Jedním z největších příslibů 24. ročníku mezinárodního festivalu Concentus Moraviae byl včerejší koncert legendárního ansámblu Borodin Quartet, kterému jedinečný zvuk vtiskla nejen tvrdá píle, ale také spolupráce se skladatelem Dmitrijem Šostakovičem. Tuto osobní a interpretační stopu si těleso dodnes hýčká a postupuje ji každému novému členovi. Program se odehrál v knihovně zámku v Náměšti nad Oslavou, kde v 18. a 19. století sídlil hudbymilovný rod Haugwitzů. Hudba Sergeje Prokofjeva, Josepha Haydna a Dmitrije Šostakoviče tak promlouvala k posluchačům na místě více než důstojném.
Koncert zahájil Smyčcový kvartet č. 2 F dur, op. 92 Sergeje Prokofjeva. Autor se v době vzniku z důvodu nucené evakuace pohyboval na severním Kavkaze v hlavním městě Kabardinské republiky Nalčik. Inspirován tamní lidovou kulturou zakomponoval skladatel do svého díla hudební prvky imitující kavkazské lidové nástroje i samotný hudební jazyk lidové hudby. Skladateli posloužila také sbírka písní z této oblasti, kterou vytvořil Sergej Tanějev. Netradiční spojení kavkazských melodií a charakteristického harmonického jazyka skladatele dalo vzniknout dílu, které právem patří do zlatého fondu kvartetní literatury. Úsečná, výrazně rytmická a místy až syrová skladba nalezla v provedení Borodin Quartet absolutní pochopení – dravé rytmické akcenty, nesmlouvavé údery col legno a i jistá břitce cynická lehkost interpretace prozradila, že ruští hudebníci rozumí svému skladateli nejlépe. Subtilní, ale nosná práce s dynamickými oblouky udržovala hudbu ve zvláštním a na rozvod stále čekajícím napětí, které prostupovalo celou skladbou. Technicky bezchybné pak bylo předávání melodie ve vysokých polohách mezi prvními a druhými houslemi v Adagiu, kterému předcházela záměrně nerozvedená gradace. Borodin Quartet zde předvedl, že v těch nejjemnějších nuancích je jeho síla. Pouze na chvíli vystoupali nástroje ke zcela expresivnímu sdělení, jako příklad se nabízí výtečné violoncellové sólo Vladimira Balshina, které i díky své jedinečné zemitosti a fortelnosti vystoupilo nad vše ostatní.
S podobnou subtilností výrazu přistoupili hudebníci také ke Smyčcovému kvartetu op. 33, č. 5 G dur od Josepha Haydna. Interprety by v tomto případě ani v nejmenším nešlo vinit z romantizování klasicistního díla, na druhou stranu působila objektivizace hudebního výrazu na některých místech možná až příliš sterilně. Zatímco úvodní věta Vivace assai se svým roztomile úsečným charakterem byla vodou na pomyslný mlýn Borodinova kvarteta, jemnější a elegantnější věty postrádaly částečně typickou sladkost Haydnových kvartetů. Ostatně také závěrečné větě, která vychází z italského tance forlana, by neuškodila větší temperamentnost především ze strany prvního houslisty Rubena Aharoniana.
Závěrečné dílo večera – Smyčcový kvartet č. 9 Es dur, op. 117 – Dmitrije Šostakoviče však vrátil interprety zpět do náručí ruské hudby, kde nepochybně leží těžiště ansámblu. Na rozdíl od mnoha jiných ansámblů nechápou hudebníci skladatelovo dílo pouze jako neustále vyhrocenou a těkající výbušnou směs, ve své interpretaci se tak Borodin Quartet držel podobného mustru jako u Prokofjevova díla. Jemná a neustále se volně vlnící dynamika byla mnohem účinnější než výrazné excesivní skoky tím či oním směrem. Když k expresivitě došlo, hudebníci z ní vytěžili maximum. Obzvláště sólový vstup violoncella v poslední větě za doprovodu stříbřitého třepetání houslí těžil z této pozvolné a spíše tektonické než motivické gradace. Bývá pravidlem, že ansámbly dávají interpretovaným dílům kus svého osobitého zvuku a snaží se obhájit tento vlastní způsob interpretace. Borodin Quartet hledal v uváděném díle samotného autora. A přesně proto byl hudebně-emoční účinek závěrečného smyčcového kvartetu největší.
Borodin Quartet si již takřka pětasedmdesát let udržuje nejen své renomé, ale především způsoby, které v něm zanechala práce nejen s Dmitrijem Šostakovičem, ale také dalšími prominentními skladateli ruské hudby. Tento odkaz ve spojení s upřímnou snahou přenechat co největší prostor samotnému skladateli dal vzniknout jedinečnému tělesu, jehož technicky dokonalý a umělecky vytříbený zvuk jej právem řadí mezi nejvýznačnější smyčcová kvarteta současnosti. Ke svému 70. výročí si kvartet nadělil kompletní cyklus Šostakovičových kvartetů, nezbývá se než těšit, jak hudebníci oslaví 75. od svého vzniku v nadcházejícím roce.
Borodin Quartet
Program:
Sergej Prokofjev: Smyčcový kvartet č. 2, op. 92
Joseph Haydn: Smyčcový kvartet č. 5, op. 33
Dmitrij Šostakovič: Smyčcový kvartet č. 9, op. 117
Náměšť nad Oslavou
zámek, knihovna
čtvrtek 20.6 19:30
Lenka
23. červen 2019, 9:42