Ensemble Opera Diversa a přidružený sbor Ensemble Versus připravily na začátek své sezóny koncert duchovní hudby v chrámu svatého Augustina na Kraví hoře. Solidní interpretační úroveň byla vysloveně potěšující, lehce rozkolísaná dramaturgie do určité míry pochopitelná – až na jednu výjimku se jednalo o tvorbu současných autorů.
Ze smyčcového ansámblu Diversy se stává plnohodnotné koncertní těleso zaměřené na soudobou hudbu. Jestli mu něco chybí, tak je to lepší marketing, PR a vůbec prezentace navenek. Koncerty v Brně jsou velmi slušně navštívené, publikum evidentně ví, na co a proč přišlo, ale mám dojem, že za hranicemi okresu už to tak slavné nebude. Já si cením jejich hudební práce – autorské, dramaturgické i interpretační – ale myslím, že by nebylo špatné po stánce vnější prezentace načerpat inspiraci třeba od orchestru Berg, který se nechává vidět se vší vervou.
Co se týká pondělního koncertu, na jeho hudební úroveň mělo určitě velký význam nastudování Tomáše Krejčího, jehož práce je vlastně také dost málo viditelná, ale pro náš hudební život má obrovskou cenu. Pokaždé si vzpomenu, jaké výkony dokáže vytáhnout i z konzervatoristů při studentských představeních. Jeho viditelné zaujetí hudbou a dirigentská srozumitelnost dávaly provedení život, ale také řád. Myslím, že se pod ním dobře hraje i zpívá.
Téměř všechny kompozice večera měly společný jeden aspekt – pracovaly nějakým způsobem s chrámovým prostorem, počítaly s jeho účastí, dávaly posluchači čas, aby nechal hudbu doznít v sobě. Koncert otevřel Introitus pro smyčce Ondřeje Kyase, v němž hrály důležitou roli pauzy. Důraz na vnitřní doznívání tónů tady byl nejsilnější a předeslal ráz celého večera. Jedinou výjimkou a stylovým vybočením byla v tomto směru Apocalypsis Ioannis Petra Zagara. Musím říct, že jsem byl značně rozpačitý především z kompozice samotné, v níž jsem stále cítil jakýsi rozpor mezi kompozičními prostředky a komorním ansámblem, který je prováděl. Zdálo se mi, jako by autor v duchu slyšel velký filharmonický orchestr i sbor a komponoval pro tento "velký" zvuk, novoromantický až expresionistický charakter skladby k tomu pořád sváděl. Vzhledem k malému obsazení jsem se ale nemohl zbavit dojmu, že jsou ve výsledném zvuku často jakési díry. Nemyslím si v žádném případě, že je to vina interpretace, orchestr i sbor byly v pořádku po celý koncert. V případě Apocalypsis Ioannis k nim přibyly ještě sopranistka Lenka Cafourková Ďuricová a mezzosopranistka Ivana Píchová. Obě zpívaly hodně lyricky, což zřejmě odpovídá jejich pěveckým typům, Lence Ďuricové se pěkně nesl její jemně lesklý hlas. Ivana Píchová byla méně výrazná.
Sonata da chiesa pro smyčce Petra Grahama se vrátila k zaplňování prostoru zvukem, pracovala s barevně a dynamicky diferencovaným tutti i náznaky polyfonních nástupů. Orchestr zněl najednou hutně, kompaktně, kompozice jeho možnosti využívá konvenčními prostředky, ale sama konvenční není. Zvuk střídavě vyplňoval prostor kostela a zase se vracel do centra před oltářem, odkud původně vyšel. Ideově příbuzným dojmem na mě působilo Magnificat Ondřeje Kyase, které by podle mého názoru na Grahamovu Sonatu úplně přirozeně navázalo. Sbor Ensemble Versus před ním ale provedl Otče náš Igora Stravinského, o jehož zařazení by se asi dalo dlouho polemizovat a sám se nemohu úplně jednoznačně rozhodnout, jestli by to bylo lepší s ním, nebo bez něj. Ensemble Versus jej ale velmi pěkně zazpíval.
Kyasovo radostné Magnificat pro mě tvořilo společně se Sonatou da chiesa Petera Grahama dva vrcholy koncertu především kompozičně. Interpretační úroveň večera byla velmi solidní a vyrovnaná a opravdu by nebylo od věci, aby o sobě Diversa začala dávat víc vědět. Já vím, že se to snadněji řekne než udělá, ale méně vnější nenápadnosti by souboru a jeho práci neuškodilo.
Chrámový koncert: současná duchovní tvorba. Ondřej Kyas: Introitus pro smyčce, Peter Zagar: Apocalypsis Ioannis pro soprán a alt sólo, sbor a smyčce, Peter Graham: Sonata da chiesa pro smyčce, Igor Stravinskij: Otče náš, Ondřej Kyas: Magnificat pro sbor a smyčce. Tomáš Krejčí – dirigent, Lenka Cafourková Ďuricová – soprán, Ivana Píchová – mezzosoprán, smyčcový orchestr Ensemble Opera Diversa (koncertní mistr Jan Bělohlávek), sbor Ensemble Versus (sbormistr Vladimír Maňas). 16. 9. 2013, kostel sv. Augustina, Brno.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..