utečeme k folk rocku nebo dokonce k folkovým aranžmá čistě s akustickou kytarou. V sólovém zpěvu se střídají Slávek KlecandrRoman Dostál. První trošku cohenovsky povídá, i když zdaleka ne v takových basech. Druhý je rockovější, jeho lehce nemocný hlas je dráždivě naléhavý, i když je v něm i kus manýr z české tancovačky. Střídání dvou zpěváků je velmi šťastné a přispívá k tomu, že album neklouže k jednotvárnosti, což je problém mnoha rockových nahrávek, a zdaleka ne jen našich.

V rockovějších věcech mě ruší syntezátor, který působí poněkud nouzovým dojmem. Kapela se snaží vrstvit mohutný zvuk v místech, kde se to i hodí, ale myslím, že by se na těchto pasážích měly víc podílet kytary. Návod bych hledal někde v grunge a u Neila Younga, ostatně ze stylových inspirací Oborohu vůbec cítím víc USA než Evropu. A možná by nebylo od věci zkusit alespoň ve studiu nahradit syntezátor kombinací hammondek s klavírem a lépe je proaranžovat. Zvuk by to oživilo a posunulo o hodně dál, jsem o tom přesvědčený. Celkově si vůbec myslím, že je Oborohu lépe v jemnějších, (elektro) akustických podobách. Oboroh si album produkoval sám a snad by stálo za pokus najít propříště schopného producenta.

Album je tematické, ale nesleduje lineární příběh, pašijové motivy se na přeskáčku objevují, vracejí a připomínají z různých úhlů pohledu. Otevírá je chorál Pamatujme všichni věrní, který v několika verších shrnuje vlastně všechno, co je o pašijích potřeba říci (Pamatujme všichni věrní / Syna Božího umučení / žalostí naplněné. On hříchy světa na se vzal / a svůj život za nás vydal / byv sám vždy bez viny). Kriste, jenž jsi smrt postoupil je starý anonym zpracovaný jako blues, které hezky česky inklinuje k durové harmonii – hammondy by do něj zapadly naprosto samozřejmě. Titulní Šel přes potok Cedron k hoře (rovněž anonym) by si zasloužila zmíněné vrstvení kytarového zvuku. Getsemane je aranžérský výpadek, jsou z něj cítit laciné pop rockové postupy, je to slabé místo jinak velmi dobrého alba. Text „Getsemane, oheň plane, oheň sžírá“ by si zasloužil něco víc. Další anonym Lásku syna Božího zpívá Slávek Klecandr jen s akustickou kytarou, která vzdáleně evokuje neklidné kytary Velvet Underground. Velký pátek se dívá na nejchmurnější den křesťanského roku s nadějí a dokonce i s kusem humoru. Vy silní ve víře je „klasika“ Svatopluka Karáska a zároveň jedno z nejcitlivějších aranžmá celého alba. O neschopnosti přiznat se k víře se všemi důsledky mluví i následující Teď Slávka Klecandra, je v textu i v hudbě přímočařejší a mnohem tvrdší. Drásavé téma, které stojí v centru alba, uzavírá folková Jak jen se přiblížit (Čep / Kohoutová). Chorál Petra Ebena na text Adama Šturma Pán Kristus, Syn Boží věčný tvoří jakousi předehru k rockové A, která by chtěla větší odpich i současnější zvuk. Takto mi příliš připomíná hard rockové počiny Jiřího Schelingera. Ó hlavo plná trýzně je melodie Hanse Lea Hasslera, kterou v pozdější kombinaci s textem Paula Gerhardta použil J. S. Bach v Matoušových pašijích (O Haupt, voll Blut und Wunden). Je to melodický klenot, který autorsky přebíjí všechno ostatní, co se na albu objevilo. Jednoduché provedení – pouze zpěv s akustickou kytarou – je zcela na místě. Anonym Jezu Kriste, štědrý kněže se posouvá do folk rockové polohy, v níž zůstává i závěrečná Byl jsi tam (když byl křižován můj Pán). O lehké náznaky blues si mnohokrát nahraný evergreen svou strukturou vyloženě říká.

Obal alba (Přemysl Štěpánek) je v přiléhavě pošmourných barvách, jeho hlavním motivem jsou detaily trnové koruny. Booklet obsahuje texty písní, vypadl pouze Ó hlavo plná trýzně, místo nějž se podruhé vloudil předchozí A. Přes všechny výhrady – Šel přes potok Cedron k hoře je album povedené, stojí za poslech a dá se k němu jistě i vracet.

Oboroh: Šel přes potok Cedron k hoře. Indies Happy Trails 2012, celkový čas 43:48. Foto zdroj www.oboroh.cz

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Světovost Ivy Bittové dokládá právě to, že na dvou tak rozdílných albech dokáže vystupovat stejně důvěryhodně, být sama za sebe.  více

Jitce Šuranské se podařil výborný sólový debut. Bylo by ale fantastické, kdyby dokázala na této hudební úrovni přejít k autorskému repertoáru.  více

Říkejte tomu punk, písničkářství, písničky pro holky nebo sladkobolná romantika, a vždycky budete mít pravdu.  více


Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Nejčtenější

Kritika

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce