Svou progresivnější, na současnější hudební tvorbu orientovanou řadu zahájila Filharmonie Brno úvodním koncertem abonentního cyklu Filharmonie doma II. Koncert se konal pod názvem Opuštěné ostrovy 23. listopadu 2017 v brněnském Besedním domě. Program večera tvořily skladby Toshia Hosokawy, Bernda Aloise Zimmermanna a Josepha Haydna. Sólový hoboj zazněl v podání Viléma Veverky a představení řídil německý dirigent Alexander Liebreich. Koncert byl v přímém přenosu odvysílán na Českém rozhlasu Vltava a rozhlasovou sítí Eurorádia v rámci prestižní koncertní řady Euroradio Premium Concerts.
Abonentní cyklus Filharmonie doma II sází na starší důvěrně známou hudbu po boku tvorby 20. století. Cyklus se však nutně nesnaží o prezentování šokující a posluchačsky nevděčné tvorby, jež by si kladla za cíl renovovat soudobé kompoziční postupy, naopak hledá rozumný dialog mezi světem včerejška, dneška i zítřka. Večer zahájila Meditace – obětem tsunami jednoho z nejuznávanějších současných japonských skladatelů Tosiha Hosokawy. Jedná se o jednoho z žáků korejského skladatele Isanga Yuna, jehož dílo v brněnském prostředí již našlo vřelé přijetí. Ačkoliv konfrontace evropského posluchače s asijskou hudební kulturou je sama o sobě veskrze přínosná, koncert můžeme považovat za významný i z jiného důvodu – jednalo se totiž o českou premiéru skladatelova díla. Skladba vznikla jako reakce na živelnou katastrofu, která v březnu 2011 zasáhla severovýchodní pobřeží Japonska. Byla zkomponována pro festival v jihokorejském Tchongjongu na objednávku tehdejšího uměleckého ředitele Alexandra Liebreicha, který řídil její premiérové provedení a který nyní uvedl skladbu poprvé také v tuzemsku.
Skladba je koncipována jako postupně gradující hudební proud, jehož průběh je dán neodvratností a tragičností živelné katastrofy, hudební dílo proto svírá posluchače v každičkém okamžiku v předtuše blížícího se nebezpečí. Kýžený skličující dojem, který umocnila především dirigentova příkladná práce s dynamikou, nedokázala ukonejšit ani kontrastní sekce dřevěných dechových nástrojů, ve které zaznívaly podstatně spojitější a něžnější melodie, než tomu bylo u zbylých nástrojů orchestru. Obzvláště smyčcová sekce po boku žesťových nástrojů představovala tragickou bořící sílu živelné i lidské katastrofy. Z hlediska skladby samotné je zapotřebí zmínit nápaditou instrumentaci, hojné využití bicích nástrojů a částečně onomatopoické prvky. Vlny evokující crescenda a decrescenda, třepetající trylky nyní již klidného moře, dunění země s úderem kotlů a hlubokých pizzicat smyčcové sekce – to vše a mnohem více tvořilo hudební jazyk díla. Po stresujícím a svíravém průběhu díla zanechala smířlivější část posluchače na kratičký okamžik v hlubokém a tichém zadumání.
Koncert pro Hoboj a malý orchestr Bernda Aloise Zimmermanna naopak humorem, radostí a hravým exhibicionismem rozvířil zvážnělou atmosféru. Již první věta Pocta Stravinskému hýřila ráznými rytmy a jasnými rozvernými melodiemi. Zcela nepokrytě a se skotačivou drzostí se přiznávala k záměrné stylové roztěkanosti – tu valčíček, tam trochu jazzu, okořenit dodekafonií a servírujeme! Velkým příslibem a lákadlem byl také hobojista Vilém Veverka. Sólista potvrdil svojí energickou a výrazově, dynamicky i intonačně bezchybnou hrou své přední místo nejen mezi českými, ale i zahraničními špičkami sólových hobojistů. Orchestr Veverkovi zdařile sekundoval, přestože se tu a tam objevovaly nedostatky především rytmického charakteru. Ve druhé části na místě, které bychom snad mohli nazvat polovičním závěrem, se orchestr z původně zamýšleného jednotného staccata rozjel spíše do podoby hudební mexické vlny. Samotné zakončení druhé věty však zaznělo bez problémů s jistotou a razancí. Konec poslední třetí věty opět slouží k prezentaci technických kvalit sólisty – na jeden dlouhý nádech musí hobojista zahrát hudební frázi s výraznými trylky, bezchybnou intonací, a to navíc velmi vysoko. Vilém Veverka si po skončení mohl spokojeně a právoplatně odpočinout.
Do tradičnějších vod navrátila průběh koncertu předehra k opeře L’isola disabitata (Opuštěný ostrov) Josepha Haydna. Předehra i následná Symfonie č. 44 e moll těží z dobového patosu rozvíjejícího se hnutí Sturm und Drang (Bouře a vzdor). Dramatické tutti jednotného orchestru zcela zaplnilo prostory sálu Besedního domu. Bude na místě pochválit také práci dirigenta, který energicky přeskakoval od jedné nástrojové skupiny ke druhé, ukazoval metrum i nástupy, dynamiku i výraz. Posloužil tak nejen jako opora hudebníkům, ale i jako pomyslný kompas posluchačům ke snazšímu sledování zajímavých míst hudebních skladeb.
Filharmonie Brno odstartovala jmenovanou abonentní řadu povedeně. Díky pečlivé dramaturgii navíc stále roste kvalita tělesa a orchestr si tak může dovolit uvádět i náročná díla soudobé hudební literatury. Je však chvályhodné, že orchestr kromě děl nových uvádí také nepříliš známá díla klasická. Tato opatrná, a přitom prospěšná a edukativní ekvilibristika se jeví jako správný směr do budoucna.
TOSHIO HOSOKAWA Meditace, obětem tsunami 11. 3. ,BERND ALOIS ZIMMERMANN Koncert pro hoboj a malý orchestr, JOSEPH HAYDN Lʼisola disabitata (Opuštěný ostrov), předehra k opeře Symfonie č. 44 e moll Hob. I:44, hoboj: Vilém Veverka, dirigent: Alexander Liebreich, Filharmonie Brno
Zatím nebyl přidán žádný komentář..