Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.
Na samém začátku před publikum předstoupila trojice průvodkyň. Bedřiška Ponížilová, Anna Porubanová a Edita Košnárová se s příjemnou dávkou humoru vyjádřily k české hudbě a připomněly, že se hraje všude na světe, ale také na Měsíci (Dvořákova Novosvětská). Poté přivítaly publikum a krátce představily účinkující. V aule, ve které byly všechny tři skupiny ještě pospolu, nejprve zazněla experimentální kompozice Nápěvkové patternlude Filipa Zázvorky a Jakuba Kuba, kteří se představili také v roli interpretů. Kub obsluhoval irský buben a Zázvorka elektroniku, kterou doplňoval vlastním hlasem. Za rytmického doprovodu bubnu se ozývalo opakování slov dobrý den, pivo, nebo ty vrata nejdou zavřít, ad. Mluva byla zkreslována a doplňována pomocí syntezátorů. Ze skladby bylo patrné, že se interpreti/skladatelé neberou příliš vážně a hlavním úkolem bylo diváky pobavit, což se povedlo. Jako další vystoupil Dan Dlouhý se svojí Sublimací pro theremin a elektronickou složku a video. Záběry mrakodrapů, taxíků nebo například lidí na ulici doprovázela zvuková složka, ve které se objevovaly různé ruchy, šumy, ale také zvonky nebo konkrétní tóny. K tomu Dlouhý přidával zvuky efektově zkresleného thereminu. První část matiné mohla být pro mnohé velkým překvapením, obě kompozice se ale ukázaly jako poměrně funkční experimenty.
Po úvodní části došlo k rozdělení na skupiny podle barvy koleček. Modrá skupina (ve které jsem byl i já) se vydala z auly do učebny 09, kde zazněla árie Potkal jsem jeseň z kantáty Otvírání studánek Bohuslava Martinů (1890–1959). Kvartet instrumentalistů ve složení Marek Rajnoch: klavír, František Čech: housle, Pavel Popelka: housle a Miguel Alexandr Jara: viola byl hezky sehraný, intonace smyčců byla čistá a dynamicky se soubor velice dobře podřídil zpěvákovi Simeonu Hánovi. Naplno tak mohla vyznít jeho nádherná a plná barva hlasu. Jeho intonace byla na velmi vysoké úrovni a textu bylo dobře rozumět.
Následně se „modrá skupina“ přesunula do varhanního sálu, kde nejprve zazněly dvě z celkových pěti cembalových skladeb z cyklu Vingt-cinquième ordre Françoise Couperina (1668–1733) v podání Silvie Sommrové. Až na několik drobných přehmatů se Sommrové podařila povedená a historicky poučená interpretace dvou skladbiček. Ve varhanním sále zazněla taktéž Sonata seconda Daria Castella (1602–1631). Duo ve složení Bohdana Hinerová (housle) a Kateřina Maňáková (theorba) bylo dobře sehrané. Jen na samotný závěr muzikantky neskončily úplně sjednoceně. Během rychlých běhů v houslích se několikrát stalo, že tóny neladily zcela přesně. Vždy se ale jednalo jen o krátký okamžik a během chvíle se intonace napravila.
Předposlední zastavení se odehrálo v klenbovém sále. Zde zaznělo nejprve Postludium z Glagolské mše Leoše Janáčka (1854–1928) v úpravě pro dvě marimby Martina Opršála, který se společně s Martinem Švecem ujal také paliček. Aranže tohoto díla byla odvážná a po bubenících vyžadovala velkou technickou zdatnost. Ve většině případů to však bicistům nedělalo žádný problém. Následně zazněla úprava druhé věty Smyčcového kvartetu č. 8 Dimitrije Šostakoviče (1906–1975), kterou pro ansámbl bicích nástrojů zaranžoval Jakub Kub. Bicí ansámbl ve složení Jakub Kub, Anežka Nováková, David Paša, Adéla Spurná, Martin Kučík, Filip Zázvorka a Lenka Titzová si s interpretací poradil velmi dobře. Tato aranže fungovala o něco lépe než výše zmíněná úprava Janáčkova Postludia. Občas bylo sice těžší rozeznat jednotlivé nástroje v celkové mase zvuku, což ale mohlo z části být vlastním prostorem. Naopak pochválit je potřeba zvukovou barevnost aranže.
V závěru matiné se opět všechny skupiny sešly v aule, kde v podání klavíristy Adama Závodského zazněla Janáčkova klavírní sonáta 1. X. 1905. Závodský hned s několika prvními notami ukázal, že má výborný cit pro tón. Měl také skvěle podchycené frázování a veškerá zrychlení nebo zpomalení měla jasný smysl. S tím souviselo i velice dobré uchopení dynamických a výrazových rozdílů. Ačkoliv se do provedení vloudilo pár přehmatů, Adam Závodský to jednoznačně dohnal nasazením a výrazem, které do hry vkládal.
Matiné Hudební fakulty JAMU v sobě dokázalo zkombinovat povedené hudební výkony se zajímavým dramaturgickým uchopením. Divákům se tak naskytla i příležitost, aby navštívili místa, kam se třeba ještě nedostali. HF JAMU dlouhodobě ukazuje, že do brněnského kulturního prostoru dozajista a právem patří.
Filip Zázvorka, Jakub Kub: Nápěvkové patternlude
Dan Dlouhý: Sublimace pro theremin a elektronickou složku a video
François Couperin: Vingt-cinquième ordre (La Visionaire, Les ombres errantes)
Dario Castello: Sonata seconda
Leoš Janáček: Postludium (arr. pro dvě marimby Martin Opršál)
Dimitrij Šostakovič: Smyčcový kvartet č. 8, II. Allegro molto (arr. pro bicí ansámbl Jakub Kub)
Bohuslav Martinů: árie z kantáty Otvírání studánek „Potkal jsem jeseň“
Leoš Janáček: 1. X. 1905
Průvodkyně: Bedřiška Ponížilová, Anna Porubanová, Edita Košnárová
Filip Zázvorka: hlas a elektronika
Jakub Kub: perkuse
Dan Dlouhý: theremin
Silvie Sommrová: cembalo
Bohdana Hinerová: housle
Kateřina Maňáková: theorba
Martin Opršál: marimba
Martin Švec: marimba
Anežka Nováková: perkuse
David Paša: perkuse
Adéla Spurná: perkuse
Martin Kučík: perkuse
Filip Zázvorka: perkuse
Lenka Titzová: perkuse
Marek Rajnoch: klavír
František Čech: housle
Pavel Popelka: housle
Miguel Alexandr Jara: viola
Simeon Hána: zpěv
Adam Závodský: klavír
sobota 9. 11. v 11 hodin, Hudební fakulta JAMU
Zatím nebyl přidán žádný komentář..