Pestré matiné studentů Janáčkovy akademie múzických umění

11. listopad 2024, 17:00
Pestré matiné studentů Janáčkovy akademie múzických umění

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.

Na samém začátku před publikum předstoupila trojice průvodkyň. Bedřiška Ponížilová, Anna Porubanová a Edita Košnárová se s příjemnou dávkou humoru vyjádřily k české hudbě a připomněly, že se hraje všude na světe, ale také na Měsíci (Dvořákova Novosvětská). Poté přivítaly publikum a krátce představily účinkující. V aule, ve které byly všechny tři skupiny ještě pospolu, nejprve zazněla experimentální kompozice Nápěvkové patternlude Filipa Zázvorky a Jakuba Kuba, kteří se představili také v roli interpretů. Kub obsluhoval irský buben a Zázvorka elektroniku, kterou doplňoval vlastním hlasem. Za rytmického doprovodu bubnu se ozývalo opakování slov dobrý den, pivo, nebo ty vrata nejdou zavřít, ad. Mluva byla zkreslována a doplňována pomocí syntezátorů. Ze skladby bylo patrné, že se interpreti/skladatelé neberou příliš vážně a hlavním úkolem bylo diváky pobavit, což se povedlo. Jako další vystoupil Dan Dlouhý se svojí Sublimací pro theremin a elektronickou složku a video. Záběry mrakodrapů, taxíků nebo například lidí na ulici doprovázela zvuková složka, ve které se objevovaly různé ruchy, šumy, ale také zvonky nebo konkrétní tóny. K tomu Dlouhý přidával zvuky efektově zkresleného thereminu. První část matiné mohla být pro mnohé velkým překvapením, obě kompozice se ale ukázaly jako poměrně funkční experimenty.

Po úvodní části došlo k rozdělení na skupiny podle barvy koleček. Modrá skupina (ve které jsem byl i já) se vydala z auly do učebny 09, kde zazněla árie Potkal jsem jeseň z kantáty Otvírání studánek Bohuslava Martinů (1890–1959). Kvartet instrumentalistů ve složení Marek Rajnoch: klavír, František Čech: housle, Pavel Popelka: housle a Miguel Alexandr Jara: viola byl hezky sehraný, intonace smyčců byla čistá a dynamicky se soubor velice dobře podřídil zpěvákovi Simeonu Hánovi. Naplno tak mohla vyznít jeho nádherná a plná barva hlasu. Jeho intonace byla na velmi vysoké úrovni a textu bylo dobře rozumět.

Následně se „modrá skupina“ přesunula do varhanního sálu, kde nejprve zazněly dvě z celkových pěti cembalových skladeb z cyklu Vingt-cinquième ordre Françoise Couperina (1668–1733) v podání Silvie Sommrové. Až na několik drobných přehmatů se Sommrové podařila povedená a historicky poučená interpretace dvou skladbiček. Ve varhanním sále zazněla taktéž Sonata seconda Daria Castella (1602–1631). Duo ve složení Bohdana Hinerová (housle) a Kateřina Maňáková (theorba) bylo dobře sehrané. Jen na samotný závěr muzikantky neskončily úplně sjednoceně. Během rychlých běhů v houslích se několikrát stalo, že tóny neladily zcela přesně. Vždy se ale jednalo jen o krátký okamžik a během chvíle se intonace napravila.

matine_JAMU_02

Předposlední zastavení se odehrálo v klenbovém sále. Zde zaznělo nejprve Postludium z Glagolské mše Leoše Janáčka (1854–1928) v úpravě pro dvě marimby Martina Opršála, který se společně s Martinem Švecem ujal také paliček. Aranže tohoto díla byla odvážná a po bubenících vyžadovala velkou technickou zdatnost. Ve většině případů to však bicistům nedělalo žádný problém. Následně zazněla úprava druhé věty Smyčcového kvartetu č. 8 Dimitrije Šostakoviče (1906–1975), kterou pro ansámbl bicích nástrojů zaranžoval Jakub Kub. Bicí ansámbl ve složení Jakub Kub, Anežka Nováková, David Paša, Adéla Spurná, Martin Kučík, Filip Zázvorka a Lenka Titzová si s interpretací poradil velmi dobře. Tato aranže fungovala o něco lépe než výše zmíněná úprava Janáčkova Postludia. Občas bylo sice těžší rozeznat jednotlivé nástroje v celkové mase zvuku, což ale mohlo z části být vlastním prostorem. Naopak pochválit je potřeba zvukovou barevnost aranže.

V závěru matiné se opět všechny skupiny sešly v aule, kde v podání klavíristy Adama Závodského zazněla Janáčkova klavírní sonáta 1. X. 1905. Závodský hned s několika prvními notami ukázal, že má výborný cit pro tón. Měl také skvěle podchycené frázování a veškerá zrychlení nebo zpomalení měla jasný smysl. S tím souviselo i velice dobré uchopení dynamických a výrazových rozdílů. Ačkoliv se do provedení vloudilo pár přehmatů, Adam Závodský to jednoznačně dohnal nasazením a výrazem, které do hry vkládal.

Matiné Hudební fakulty JAMU v sobě dokázalo zkombinovat povedené hudební výkony se zajímavým dramaturgickým uchopením. Divákům se tak naskytla i příležitost, aby navštívili místa, kam se třeba ještě nedostali. HF JAMU dlouhodobě ukazuje, že do brněnského kulturního prostoru dozajista a právem patří.

Filip Zázvorka, Jakub Kub: Nápěvkové patternlude

Dan Dlouhý: Sublimace pro theremin a elektronickou složku a video

François Couperin: Vingt-cinquième ordre (La Visionaire, Les ombres errantes)

Dario Castello: Sonata seconda

Leoš Janáček: Postludium (arr. pro dvě marimby Martin Opršál)

Dimitrij Šostakovič: Smyčcový kvartet č. 8, II. Allegro molto (arr. pro bicí ansámbl Jakub Kub)

Bohuslav Martinů: árie z kantáty Otvírání studánekPotkal jsem jeseň

Leoš Janáček: 1. X. 1905

Průvodkyně: Bedřiška Ponížilová, Anna Porubanová, Edita Košnárová

Filip Zázvorka: hlas a elektronika

Jakub Kub: perkuse

Dan Dlouhý: theremin

Silvie Sommrová: cembalo

Bohdana Hinerová: housle

Kateřina Maňáková: theorba

Martin Opršál: marimba

Martin Švec: marimba

Anežka Nováková: perkuse

David Paša: perkuse

Adéla Spurná: perkuse

Martin Kučík: perkuse

Filip Zázvorka: perkuse

Lenka Titzová: perkuse

Marek Rajnoch: klavír

František Čech: housle

Pavel Popelka: housle

Miguel Alexandr Jara: viola

Simeon Hána: zpěv

Adam Závodský: klavír

sobota 9. 11. v 11 hodin, Hudební fakulta JAMU

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Nejčtenější

Kritika

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více