Ostravský Šarlatán jako dluh brněnské operní scény

Ostravský Šarlatán jako dluh brněnské operní scény

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.

Po vytažení opery opony se divákům zjevila jednoduchá, avšak funkční scéna Jakuba Kopeckého. Využívala téměř jednolité zástěny, jež lemovala prostor pódia a k dokreslení určitých míst využívala různě barevných nasvícení. Hrací prostor byl ze tří stran ohraničený vyvýšenou plochou, ke které stoupalo několik schodků. Daná místa byla dokreslena pomocí lamp nebo například malého mlýnu, který byl zavěšen ve vrchní části scény. I s rekvizitami bylo zacházeno střídmě. Jedním z výraznějších prvků scénografie byl „kočár“ se kterým doktor Pustrpalk a jeho družina putovali mezi různými městy. Režie Ondřeje Havelky dokázala skromně koncipovanou scénu využít efektivně. Jako velice funkční se ukázalo plátno, které bylo nataženo na ploché konstrukci s obrysy domu a které bylo využité ke stínohře, s jejíž pomocí byly zobrazeny například brutální zákroky doktora (mlácení nemocných palicí do hlavy, zatloukání hřebu do hrudi). Ondřej Havelka se nebál využít humoru, kterým je libreto opery protkané. S jistou dávkou stylizace a přehrávání, které ovšem zůstaly ve snesitelné míře, se na pódiu odehrálo několik vtipných scén. Jako jeden příklad za všechny jmenujme pokus Amaranty vměstnat se do kočáru i se svojí obrovskou sukní, která byla vespod lemována obří obručí. Jediné, co lze režii vytknout, byly krátké projekce mezi jednotlivými scénami / dějstvími. Na plátno, které se spustilo, aby mohly proběhnout krátké představy byly promítány například mluvící obličeje nebo požár. Tento prvek působil poněkud lacině. Kromě této drobnosti režie zacházela s operou velmi zdařile. Drobný, ale funkční detail byly také některé pohyby herců (například posazení Amaranty do koše s kopřivami), které byly plně synchronizovány s rytmem hudby.

Kostýmy Kateřiny Štefkové lze označit za tradiční. Mužská část sboru byla oděna do kostýmů, které vycházely z estetiky oblékání osmnáctého století: třírohý klobouk, kalhoty po kolena doplněné o punčochy, a kabát. Takto byla oblečena i postava doktora Pustrpalka, jenž byla ovšem zvýrazněna užitím červené barvy, oproti černobílé u ostatních. Naopak ženská část sboru měla šaty, které by byly k vidění u vesnických žen ze stejné doby. Zvýrazněna byla doktorova družina, v níž mnohé z kostýmů vycházely z postav commedie dell'arte. Lehce kýčovitě, přesto komicky působili dva herci, kteří měli nasazené koňské hlavy a představovali „pohon“ Pustrpalkova kočáru.

Hudební výkony instrumentálního ansámblu pod vedením Jakuba Kleckera byly velice zdařilé. Orchestr byl sehraný, hrál intonačně čistě a dynamická hloubka projevu byla chvályhodná. K jedinému výraznějšímu zaváhání došlo u jednoho z žesťů v samém závěru opery, kdy se hráči nepodařilo nasadit přesně. Intonace celého orchestru byla převážně křišťálově čistá. Dirigentovi se navíc výtečně dařilo vytahovat krátké sólové vstupy jednotlivých nástrojů, čímž zvýrazňoval okouzlující Haasovy melodie. Taktéž sbor pod vedením Jurije Galatenka byl připravený velmi dobře. Ačkoliv došlo během představení k pár krátkým rozhozením mezi sborem a orchestrem, během krátké chvíle se to vždy napravilo. Naprosto famózně vyzněl mužský unisono sbor v druhém obrazu prvního jednání.

Velice zdařilé byly také výkony sólistů. Nejvíce prostoru dostal Pavol Kubáň v ústřední roli doktora Pustrpalka. Jeho zpěv byl čistý, pohotově reagoval na dirigenta a nebál se zajít mnohdy až do extrémní expresivity, která napomohla vyznění humorného libreta. Podobně povedený byl i zpěv Soni Godarské v roli Amaranty, která se sice v samém začátku lehce ztrácela ve zvuku orchestru, později se ale tento neduh vytratil. I představitelé drobnějších rolí podali výborné výkony. Z těchto postav nejvíce zazářili Václav Čížek (Bakalář), Petr Urbánek (Krotitel hadů), Pavel Divín (Král) a Martin Gurbaľ v roli tajemného mnicha Jochima, jehož mohutný hlas rozezněl celé divadlo. Herci se museli často potýkat s velmi rychlým textem, což ovšem zvládli bez problému a ve většině případů jim bylo dobře rozumět.

Ostravskou inscenaci je potřeba pochválit z několika důvodů. První: hudební nastudování bylo na velmi vysoké úrovni, a přestože se pár chyb vloudilo, orchestr i zpěváci to dohnali nasazením, které do hry a zpěvu vkládali. Druhý: režie lehce „ve stylu frašky“ k Haasově opeře ladila. Je však ostuda, že tuto vyloženě brněnskou operu musela na prkna Mahenova divadla dovézt Ostrava, za což připadá nejvýraznější pochvala festivalové dramaturgii. Alespoň takto si mohli Brněnští užít operní skvost, kterému by se v budoucnu měla věnovat určitě větší pozornost nejen v Janáčkově městě.

Pavel Haas: Šarlatán

Národní divadlo moravskoslezské

dirigent a hudební nastudování: Jakub Klecker

režie: Ondřej Havelka

scéna: Jakub Kopecký

kostýmy: Kateřina Štefková

pohybová spolupráce: Jana Hanušová

sbormistr: Jurij Galatenko

dramaturgie: Juraj Bajús

osoby a obsazení:

Doktor Pustrpalk, kočovný lékař: Pavol Kubáň

Rozina, jeho žena: Eva Dřízgová-Jirušová

Bakalář: Václav Čížek

Kyška, kuchař: Vít Šantora

Pavučina: Josef Škarka

Zavináč: Vincenc Ignác Novotný

Ohnižer: Juraj Nociar

Silák: Michael Kubečka

Krotitel hadů: Petr Urbánek

První sluha / První student: Jonáš Slovák

Druhý sluha / Jochimův pacholek: Tomasz Suchanek

Druhý student: Tomáš Krpec

Třetí student: Ihor Maryshkin

Amaranta, krasavice: Soňa Godarská

Jochimus, mnich: Martin Gurbaľ

Hostinský / Šereda, kočovný ranhojič: Václav Morys

Král: Pavel Divín

Mistři ve skoku: Ondřej Friedrich, Adam Holub

Tanečníci: Adina Mlčáková, Petra Sejkorová, Julie Svitičová, Petr Hýl, Stephen McIntos

pátek 8. 11. v 19 hodin, Mahenovo Divadlo

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Nejčtenější

Kritika

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více