Odcházíte se silným hudebním zážitkem. Víte, že koncert byl skvělý, že vy i muzikanti jste si ho užili, ale něco přitom nehraje... dá se dvě hodiny u balkánské dechovky sedět?
Po letech, co Goran Bregović a jeho Wedding and Funeral Band vyprodávali sály po celé Evropě a zdobili programy letních festivalů, se konečně dostali také do Brna. Koncert se uskutečnil v Janáčkově divadle, což už předem budilo obavy, jestli je tento prostor pro takový typ koncertu vhodný. Armosféra koncertu byla úžasná a vše se vlastně povedlo, nemůžu se ale ubránit pocitu, že něco prostě chybělo. Zvláštní bylo už pozorovat přichazející diváky, kteří byli většinou oblečeni spíš jako do opery než do klubu, což působilo lehce nepatřičně, ale vlastně proč ne – pivem je v divadle asi nikdo nepoleje.
Koncert začal v podstatě na čas, tradičně příchodem dechové sekce přes publikum a rozhovorem trumpet a trombónů z levé strany na pravou a naopak. Poté se všichni muzikanti ve složení dvě zpěvačky, dva trombonisté, dva trumpetisté a saxofonista, doplněni o bubeníka a zároveň zpěváka seřadili na svá místa a nic nebránilo příchodu hlavní hvězdy. S nástupem Gorana Bregoviće nemilosrdně vypustili do publika známou píseň Gas Gas.
Goran se při následném překotném slovním úvodu omluvil, že neumí náš jazyk, ale že vlastně dnes večer moc mluvit nebude. Neposlušné odposlechy muzikantům na náladě příliš nepřidaly a tak koncert chvíli vypadal na rutinní záležiost – profesionálně odehrát a jít. Publikum se však nedalo a pokřiky i tleskáním do rytmu dalo brzy najevo, že na chyby, které technika způsobuje, příliš nehledí. Hudebníci to rychle pochopili a nechali se unášet balkánskými rytmy až k tanečku na forbíně, který spolu při přídavcích podniklo duo trumpetistů.
Bregović se nakonec přece jen místy rozpovídal. Především k romské otázce, která byla námětem jeho poslední desky. Připomněl mimo jiné přínos cikánské tvorby pro moderní hudbu od Gypsy Kings po Gogol Bordello. Pak také v poslední písni, při níž se téměř marně snažil přesvěčit publikum, aby jen zpívalo a na chvíli přestalo tleskat. To se nakonec povedlo a diváci si po dvou hodinách poctivé balkánské dechovky mohli sami zazpívat poslední tón koncertu.
Bouřlivé ovace samozřejmě vyvolaly muzikanty zpět. Za odměnu si lidé – teď již z velké části na nohou – mohli zatančit na dalších šest kousků, kterým vévodil asi největší Bregovićův hit Kalašnikov. Ten, jak bylo poznat, nezhraje jen tak každému a je nutné si ho řádně vytleskat.
Celý koncert trval přes dvě hodiny a Bregović ani jeho kapela nezůstali Brnu nic dlužni. Stále mě to ale nutí vracet se k otázce zvoleného prostoru. Na schodech, po stranách i na balkonech se už během prvních tří skladeb vytvořily hloučky tančících, kteří nehodlali strávit takový hudební zážitek v polstrované sedačce. Lidé naháněli ostýchavé kamarády do tanečních skupin přes celý sál a ti, co neměli sami dost odvahy či nechtěli bránit sedícím ve výhledu, se pokoušeli vstřebat intenzivní rytmus také v sedě. To je ale pouhá polovina zážitku, který tato muzika a především Goran Bregović a jeho Wedding and Funeral Band poskytují.
Goran Bregović & Wedding and Funeral Band. 8. února 2015, Janáčkovo divadlo, Brno.
Vlada
12. únor 2015, 9:17Filip Habrman
11. únor 2015, 11:59Adam
10. únor 2015, 21:44Adam
10. únor 2015, 21:47