Od konce letošního května probíhá Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae konající se ve třinácti moravských městech. Tématem dvacátého osmého ročníku Mezi Kroměříží a Vídní poukazuje na provázanost sídla olomouckých arcibiskupů a císařského habsburského dvora. Koncert konaný v pátek 16. června v rekonstruovaném kostele cisterciáckého opatství Porta coeli nabídl posluchačům hudební sondu do oblasti moravského baroka.
Dirigent, muzikolog a tenorista Eduard Tomaštík se svým ansámblem Societas Incognitorum nastudoval a provedl dílo Missa Martialis Pavla Josefa Vejvanovského (1639–1693), skladatelem zkomponovanou ku příležitosti Slavnosti Zvěstování Páně (25. 3.) a dokončenou v roce 1682. Její novodobá premiéra byla obohacena o zpěvy gregoriánského chorálu, instrumentální díla a české duchovní písně Adama Václava Michny (1600–1676). Písně, textem se vztahující ke zmíněné slavnosti, v případě koncertu nahrazovaly úseky mešního propria. Koncert tedy obsahoval pomyslné tři roviny repertoáru (a také interpretace), které se navzájem prolínaly a tvořily tak ucelenou podobu mše.
Večer otevřela píseň Archanjelské poselství zastupující introitus. Tomaštíkovo uchopení písně s sebou neslo jistou rozevlátost – uvolněnost, která však místy působila jako nesourodé hudební cítění muzikantů. Kantabilní melodika podpořena výraznými sopránovými hlasy kontrastovala s instrumentálními mezihrami improvizačního charakteru, v nichž se kupříkladu představil houslista Vojtěch Zajíc. V tomto duchu plynuly také zbylé dvě Michnovy písně. Archanjelské Ave pro ansámblové obsazení zpěvních hlasů za doprovodu varhaníka Marka Čermáka dalo posluchačům odpočinout po zvukově, dynamicky a interpretačně vypjatém Gloria. Svaté lásky Labirynth v závěru koncertu zrcadlilo jistou prosebnost, pokoru a touho vztahující se k Ježíši Kristu. Práce s refrénovým veršem „Má lásko, ó Kriste můj!“, který fungoval také v instrumentální podobě jako tzv. ritornel, vyvrcholila do poslední sloky a capella. Verše písně tak směřovaly k závěrečnému ztišení, jenž přešlo v poslední zpěv gregoriánského chorálu Ite missa est.
Missa Martialis pro dvě clariny, dvoje housle, violy, trombony, pět zpěváků, sbor a basso continuo se řadí k Vejvanovského pozdějším dílům. Jak už u skladatele bývá zvykem, disponuje náročnými virtuózními party, zvláště pro clarinu. Mnohé části mešního ordinaria (např. Kyrie, Hosanna in excelsis) reprezentovaly barokní kontrapunktickou sazbu, jiné oplývaly mohutným, barevně pestrým zvukem (Gloria) nebo také neotřelou harmonickou strukturou (např. Sanctus) naplňující chrámový prostor. Suverénní výkony podali také sólisté: Pavla Radostová (soprán), Kateřina Šujanová (soprán), Jan Mikušek (alt), Ondřej Múčka (tenor), Jiří Miroslav Procházka (bas). Obě zpěvačky předvedly svůj um nejen v sólových částech, ale také duetech (Credo, Sanctus). Obdobně tomu bylo i u zpěváků, přičemž Múčka v průběhu koncertu při přednesu gregoriánského chorálu předvedl svou pěveckou všestrannost. Basista Procházka zaujal svou barvou hlasu, avšak v mnoha úsecích tutti pod dynamickou nadvládou orchestru zanikal. Srozumitelnosti a zvukové vyváženosti nenapomáhala ani samotná akustika prostoru, s níž museli interpreti neustále pracovat.
Virtuozitu si diváci také vychutnali ve dvou instrumentálních dílech – Sonáta B mollis (Vejvanovský) a Toccata cromatica con durezze e ligature (Kerll). První z vyjmenovaných je kompozice pro sólovou clarinu, cink, violy a basso continuo. Dialog mezi clarinou a cinkem, jistý princip echa, je založený na moderních hráčských (trubačských) technikách tehdejší doby, které si Vejvanovský osvojil při pobytu ve Vídni. I dnes se dílo řadí mezi nejnáročnější kusy z oblasti repertoáru pro trubku, přičemž v rámci poučené interpretace hráč musí prokázat také zdatnost technické a interpretační problematiky dobového nástroje. V případě sólistů souboru Societas Incognitorum jsme měli možnost slyšet povedené provedení, místy ale doprovázené obtížemi trumpetisty. Druhá vyjmenovaná skladba, jak už z názvu vyplývá, je postavená na volném zacházení s hlasy a chromatických postupech, které se skrývají ve varhanním partu, jehož se ujal Marek Čermák. Dílo bylo v programu vřazeno mezi Benedictus a Agnus Dei. Čermákovo nastudování charakterem suplovalo chorální fantazie či improvizaci a opět (jako tomu bylo i v jiných případech koncertu) plnilo funkci barevného, sazebného a obsahovaného kontrastu. I přes mé výtky ke koncertu se jednalo o hudební zážitek ukazující mešní liturgii ve světle rozmanitého repertoáru předních českých barokních skladatelů, který i díky Eduardu Tomaštíkovi a jeho tělesu Societas Incognitorum je opět oživený.
Program:
Pavel Josef Vejvanovský – Missa Martialis, Sonáta B mollis
Adam Václav Michna – Archanjelské poselství aneb Zvěstování Panny Marie, Archanjelské Ave, Svaté lásky Labirynth
Johann Jacob Kerll – Toccata cromatica con durezze e ligature
Chorál – Oratio, Ave Maria, Ite Missa est
Obsazení:
Societas Incognitorum
Pavla Radostová, Kateřina Šujanová – soprán
Jan Mikušek – alt
Ondřej Múčka – tenor
Jiří Miroslav Procházka – bas
Eduard Tomaštík – dirigent
16. června 2023 v 19:30 hodin, klášter Porta coeli
Zatím nebyl přidán žádný komentář..