Ačkoliv letošní 28. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae zastřešuje téma Mezi Kroměříží a Vídní, zaujímá v jeho dramaturgii speciální místo třídenní projekt Ostrov louten virtuózního loutnisty a kytaristy Pierra Pitzla. Ve dnech 16. až 18. června oživila loutna, vihuela či barokní kytara prostory zámků v Lysicích a Rájci-Jestřebí. Zazněly skladby renesančních a ranně barokních autorů. Vyvrcholení projektu, kterého si rovněž všímám, připravili organizátoři festivalu na sobotu 17. června v prostorách zámku Rájce-Jestřebí. Kromě hráče na vihuelu a barokní kytaru Pierra Pitzla vystoupili rovněž hráč na renesanční loutnu Ryosuke Sakamoto a theorbista David Bergmülller.
Pestré zastoupení renesančních a barokních drnkacích nástrojů však nebylo jediným lákadlem večera. Na jeho začátku byli návštěvníci koncertu rozděleni do tří samostatných skupin a před velkým finále ve slavnostním sále Rájeckého zámku je čekaly ještě sólové recitály zúčastněných umělců. Každý z účastníků koncertu obdržel včetně vstupenky také písmeno (A, B, nebo C), které značilo trasy, po kterých se návštěvníci vydají. Trasa B, která byla přidělena mně, začínala v Hudebním salonu zámku, ve kterém se se skladbami Johna Dowlanda a Williama Byrda představil interpret na renesanční loutnu Ryosuke Sakamoto. Útulný, ba až intimní Hudební sál byl pro interpretaci renesančních skladeb výtečnou volbou. Posluchači byli usazeni přímo před hudebníkem a mohli tak plně vnímat křehkou a přesto vnitřně bohatou a komplexní loutnovou tvorbu Johna Downlanda a Williama Byrda. Sakamotova interpretace této inherentní jemnosti navíc vycházela zcela vstříc – nejen úvodní The Lady Cliftons Spirit britského loutnového virtuosa Johna Dowlanda byla prostoupena technickou brilancí a umocněna lehkostí výrazu a delikátností celkového charakteru nastudování. Jemné trylky a ozdobné tóny byly sice zdánlivě pouhým letmým „třepetáním křídel“ v rámci hudebního celku, avšak přesto byly vždy přísně vyartikulované a maximálně melodicky srozumitelné. Následující dvě části (Kyrie a Gloria) ze Mše pro tři hlasy Williama Byrda zazněly v úpravě pro sólovou loutnu přímo z pera Ryosuke Sakamota a kromě bezchybného zvládnutí techniky se provedení mohlo pyšnit také výtečným frázováním a především vedením hlasů, ze kterého byla původní polyfonní sazba stále dobře patrná. První část salónní hudební přehlídky zakončila trojice skladeb od Johna Downlanda – Sir John Smith his Almaine, Sir John Langton his Pavin a rozverná a částečně improvizovaná A Fancy.
Další bod programu zavedl posluchače ze skupiny B do prostoru Zámecké kaple, kde se španělského hudebního nástroje jménem vihuela chopil sám duchovní otec projektu Pierre Pitzl. Z výběru vihuelové literatury zazněly kupříkladu hudební fantazie Alonsa Mudarry, Francesca da Milano a Miguela de Fuenllana, proslulé variace na lidovou píseň Guardame las vacas či Pavana Luise Milána. Výběr uzavřela kompozice Soneto od Enríqueze de Valderrábano. Pitzlova hra je – což je samozřejmě dáno nejen volbou nástroje, ale i samotného repertoáru – dravější a energičtější, než tomu bylo kupříkladu u delikátní interpretce Ryosuke Sakamota, avšak výtečně odpovídá španělské interpretační škole. Fantazijní skladby dávají výrazný prostor ostrým změnám tempa, dynamiky i témbru, čehož Pierre Pitzl záměrně a s vytříbeným hudebním citem patřičně využíval. Jemné, křehké a až popěvkové úseky se tak s bezostyšnou samozřejmostí střídaly s dramatickými a vyhrocenými vzruchy a gradacemi.
Po krátkém občerstvení, které předcházelo závěrečnému bodu programu, se ve Slavnostním sále rozezněla renesanční loutna Ryosuke Sakamota se skladbami Toccata a Galliarda od Giovanniho Girolama Kapsbergera. Zde měl Sakamoto možnost předvést o něco dravější – tanečnější – způsob interpretace než v předchozích, spíše intelektuálně laděných polyfonních kompozicích. Tanečním charakterem pokračoval večer Foliou skladatele Francisca Corbetta v provedení Pierra Pitzla na barokní kytaru. Zde interpret maximálně využil hudebně působivý styl hry rasgueado (hra akordů přes všechny struny), který je pro barokní kytaru typický. Následující Capona Ferdinanda Valdambriniho v divokých rytmech dále pokračovala. Jako poslední před závěrečnou improvizací celé trojice vystoupil theorbista David Bergmüller s Chaconnou Roberta de Visée a skladbou Partite sopra la Folia Alessandra Piccininiho. Skupina B sice neměla možnost Bergmüllerovo sólové vystoupení v rámci komorních salónů slyšet, ale o svých interpretačních schopnostech dokázal přesvědčit i na takto malé ploše v rámci závěrečného koncertu – Bergmüller věnoval výraznou pozornost vedení hlasů a v jeho nastudování zůstával neustále patrný polyfonní charakter skladeb. Vrcholem večera byla společná improvizace ve formě passacaglie, při které každý z hudebníků mohl uplatnit svůj osobitý přístup k interpretaci, stejně jako přispět rozdílným charakterem k divoké a pestré taneční větě.
Sobotní Ostrov louten nabídl posluchačům jedinečný hudební zážitek s přehlídkou dobových nástrojů i prohlídkou zámku Rájec-Jestřebí. Jediná mrzutost – či snad trochu hořkosladký povzdech – plyne z faktu, že žádný z návštěvníků nemohl navštívit všechny sólové recitály. Nicméně ti, kteří neměli sobotních louten a kytary dost, jistě navštívili i páteční koncert. A také v neděli bylo přichystáno na zámku Rájec-Jestřebí pokračování loutnového večera s Ryosuke Sakamotem a Davidem Bergmüllerem. Nepochybně si tak nakonec přišli všichni na své!
Zatím nebyl přidán žádný komentář..