Opera Diversa otevřela bránu do Druhého města

18. prosinec 2023, 12:00
Opera Diversa otevřela bránu do Druhého města

Jako poslední produkci tohoto roku uvedl Ensemble Opera Diversa pod vedením Gabriely Tardonové světovou premiéru opery Druhé město z pera brněnského skladatele Ondřeje Kyase, který se tentokrát představil také jako libretista. V poloscénickém provedení, které se uskutečnilo 16. prosince v kulturním centru Co.labs se hlavních rolí zhostili Aleš Janiga (A. – hlavní hrdina, zpívaná role), Lukáš Rieger (A. – hlavní hrdina, mluvená role), Jana Vondrů (Alweyra, Klára, sudička), Pavel Slivka (proklatec, prodavač, výčepní, strážce chrámu), Tomáš Chloupek (vrchní, historik, mladík z lodi, štamgast), Aneta Podracká Bendová (dívka z lodi, tajemná dívka, sudička), Michael Robotka (knihovník, chovatel, muž s novinami, štamgast), Alžběta Symerská (číšníkova žena, sudička, Felix) a Libor Skokan (kněz, číšník, štamgast).

Opera Druhé město vznikla na motivy stejnojmenného románu Michala Ajvaze, ve kterém bezejmenný hrdina objeví v zapadlém antikvariátu knihu psanou nerozluštitelným písmem. Postupně se hrdina dozvídá čím dál více o záhadném „druhém městě“, které existuje paralelně s naší realitou, a snaží se toto místo objevit. V něm se pak setkává s tajemnými zvířaty a bytostmi, které ho nepochopitelně přitahují, ale zároveň se ho snaží připravit o život. Čím více roste hrdinova touha poznat střed „druhého města“, tím více se však vzdaluje světu reálnému.

Před samým začátkem inscenace předstoupily před diváky režisérka Kateřina Křivánková a autorka scény a kostýmu Sylva Marková, které společně připomněly 20 let Ensemblu Opera Divera a s humorem shrnuly, jak toto uskupení funguje. Podle jejich slov Brně není sál, který by Diversa nenavštívila, zároveň ale nikde není doma a rekvizity skladuje v garáži. Poté Sylva Marková poděkovala všem partnerům a sponzorům a Kateřina Křivánková pochválila skvělé vztahy v tomto uskupení. 

Jako první zaujalo diváky zvláštní postavení orchestru, který nejen že byl netypicky v zadní části jeviště ale zároveň byl otočený zády k publiku. Toto řešení bylo nutné z akustických důvodů, neboť kdyby byli muzikanti před zpěváky, bylo by téměř nereálné, aby byli protagonisté dobře slyšet. Otočení orchestru pak bylo zvoleno proto, aby dirigentka herce viděla a mohla s nimi alespoň částečně komunikovat. Ačkoliv by se takovéto umístění muzikantů mohlo zdát akusticky závadné, ve výsledku tomu tak nebylo. Celkový zvuk hudebníků byl vyvážený, dobře čitelný a žádný z nástrojů se neztrácel a ani z celku nevyčníval. Gabriela Tardonová dokázala z orchestru vytáhnout maximum a v celé opeře nebylo slyšet jediné zaváhání. To samé se dá říci i o zpěvácích. Všichni zpívali čistě a s velkým dynamickým rozsahem jak v sólových, tak ve sborových pasážích, k čemuž navíc přidali i výborné hraní. Až neuvěřitelná se zdála sehranost orchestru a sólistů, neboť většinu času byli herci k dirigentce zády. I přes takto velký hendikep nedošlo k ani jedinému rozchodu a všichni instrumentalisté i zpěváci byli perfektně sehraní. Mluvená role hlavního hrdiny, ztvárněná Lukášem Riegerem, představovala jakéhosi vypravěče, který diváky prováděl dějem a zároveň přednášel myšlenkové pochody hlavního hrdiny. Jeho přednes byl procítěný, a i přes pár přeřeknutí (která ve výsledku, vzhledem k protagonistovu psychologickému rozložení, téměř nevadila) byl na velice vysoké úrovní. 

 

Právě výborné herecké, instrumentální i pěvecké výkony daly naplno vyniknout hudbě Ondřeje Kyase. Ta byla plná kontrastů, nápaditých ostinat, výrazných rytmů a motivů, které kolikrát hraničily s jazzovou a rockovou hudbou, a mísila se v ní silná expresivita s krásnými melodiemi, které se v několika místech (zejména duet dívky a mladíka na lodi) svojí zpěvností přiblížily Pucciniho operám, ovšem s použitím moderních hudebních prostředků (osobité harmonie, syntezátorové zvuky a výrazná role perkusí). Také Kyasovo libreto fungovalo velice dobře. Děj opery byl sice náročný a místy těžce pochopitelný, to je ale dáno samotnou předlohou a dějová linka se zdaleka nedá označit za nejdůležitější část tohoto díla.

