Osudy tří žen za jedné červnové bouře. Italské kantáty ve vile Stiassni

Osudy tří žen za jedné červnové bouře. Italské kantáty ve vile Stiassni

Barokní hudba se do vily Stiassni hodí stejně jako nazdobené vybavení, které do funkcionalistické stavby naaranžoval usedlý vkus paní domu. Po malé teoretické úvaze se ale dostaví praxe, v níž se ukáže opravdová funkčnost takové architektury: dokáže do sebe jako přirozenou součást vtáhnout úplně všechno. Třeba italské kantáty Georga Friedricha Händela.

Händel patří k autorům, kteří jsou v ohnisku zájmu publika i hudebníků, a proud „historicky poučené“ interpretace v něm má mohutnou hnací sílu. Dnešními slovy řečeno to byl hitmaker. Jeho opery se sice v 19. století hrát přestaly, ale oratoria ani instrumentální kompozice z repertoáru nikdy nezmizely stejně jako jednotlivé árie: Ombra mai fu ve zcela „nestylové“ interpretaci natočil i veristický polobůh Beniamino Gigli. Oproti všem těm hitům o stínu stromů a potřebě se vyplakat, ktetré každý zná, aniž tuší, kdo je napsal, jsou Italské kantáty tak trochu na okraji zájmu a hrají se méně. Patří k autorovým raným dílům, bylo mu jen něco přes dvacet, když je psal. Ale i z Friedricha Händela let učednických je již slyšet základ budoucího mistrovství, které dokázalo často velmi jednoduchými prostředky docílit neobyčejného účinku.

Pořad z Händelových Italských kantát ve vile Stiassni připravilo sdružení Opera na cestách. Ženské osudy jsou zřejmě osudné i pro jeho širší dramaturgické uvažování: v Brně se uvedlo operou Dido abbandonata a pokračovalo workshopem věnovaným lišce Bystroušce. Dramaturgyně a režisérka händelovského večera Patricie Částková vybrala tři kantáty věnované třem ženám: jedné zoufalé, dvěma umírajícím. Kouzelnice Armida v opuštěnosti zuří, ale zároveň nemůže zapomenout na Rinalda, Agrippina čeká na popravu, Lucrezia se chystá spáchat sebevraždu. Jejich osudy se střetly u pomyslného obětního ohně, který společně zapálily uprostřed scénického prostoru před terasou vily. Scénické ztvárnění bylo uměřené, založené na gestice, v dobrém slova smyslu skutečně na cesty. Tři ženy na chvíli odložily své masky, postupně odhalily svá nitra a opět v maskách zmizely. Téměř stejné šaty lišící se doplňky podtrhovaly stejný způsob uvažování, který se navenek projevuje odlišně.

Pořadí kantát mohlo mít různé důvody, ale určitě postupovalo také podle hlasových dispozic představitelek – od nejkřehčího po nejdramatičtější projev. Laila Cathleen Neuman byla Armida nejen opuštěná, ale také nezvykle jemná a trošičku zápasila s otevřeným prostorem i narůstajícím větrem. Zblízka jí hlas zněl dobře, ale příliš se nenesl. Komorní doprovod vedený Janem Čižmářem stál v zadní části terasy – příště bych jej zkusil vysunout víc dopředu. Je to ale asi na rozhodnutí, zda budou nástroje znít slaběji a kompaktně, nebo silněji a poněkud roztříštěně. Andrea Široká svou Agrippinu vedenou na smrt opravdu rozpoltila na milující i nezvladatelně nenávistnou, v recitativech si maličko pomohla i polomluvenými frázemi. Byla dramaticky působivá a navíc se při jejím vzývání Jupitera spustila prudká bouřka: prokletí produkcí pod širým nebem přece jen přišlo se scénickým efektem, jaký nikdo předem nevymyslí.

Publikum se před deštěm a větrem schovalo k hudebníkům na terasu. Všichni čekali, co bude, a mohli chvíli přemýšlet o nicotnosti lidského snažení. Časem se ale přece jen uklidnil vítr, takže přestalo pršet vodorovně a představení se mohlo poněkud improvizovaně dohrát. V uzavřenějším prostoru terasy se úplně změnil zvuk a staré nástroje také začala zlobit vlhkost. Nejen zvuk, ale i zážitek se jaksi změnil a semknul. Publikum s hudebníky vytvořilo silnější pospolitost a Andrea Široká navázala na své přerušené vystoupení. A co naplat: ukázalo se, že místo, které má alespoň nějakou akustiku, zpěvu jednoznačně svědčí. I proto bych se přimlouval za to, aby při venkovních provedeních byli posluchači k účinkujícím co nejblíž. Znásilněnou Lucrezii ztvárnila Stanislava Jirků a přenesli jsme se s ní do hlubší mezzosopránové polohy i k nejdramatičtějšímu projevu večera, který s ní vygradoval do působivého finále.

Tři ženy – tři osudy. Matthew Locke: Suita No. 1 d moll, Georg Friedrich Händel: Armida abbandonata (Laila Cathleen Neuman), Dominique de Visee: Tombeau de Mademoiselles de Visee, Agrippina condotta a morire (Andrea Široká), La Lucrezia (Stanislava Jirků). Opera na cestách, Orchestr Plaisirs de Musique, umělecký vedoucí Jan Čižmář (cembalo Ondrej Olos, housle Martyna Pastuzska, housle Seojin Kim-Światkiewicz, violone Ján Krigovský, theorba Jan Čižmář). Režie Patricie Částková. 13. června 2015, vila Stiassni, Brno.

Ilustrační foto ze zkoušek archiv sdružení Opera na cestách

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Brněnské publikum mělo včera v Mozartově sále Reduty první příležitost setkat se s inscenací barokní opery, i když uvedení bylo nakonec opatrně anoncováno jako „poloscénické“. Inscenace byla položená především na poctivém hudebním základu.  více

Největším brněnským parkem se v neděli proběhla liška Bystrouška, aby zde oslavila devadesáté narozeniny. Bude je mít až za měsíc, ale teplo a oslava pod širým nebem jí slušely lépe než listopadové plískanice.  více




Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Nejčtenější

Kritika

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více