Od chvalozpěvů k milostné lyrice a pijáckým písním. Mezinárodní hudební festival Špilberk začal

Od chvalozpěvů k milostné lyrice a pijáckým písním. Mezinárodní hudební festival Špilberk začal

Filharmonie Brno a Český filharmonický sbor úterním koncertem zahájili 17. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk. Poněkud asymetrický program vyplnily dvě velmi známé kantáty: Te Deum Laudamus Antonína Dvořáka a Carmina Burana Carla Orffa.

Dvořákovo zhudebnění chvalozpěvu Te Deum Laudamus má radostný charakter téměř euforických rozměrů. Filharmonie Brno se pod vedením dirigenta Leoše Svárovského do skladby sice vrhla s vervou, přesto šlo po stránce souhry o začátek přinejmenším váhavý. Žestě se za triolově tepajícími tympány zpožďovaly a vůbec celý orchestr v úvodních taktech první věty nepřesvědčil. Český filharmonický sbor naopak zněl od samého začátku skvostně. Sopranistka Marie Fajtová si od začátku vedla výborně. Zpívala se silným vibratem a jejího hlasu bylo „všude dost“. Zdatně si vedl také barytonista Peter Mazalán. V první pasáži, kde zpívali oba sólisté současně, se však Mazalán barvou a hlasitostí příliš neprosadil. Druhá věta kantáty ale fungovala dobře. Zvuk se po dynamické stránce pěkně vlnil, ženské hlasy ve sboru znamenitě frázovaly. Neméně působivé bylo frázování v závěrečném aleluja, rozvinutí obou těles do prvotního motivu skladby bylo majestátní.

Carmina Burana, soubor středověkých textů zhudebněných německým skladatelem Carlem Orffem, svojí délkou přesahuje Dvořákovu kantátu více jak třikrát. Ve vstupním O Fortuna nechával Svárovský orchestr i sbor důrazně odsazovat jednotlivé fráze a celkově se věta vyvíjela spíše v pomalejším tempu. Vytvořit naprosto žádoucí monumentální patos se účinkujícím bezezbytku povedlo. V orientálně stylizovaném Primo vere poprvé lehce zaváhal sbor, a to po stránce nástupů. Tematicky prosluněná čtvrtá část pak dala vyniknout spíše jemnému hlasu Petera Mazalána, který byl v první polovině koncertu poněkud zatlačen do pozadí. Historizující Hle, půvabná a vytoužená zněla letně a svěže, sbor si poradil i s místy překotným tempem.

Po námětové stránce lechtivá část Uf dem Anger začala ryze instrumentálním tancem. Orchestr si počínal energicky, věta coby sled lehkých dob držela pohromadě skvěle. V převážně pětidobé následující větě někdo zvukově trochu vyčníval v ženské části sboru, intonace byla nicméně výborná. Po lyrickém flétnovém sóle v deváté větě potěšily skvělé dvojité jazýčky trubek a trombónů v rozmarné desáté větě.

Patrně nejhumornější úsek celé skladby s názvem In taberna byl ze začátku oříškem zejména pro Petera Mazalána, který se musel vypořádat s velkým množstvím textu v tečkovaném rytmu. V pomalejších plochách ve vyšším rejsříku se mu však dařilo. Rytmický konec byl pak v podání orchestru jaksepatří úsečný. V komické písni opékané labutě se představil tenorista Jaroslav Březina. Kombinace Březinova falzetu, frullata u trubek i rytmicky rozverného sborového refrénu fungovala tak, jak fungovat měla – vtipně, hybně a sarkasticky. Pijácká třináctá věta byla teatrální, ale vkusná, čtrnáctá pak nepostrádala výbušnost.

V zamilované patnácté větě se po delší odmlce ozval hlas sólistky Marie Fajtové. Ta krásně frázovala tečkované rytmy a držela dlouhé prodlevové tóny. Následující věta značně sólového charakteru se Peteru Mazalánovi velmi povedla, dlouhým frázím ve vysokých polohách navzdory. Orchestr doprovázel decentně, s patřičnou jemností. V osmnácté větě sbor předváděl působivou škálu dynamických ploch, v devatenácté pak odlehčený erotický námět fantasticky podtrhovala mužská část sboru svým vytříbeným projevem. Dvacátá druhá věta, ve které se Orff nerozpakoval použít kabaretní prvky, byla po hudební stránce pro svůj melodicky banální refrén nejhumornějším číslem. Před vstupem obou těles do pompézní Ave formosissima v operně ariovém Dulsissime předvedla Fajtová úžasné koloratury. Přechod do závěrečného O Fortuna byl zdařilý, škoda jen že nevynikly ostinátně hrající dřevěné dechy.

Obě kantáty se ve výsledku povedly, diametrálně odlišným námětům navzdory, a jedna na druhou navazovaly. Byť šlo o velmi důstojné zahájení festivalu, první polovina by přeci jen mohla být trochu sytější. Přestávka již po dvaceti minutách hraní staví sotva rozehřátého posluchače ihned na nohy, což je škoda. Navíc jsou to teprve čtyři měsíce, co se Dvořákovo Te Deum Laudamus hrálo v Brně naposledy. Je nicméně pochopitelné, že dramaturgie festivalu, zaměřující se na širokou veřejnost, sáhla po osvědčené klasice.

Te Deum a Carmina Burana. Antonín Dvořák: Te Deum laudamus op. 103, B. 176, Carl Orff: Carmina Burana. Marie Fajtová - soprán, Jaroslav Březina - tenor, Peter Mazalán - baryton, Český filharmonický sbor - sbormistr Petr Fiala, Filharmonie Brno - dirigent Leoš Svárovský, 16. srpna 2016, Špilberk, Brno. V rámci Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk 2016

Filharmonie Brno/ foto Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..




Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

Nejčtenější

Kritika

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více