To je jeden z důvodů náročnosti scénického uchopení této opery. S touto výzvou se ovšem režie Kateřiny Křivánkové, s pomocí scény a kostýmů Sylvy Markové, skvěle vypořádala. Uvedení bylo popsáno jako poloscénické, což byla, vzhledem k počtu postav a náročnosti vykreslení „druhého města“, ta nejlepší volba. Samotná scéna byla jednoduchá. Její součástí byl pouze stůl s několika rekvizitami (knížka, dýmka, popelník, zápalky, pivo, ad.), malé pódium a dvě řady barových židlí, které byly obsazeny zpěváky. Tyto jednoduché prvky doplňovala dvojice pláten po obou stranách jeviště. Na levém se ukazovala videoprojekce stolu v reálném čase, která divákům ukazovala, jak hlavní hrdina jednotlivé věci na stole používá. Toto video se mísilo s dalším, které natáčel sám protagonista. Záběry stolu byly střídány s různými obrazci, které se měnily podle místa, ve kterém se zrovna děj odehrával. V tomto došlo k jedinému výraznějšímu zaváhání, kdy videa nebyla přepnuta zcela přesně a na plátně se tak objevilo logo výrobce projektoru. Ani to ovšem nebylo nic strašného a ve zbytku inscenace už všechny přechody proběhly hladce. Na pravém, menším plátně se objevovala jména postav, které v dané scéně vystupovaly. To byl, vzhledem k tomu, že jeden herec ztvárňoval více postav, naprosto geniální tah umožňující použití poměrně jednoduchých kostýmů, které nemusely být měněny. Všechny postavy, až na hlavního hrdinu, který měl hnědý kabát, byly celé oděny v černém. Tato kostýmová jednoduchost k dílu velmi dobře seděla. 

Ensemble Opera Diversa nadělil návštěvníkům Co.labs předvánoční dárek v podobě světové premiéry opery Druhé město Ondřeje Kyase. Kombinace originální hudby, zábavného scénického řešení a perfektních hudebních i hereckých výkonů se postarala o krásný kulturní zážitek a divákům nezbývá něž doufat, že se nejednalo o uvedení první a zároveň poslední. 

Ondřej Kyas: Druhé město

Ensemble Opera Diversa

Gabriela Tardonová – dirigentka

Kateřina Křivánková – režie 

Sylva Marková – kostýmy a scéna

Aleš Janiga – A. – hlavní hrdina, zpívaná role

Lukáš Rieger – A. – hlavní hrdina, mluvená role

Jana Vondrů – Alweyra, Klára, sudička 

Pavel Slivka – proklatec, prodavač, výčepní, strážce chrámu

Tomáš Chloupek – vrchní, historik, mladík z lodi, štamgast

Aneta Podracká Bendová – dívka z lodi, tajemná dívka, sudička

Michael Robotka – knihovník, chovatel, muž s novinami, štamgast

Alžběta Symerská – číšníkova žena, sudička, Felix

Libor Skokan – kněz, číšník, štamgast

kulturní centrum Co.labs, sobota 16. prosince 2023, 19 hodin

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

V rámci svého evropského turné přijal do Brna pozvání tchajwanský sbor Taipei Philharmonic Chamber Choir (dále TPCC) fungující pod vedením uměleckého vedoucího a sbormistra Dr. YuChung Johnny Ku. Koncert proběhl v pondělí 13. srpna v sále nově zrekonstruovaného hotelu Passage.  více

Devátý ročník čtyřdenního mezinárodního a multižánrového hudebního festivalu Maraton hudby Brno oficiálně zahájil čtvrteční koncert v brněnském Sono centru. Více než tří hodinovou akci otevřel jazzový akordeonista Vincent Peirani, rezidenční umělec letošního ročníku, se svým uskupením Jokers. Druhá půle večera patřila estonskému duu Puuluupvíce

Daniel Lazar je rumunsko-srbský houslista, Almir Mešković je akordeonista z Bosny. Potkali se v Norsku, kde oba studovali na akademii. Oba také svou hudbu, která vychází z balkánských folklorních kořenů, obohacují o prvky hudby severské. Nevyhýbají se ani inspiraci klasickou hudbou nebo třeba hudbou romskou a mezi hosty na svém oceňovaném albu Family Beyond Blood mají i nedávno zesnulého špičkového afrického hudebníka Toumaniho Dabatého. Duo, které letos na jaře stanulo na čele Balkan World Music Chart, vystoupí na festivalu Maraton hudby Brno. Představí se v sobotu 10. srpna v rámci scény Balkan Soirée.  více

Letošní 29. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae na téma Metamorfózy: Czech Smetana! uzavřel ve středu 10. července v brněnském Besedním domě komorní koncert mezzosopranistky a patronky festivalu Magdaleny Kožené a klavíristy Kirilla Gersteina. Na programu se objevily písňové cykly Leoše Janáčka, Hugo Wolfa, Sergeje Rachmaninova a Arnolda Schönberga.  více

Nejčtenější

Kritika

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více