Opera Diversa na svatou Ludmilu

Opera Diversa na svatou Ludmilu

Ensemble Opera Diversa a přidružený sbor Ensemble Versus připravily na začátek své sezóny koncert duchovní hudby v chrámu svatého Augustina na Kraví hoře. Solidní interpretační úroveň byla vysloveně potěšující, lehce rozkolísaná dramaturgie do určité míry pochopitelná – až na jednu výjimku se jednalo o tvorbu současných autorů.

Ze smyčcového ansámblu Diversy se stává plnohodnotné koncertní těleso zaměřené na soudobou hudbu. Jestli mu něco chybí, tak je to lepší marketing, PR a vůbec prezentace navenek. Koncerty v Brně jsou velmi slušně navštívené, publikum evidentně ví, na co a proč přišlo, ale mám dojem, že za hranicemi okresu už to tak slavné nebude. Já si cením jejich hudební práce – autorské, dramaturgické i interpretační – ale myslím, že by nebylo špatné po stánce vnější prezentace načerpat inspiraci třeba od orchestru Berg, který se nechává vidět se vší vervou.

Co se týká pondělního koncertu, na jeho hudební úroveň mělo určitě velký význam nastudování Tomáše Krejčího, jehož práce je vlastně také dost málo viditelná, ale pro náš hudební život má obrovskou cenu. Pokaždé si vzpomenu, jaké výkony dokáže vytáhnout i z konzervatoristů při studentských představeních. Jeho viditelné zaujetí hudbou a dirigentská srozumitelnost dávaly provedení život, ale také řád. Myslím, že se pod ním dobře hraje i zpívá.

Téměř všechny kompozice večera měly společný jeden aspekt – pracovaly nějakým způsobem s chrámovým prostorem, počítaly s jeho účastí, dávaly posluchači čas, aby nechal hudbu doznít v sobě. Koncert otevřel Introitus pro smyčce Ondřeje Kyase, v němž hrály důležitou roli pauzy. Důraz na vnitřní doznívání tónů tady byl nejsilnější a předeslal ráz celého večera. Jedinou výjimkou a stylovým vybočením byla v tomto směru Apocalypsis Ioannis Petra Zagara. Musím říct, že jsem byl značně rozpačitý především z kompozice samotné, v níž jsem stále cítil jakýsi rozpor mezi kompozičními prostředky a komorním ansámblem, který je prováděl. Zdálo se mi, jako by autor v duchu slyšel velký filharmonický orchestr i sbor a komponoval pro tento "velký" zvuk, novoromantický až expresionistický charakter skladby k tomu pořád sváděl. Vzhledem k malému obsazení jsem se ale nemohl zbavit dojmu, že jsou ve výsledném zvuku často jakési díry. Nemyslím si v žádném případě, že je to vina interpretace, orchestr i sbor byly v pořádku po celý koncert. V případě Apocalypsis Ioannis k nim přibyly ještě sopranistka Lenka Cafourková Ďuricová a mezzosopranistka Ivana Píchová. Obě zpívaly hodně lyricky, což zřejmě odpovídá jejich pěveckým typům, Lence Ďuricové se pěkně nesl její jemně lesklý hlas. Ivana Píchová byla méně výrazná.

Sonata da chiesa pro smyčce Petra Grahama se vrátila k zaplňování prostoru zvukem, pracovala s barevně a dynamicky diferencovaným tutti i náznaky polyfonních nástupů. Orchestr zněl najednou hutně, kompaktně, kompozice jeho možnosti využívá konvenčními prostředky, ale sama konvenční není. Zvuk střídavě vyplňoval prostor kostela a zase se vracel do centra před oltářem, odkud původně vyšel. Ideově příbuzným dojmem na mě působilo Magnificat Ondřeje Kyase, které by podle mého názoru na Grahamovu Sonatu úplně přirozeně navázalo. Sbor Ensemble Versus před ním ale provedl Otče náš Igora Stravinského, o jehož zařazení by se asi dalo dlouho polemizovat a sám se nemohu úplně jednoznačně rozhodnout, jestli by to bylo lepší s ním, nebo bez něj. Ensemble Versus jej ale velmi pěkně zazpíval.

Kyasovo radostné Magnificat pro mě tvořilo společně se Sonatou da chiesa Petera Grahama dva vrcholy koncertu především kompozičně. Interpretační úroveň večera byla velmi solidní a vyrovnaná a opravdu by nebylo od věci, aby o sobě Diversa začala dávat víc vědět. Já vím, že se to snadněji řekne než udělá, ale méně vnější nenápadnosti by souboru a jeho práci neuškodilo.

Chrámový koncert: současná duchovní tvorba. Ondřej Kyas: Introitus pro smyčce, Peter Zagar: Apocalypsis Ioannis pro soprán a alt sólo, sbor a smyčce, Peter Graham: Sonata da chiesa pro smyčce, Igor Stravinskij: Otče náš, Ondřej Kyas: Magnificat pro sbor a smyčce. Tomáš Krejčí – dirigent, Lenka Cafourková Ďuricová – soprán, Ivana Píchová – mezzosoprán, smyčcový orchestr Ensemble Opera Diversa (koncertní mistr Jan Bělohlávek), sbor Ensemble Versus (sbormistr Vladimír Maňas). 16. 9. 2013, kostel sv. Augustina, Brno.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Orchestr Ensemble Opera Diversa včera v Domě umění obhlédl svůj repertoár, uvedl dvě premiéry a splnil jeden malý dluh. Sborový pořad z postních motet odstaral sbor Ensemble Versusvíce

Opera diversa minulý týden uvedla brněnskou premiéru Palackého truchlivý konec Miloše Štědroně podle předlohy Huberta Krejčího  více

Dále si přečtěte

Hudební nastudování Hubičky bylo režii podřízeno až obětováno. Svým způsobem se jednalo o tolik proklínaný operní režisérismus, ale komorní studiové projekty vytvářejí ideální platformu, na níž si inscenátoři, účinkující i publikum vyzkoušejí, kam až mohou a chtějí zajít.  více


Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Nejčtenější

Kritika

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce