Operní Ferda Mravenec, co všechno umí a všechno zná

Operní Ferda Mravenec, co všechno umí a všechno zná

Národní divadlo Brno na závěr léta připravilo dětskou operu skladatele Evžena Zámečníka Ferda Mravenec podle předlohy Ondřeje Sekory. Příběhy optimistického mravence, který „všechno umí a všechno zná“ a neštítí se „práce všeho druhu“, se však nyní v Janáčkově divadle neobjevily poprvé. Zámečníkovo dílo o osmi obrazech si mezi lety 1977 a 1986 s ohromným úspěchem získalo srdce brněnského publika; pomohlo přivést celou řadu dětí k nejvytříbenější formě hudebního divadla, tedy k opeře. Dnes se tito již dospělí hudebníci, herci, inscenátoři, osvětlovači a mnozí další rozhodli vzdát hold skladateli, který pro brněnský hudební život také vykonal spoustu „práce všeho druhu“.

Zámečníkova „hra na operu pro velké i malé“, jak ji autor sám označoval, nezačíná v lese samotným příběhem Ferdy Mravence a patáliemi Brouka Pytlíka. Než se za deštivé noci náš protagonista setká s nerudným hlemýžděm, uvedou jednotlivé postavy – v tuto chvíli stále ještě nadšení divadelníci připravující představení – některé z typických prvků operního představení. První árie, dueta, kvarteta či plochy demonstrující pestré barevné možnosti orchestru jsou určeny především mladším návštěvníkům, ale pobavit svojí nadsázkou a uvědomělou komikou dokážou i jejich rodiče. Avšak až s příchodem deště a malovaných papírových kulis s výtečným světelným designem se prostory tělocvičny proměňují v temný lesní porost lomozící a hemžící se všemožnými plošticemi, pavoučky, čmeláky, kovaříky, roháči a jinými zástupci živočišných druhů bohaté hmyzí říše.

Jakmile se děj opery přesune do lesa, začíná režisérka Magdalena Švecová, scénograf David Janoška, kostymérka Zuzana Přidalová a světelná designérka Pavla Beranová naplno rozvíjet své vyprávění. Švecová zvolila relativně tradiční přístup prostý experimentálních prvků a zůstala věrna původní, ryze pohádkové koncepci díla. Toto pojetí bylo umocněno nejen kouzelnou scénou s bující zelení (která svým rozestavením obzvláště v posledním dějství evokovala inscenační postupy barokních divadel) či obří krabičkou od sirek (sloužící Ferdovi jako obydlí i dílna), ale také výraznými kostýmy. Přestože si zachovávaly střihy a prvky tradičních lidských oděvů (kabátky, sukně, čepice a jiné), dokázaly svým vzhledem, barvou a převážně doplňky zcela přirozeně evokovat konkrétní živočichy z Ferdových dobrodružství. Krovky, křídla či dlouhá tykadla pak jednotlivá zvířata jednoznačně definovala. Jediným tvorem, který potřeboval výraznější kostým/rekvizitu, byl hlemýžď. Avšak to pouze do chvíle než vylezl z ulity a promenádoval se v průhledným igelitem ztvárněném hlenu a v červených lodičkách k tomu. Celou podívanou povýšil světelný design, který dokázal vyznění scény v mžiku proměnit a fungoval nezřídka jako pomyslné „mávnutí kouzelného proutku“, kdy se rutinní operní nácvik změnil ve velké umění.

Ačkoliv byla vizuální složka skutečnou pastvou pro oko, ne vždy dokázala režisérka množství roztodivných brouků, včel a ploštiček nějak rozumně využít. Nezřídka se tak hmyz pouze zdržoval bezcílně na scéně a staticky ji zaplňoval. Jako fotografie z lesa by to bylo zcela v pořádku; jako demonstrace hemžícího se hmyzího společenství už tolik ne. Jindy však byla choreografie zdařilá: což byl případ působivých a do lesního ekosystému zapadajících baletních vložek, a především kreací pavoučic proplétajících se na zavěšených látkách.

Pěvecké výkony rozhodně nezůstaly zdařilé vizuální složce nic dlužny – výtečná Andrea Široká v roli rozmarné Berušky dokázala okouzlit sladkými, pečlivě vyartikulovanými koloraturami a rovněž Václava Krejčí Housková nastavila laťku vysoko hned v prvním líbezném duetu s neméně kvalitním Petrem Levíčkem. Hlavním sólistou večera však byl Tomáš Kořínek v roli Ferdy Mravence, kterému nebylo prakticky co vytknout – výborná dikce, jasná barva hlasu, bezchybná intonace. Je pouze škoda, že dílo dává sólistovy pěvecké kvality na odiv až takřka v samém závěru při posledním refrénu „Já jsem Ferda Mravenec a všechno umím a všechno znám“, kde transponovaný hudební motiv zazní vší silou jako finální stvrzení Ferdova osobního vítězství. Mým osobním favoritem však byl Brouk Pytlík v nastudování Romana Hozy. Barytonista předvedl nejen neuvěřitelně fluidní projev, který byl v každé situaci originální – tu vesele bodrý, tam naparující se a poučující – a přitom stále interpretačně vybroušený. Zmínku si zaslouží také překvapivě přirozené Hozovo herectví v úvodních scénách opery. Ačkoliv jeho postava záměrně přehrává, v Hozově podání nepůsobilo chválení divadla a opery křečovitě a uměle, ale zapáleně a doopravdy upřímně. Také sboristé předvedli kvalitní výkony a ve svých výstupech dodali opeře potřebný lesk.

Orchestr pod vedením dirigenta Jakuba Kleckera byl jednotný, rytmicky stabilní a s přehledem se vypořádal s pestrobarevnou a často zvukomalebnou partiturou. Dirigent docílil nejen úsečné komiky – tam, kde to bylo třeba – ale i laskavé lyriky. Obzvláště expresivně citové sólové housle (nejen) při Ferdově vyznání Berušce byly nečekaným odklonem od jinak rozšafného lomozu bicích nástrojů a (skvělé!) žesťové sekce.

Ferda Mravenec je bezpochyby povedenou inscenací pro velké i malé. Je silná tam, kde každé dobré operní provedení musí mít pevné pilíře čili v režii, scénografii, zpěvu i orchestru. Je ale i pravda, že opera samotná, pravděpodobně z důvodu lepšího porozumění sólistům, nepatří k melodicky nejklenutějším dílům hudební historie. Některé části – glorifikace organizovaných ranních rozcviček, šikanování hlemýždě za to, že si trochu přispal, či takřka budovatelská fascinace traktorem – patří spíše do minulosti. Převážná část Ferdy Mravence však udělá radost dětem i dospělým. Bylo vidět i slyšet, že Národní divadlo Brno umí odkazu Evžena Zámečníka vzdát adekvátní úctu.

Premiéra 22. srpna 2020 v Janáčkově divadle

autor: Evžen Zámečník
libreto: Rudolf Žák
hudební nastudování: Jakub Klecker
dirigent: Jakub Klecker
režie: Magdalena Švecová
scéna: David Janošek
kostýmy: Zuzana Přidalová
světelný design: Pavla Beranová
choreografie: Martin Pacek
dramaturgie: Patricie Částková
sbormistr: Zuzana Kadlčíková Pirnerová, Valeria Maťašová
asistent dirigenta: Patrik Červák, Ľubomír Zelenák
asistent sbormistra: Klára Složilová Roztočilová
asistent režie: Otakar Blaha

Osoby a obsazení 22. 8. 2020

FERDA MRAVENEC: Tomáš Kořínek j. h.
BERUŠKA SEDMITEČNÁ: Andrea Široká
BROUK PYTLÍK: Roman Hoza
PLOŠTICE RŮMĚNICE: Václava Krejčí Housková
CVRČEK: Petr Levíček
PAVOUČEK: Michael Robotka j. h.
ČMELÁK HELIGONISTA / SOUDCE NOSATÝ BROUK: Jan Šťáva
1. KOVAŘÍK: Robert Musialek
2. KOVAŘÍK: Kornel Mikecz, Petr Karas
HLEMÝŽĎ: Tadeáš Hoza j. h.
ROHÁČ: Jiří Miroslav Procházka j. h.
1. ŠKVOR: Pavel Valenta
2. ŠKVOR: Ivo Musil
ZLATOHLÁVEK: Lukáš Hlavatý
PLOŠTIČKA: Sára Benešová
KVAPNÍK: Vojtěch Orenič
PŘÍSEDÍCÍ: Milan Řihák
 

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Dvacátý druhý ročník cyklu koncertů staré hudby s názvem Barbara Maria Willi uvádí… přivítal v úterý 25. února v Konventu Milosrdných bratří soubor Capella Mariana s uměleckým vedoucím a tenoristou Vojtěchem Semerádem. Ansámbl se svými kmenovými členy Hanou Blažíkovou (soprán, gotická harfa), Jakubem Kydlíčkem (flétny) a Ondřejem Holubem (tenor) z důvodu hlasové indispozice zbylých kolegů mezi sebe na poslední chvíli přijal jako výpomoc barytonistu Jana Kukala. Večer byl unikátní propojením filmové epopeje Svatý Václav s živou hudbou, jež měla podpořit stylovost i historičnost svatováclavské epochy zachycené v němém snímku.  více

Vojtěch Semerád je uměleckým vedoucím vokálního souboru Cappella Mariana, se kterým interpretuje zapomenutá díla středověké a renesanční vokální polyfonie. Soubor pravidelně vystupuje na prestižních festivalech v České republice i v Evropě. Hlavním tématem našeho rozhovoru byla chystaná projekce prvního československého velkofilmu Svatý Václav se živým hudebním doprovodem sestaveným z památek období středověku vázaných na svatováclavskou legendu.  více

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Nejčtenější

Kritika

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce