Osudy tří žen za jedné červnové bouře. Italské kantáty ve vile Stiassni

Osudy tří žen za jedné červnové bouře. Italské kantáty ve vile Stiassni

Barokní hudba se do vily Stiassni hodí stejně jako nazdobené vybavení, které do funkcionalistické stavby naaranžoval usedlý vkus paní domu. Po malé teoretické úvaze se ale dostaví praxe, v níž se ukáže opravdová funkčnost takové architektury: dokáže do sebe jako přirozenou součást vtáhnout úplně všechno. Třeba italské kantáty Georga Friedricha Händela.

Händel patří k autorům, kteří jsou v ohnisku zájmu publika i hudebníků, a proud „historicky poučené“ interpretace v něm má mohutnou hnací sílu. Dnešními slovy řečeno to byl hitmaker. Jeho opery se sice v 19. století hrát přestaly, ale oratoria ani instrumentální kompozice z repertoáru nikdy nezmizely stejně jako jednotlivé árie: Ombra mai fu ve zcela „nestylové“ interpretaci natočil i veristický polobůh Beniamino Gigli. Oproti všem těm hitům o stínu stromů a potřebě se vyplakat, ktetré každý zná, aniž tuší, kdo je napsal, jsou Italské kantáty tak trochu na okraji zájmu a hrají se méně. Patří k autorovým raným dílům, bylo mu jen něco přes dvacet, když je psal. Ale i z Friedricha Händela let učednických je již slyšet základ budoucího mistrovství, které dokázalo často velmi jednoduchými prostředky docílit neobyčejného účinku.

Pořad z Händelových Italských kantát ve vile Stiassni připravilo sdružení Opera na cestách. Ženské osudy jsou zřejmě osudné i pro jeho širší dramaturgické uvažování: v Brně se uvedlo operou Dido abbandonata a pokračovalo workshopem věnovaným lišce Bystroušce. Dramaturgyně a režisérka händelovského večera Patricie Částková vybrala tři kantáty věnované třem ženám: jedné zoufalé, dvěma umírajícím. Kouzelnice Armida v opuštěnosti zuří, ale zároveň nemůže zapomenout na Rinalda, Agrippina čeká na popravu, Lucrezia se chystá spáchat sebevraždu. Jejich osudy se střetly u pomyslného obětního ohně, který společně zapálily uprostřed scénického prostoru před terasou vily. Scénické ztvárnění bylo uměřené, založené na gestice, v dobrém slova smyslu skutečně na cesty. Tři ženy na chvíli odložily své masky, postupně odhalily svá nitra a opět v maskách zmizely. Téměř stejné šaty lišící se doplňky podtrhovaly stejný způsob uvažování, který se navenek projevuje odlišně.

Pořadí kantát mohlo mít různé důvody, ale určitě postupovalo také podle hlasových dispozic představitelek – od nejkřehčího po nejdramatičtější projev. Laila Cathleen Neuman byla Armida nejen opuštěná, ale také nezvykle jemná a trošičku zápasila s otevřeným prostorem i narůstajícím větrem. Zblízka jí hlas zněl dobře, ale příliš se nenesl. Komorní doprovod vedený Janem Čižmářem stál v zadní části terasy – příště bych jej zkusil vysunout víc dopředu. Je to ale asi na rozhodnutí, zda budou nástroje znít slaběji a kompaktně, nebo silněji a poněkud roztříštěně. Andrea Široká svou Agrippinu vedenou na smrt opravdu rozpoltila na milující i nezvladatelně nenávistnou, v recitativech si maličko pomohla i polomluvenými frázemi. Byla dramaticky působivá a navíc se při jejím vzývání Jupitera spustila prudká bouřka: prokletí produkcí pod širým nebem přece jen přišlo se scénickým efektem, jaký nikdo předem nevymyslí.

Publikum se před deštěm a větrem schovalo k hudebníkům na terasu. Všichni čekali, co bude, a mohli chvíli přemýšlet o nicotnosti lidského snažení. Časem se ale přece jen uklidnil vítr, takže přestalo pršet vodorovně a představení se mohlo poněkud improvizovaně dohrát. V uzavřenějším prostoru terasy se úplně změnil zvuk a staré nástroje také začala zlobit vlhkost. Nejen zvuk, ale i zážitek se jaksi změnil a semknul. Publikum s hudebníky vytvořilo silnější pospolitost a Andrea Široká navázala na své přerušené vystoupení. A co naplat: ukázalo se, že místo, které má alespoň nějakou akustiku, zpěvu jednoznačně svědčí. I proto bych se přimlouval za to, aby při venkovních provedeních byli posluchači k účinkujícím co nejblíž. Znásilněnou Lucrezii ztvárnila Stanislava Jirků a přenesli jsme se s ní do hlubší mezzosopránové polohy i k nejdramatičtějšímu projevu večera, který s ní vygradoval do působivého finále.

Tři ženy – tři osudy. Matthew Locke: Suita No. 1 d moll, Georg Friedrich Händel: Armida abbandonata (Laila Cathleen Neuman), Dominique de Visee: Tombeau de Mademoiselles de Visee, Agrippina condotta a morire (Andrea Široká), La Lucrezia (Stanislava Jirků). Opera na cestách, Orchestr Plaisirs de Musique, umělecký vedoucí Jan Čižmář (cembalo Ondrej Olos, housle Martyna Pastuzska, housle Seojin Kim-Światkiewicz, violone Ján Krigovský, theorba Jan Čižmář). Režie Patricie Částková. 13. června 2015, vila Stiassni, Brno.

Ilustrační foto ze zkoušek archiv sdružení Opera na cestách

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Brněnské publikum mělo včera v Mozartově sále Reduty první příležitost setkat se s inscenací barokní opery, i když uvedení bylo nakonec opatrně anoncováno jako „poloscénické“. Inscenace byla položená především na poctivém hudebním základu.  více

Největším brněnským parkem se v neděli proběhla liška Bystrouška, aby zde oslavila devadesáté narozeniny. Bude je mít až za měsíc, ale teplo a oslava pod širým nebem jí slušely lépe než listopadové plískanice.  více




Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

Nejčtenější

Kritika

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více