Oldřich Janota. Velká bilance bez Hotelu Savoy

Oldřich Janota. Velká bilance bez Hotelu Savoy

Vydat „Best of“ Oldřicha Janoty by mohl být ten nejjednodušší úkol na světě, stačilo by oplácat nejoblíbenější věci z dob kapely Mozart K. několika doplňky. Rozsáhlý komplet Ultimate Nothing jde úplně jinou cestou: je to soubor dosud většinou nevydaných nahrávek. Po pečlivém výběru z nich vzniklo osm cédéček těch nejzdařilejších.

Jednu velkou a systematickou bilanci už má Oldřich Janota za sebou. Je jí sborník jeho textů Kytaru s palmou, který vydalo minulý rok nakladatelství Torst. Tou druhou a nejčerstvější je osmidiskový soubor nahrávek, který vyšel před dvěma týdny u Indies Scope. Podává obraz autora, který stál vždy více či méně na okraji scény, ale nelze ho přehlédnout. Stejně jako osamělý strom měnící nudnou, mírně zvlněnou krajinu v místo, na nějž se nelze dosyta vynadívat.

Sbírka Janotových textů vyšla bez jediného doprovodného slova, profilu autora nebo ediční poznámky. Čtenář zůstává s Janotovou tvorbou sám. Posluchač zvukového sborníku Ultimate Nothing je na tom jinak. Dva boxy obsahují po čtyřech nosičích. Každý z nich je v pěkném, originálně zpracovaném digipacku, v každém je místo pro technické údaje, texty písní, případně Janotovo průvodní slovo. Ostatně on sám byl duchem, který výběr zásadně vytvářel, i když ruce na něm pracovaly mnohé. Odpovídá to jeho osobnosti, která jako by definovala sama sebe a pohybovala se ve svém vlastním čase, nebo snad bezčasí. Přitom ale byla vždy obklopená skupinou věrných příznivců, díky nimž také vznikly „pirátské“ nahrávky z koncertů a záznamy z domácích studií, ze kterých je osmidisk Ultimate Nothing sestaven.

Osm CD vyšlo do světa po pečlivé zvukové úpravě ve studiu Jámor Ondřeje Ježka. Nahrávky jsou citlivě vyčištěné a kvalitativně srovnané, zůstala jim autenticita a přitom působí v rámci každého alba jednotně. Přiložené booklety obsahují texty písní a v případě instrumentálek na čtvrtém disku krátké charakterizující reflexe jednotlivých tracků. Komplet má atributy opravdového luxusu – perfektně zpracovaného vzácného materiálu bez vnější okázalosti.

Začátky v 70. letech (disk Na kole z noční směny) odhalují Janotu jako písničkáře, který má v sobě cosi z Hutkovy baladičnosti a hodně z Dylanova „povídavého zpěvu“. Zároveň už je ale slyšet cosi samorostlého ve hře na kytaru a originální vyjadřování. Songwriterské zralosti je věnován konec 70. a začátek 80. let, na disku Fotograf aktů se objeví i Mozart K. V 80. letech zůstává i třetí disk Abys nerozbila láhev…ve halali bzoreN mapující Janotovu spolupráci s Lubošem FidleremPavlem Richterem. Zřetelný je příklon k minimalistickým strukturám a vliv King Crimson. Čtvrtý disk Týden v malovaném domě pochází z týdenního nahrávání v Telči, ambientní kouzla se zvuky neztrácejí janotovskou poezii ani beze slov.

Disk Žlutě obsahuje remasterovanou stejnojmennou nahrávku, která již vyšla v roce 1994. Ukazuje Janotovu novou autorskou tvář, která kombinuje písňovou tvorbu s minimalistickým obdobím. Šesté album Zrcadlová koza obsahuje záznam „levácké opery“, kterou Oldřich Janota nazpíval s Romanou Šilhavou a sám obstaral klavírní doprovod. Poslední dvě CD Hory v údolíKolébat obsahují opět sólové písně, na obou hostuje zpěvačka Ľubica Christophory, na prvním houslistka Romana Šilhavá. V obou případech se jedná o domácí studiové záznamy, minimalisticko-písňový charakter zůstává.

Ultimate Nothing není žádná encyklopedie ani při osmiapůlhodinové stopáži a časovém rozsahu od začátků v 70. letech až po rok 2005. Posluchačsky nejvděčnějšího období s Mozart K. se soubor jen dotkne a největší hity jako Hotel Savoy nebo Speedy Gonzales úplně mine (dlužno říci, že vydavatel tuto skutečnost charakterně přiznává už v propagačním textu). Z opačného extrému zde vůbec není reflektována Janotova spolupráce s violovým/violoncellovým duem Ireny a Vojtěcha Havlových z přelomu 80. a 90. let. Tehdy přestávali Janotu chápat i jeho nejzarytější příznivci.

To ale neznamená, že by Indies Scope vydali mnoho hodin nezajímavého průměru mezi výjimečně výraznými krajními polohami. Něco takového se ostatně v Janotově tvorbě ani nenachází a každá jeho píseň nebo stylové období ukazuje, co to znamená být poctivý sám k sobě. Pokud autor sám obchází na okraji zájmu, jeho myšlenky směřují k podstatě věcí. Být na okraji je v tomto případě volba, nikoli z nouze ctnost. Umění procházet nepostižitelnými průchody a díky tomu vidět věci z netušených úhlů je přítomné jako by se to rozumělo samo sebou. Janota je taoistický řezník, jehož nůž najde vždy tu správnou skulinu mezi kostmi a nikdy se neotupí. Jde si za svým, aniž cokoli zbytečně poničí. V tomto sporu duše s tělem si ta první nemá před kostelem na co stěžovat.

Ultimate Nothing. 8CD výbor z nevydaných nahrávek Oldřicha Janoty. Indies Scope 2016.

Foto Kryštof Havlica

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Pro poslední koncert letošního, sedmnáctého ročníku multižánrového festivalu Groove Brno si organizátoři schovali opravdovou lahůdku. V sobotu 7. prosince vystoupil v brněnském Metro Music Baru americký baskytarista, zpěvák a experimentátor MonoNeon, kterého doprovodila trojice muzikantů Xavier Lynn (elektrická kytara, vokály), Dominique Xavier Taplin (klávesy, vokály) a Jackie Withfield (bicí, vokály).  více

Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Nejčtenější

Kritika

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více