Nejdná se vlastně jenom o folk, ke sdružení Vondrák – Bodlák – Polák se střídavě připojovali spoluhráči od rocku až po alternativu. Album Barvy přináší výběr nahrávek ze začátku 80. let, ale koncentruje v nich dlouhý úsek vývoje brněnské hudební scény, jak se formovala předtím i potom.
„Bylo mi asi patnáct, byl jsem na diskotéce, kde se pila kofola s rumem, a mně se udělalo špatně. Jedna řecká kamarádka mě vyvedla na vzduch, a tam, nad kanálem, stál on, bledej mánička. Říká: „Já su Bodlák“, já nato: „Já su Vondrák“ – a od toho momentu jsme byli kamarádi.“ Tak líčil v červnu 2014 v rozhovoru pro tento server Jiří Vondrák své seznámení s kamarádem a dlouholetým spoluhráčem. Že Vondrák a Bodlák byly vlastně přezdívky, je nepodstatné. Důležitější jsou písně, které po duu Jiřího Vondráčka a Antonína Jaroše zůstaly. Vondrák & Bodlák však nebylo duo typu dnešního Sovy & Slamáka (zajímavá písničkářská dvojice z Ostravy, pokud ještě neznáte…) nebo někdejšího Palečka s Janíkem. Šlo spíše o pevné jádro, kolem kterého jako elektrony kroužili další hudebníci v čele s violoncellistou Aťou Lukášem. V roce 1980 – to už měli pánové za sebou roli doprovodné kapely řecké zpěvačky Froso Tarasidu – pak duo rozšířil na trojici Michal Polák, muž bez přezdívky, starší a zkušenější, v Brně známý především jako zpěvák Synkop 61 s nezaměnitelným falsetem. A právě repertoár tria Vondrák—Bodlák—Polák, opět v propojení s dalšími muzikanty, nabízí album Barvy, záslužný počin vydavatelství Indies Happy Trail. Jde o výběr nahrávek ze samého počátku 80. let (trio se rozpadlo v roce 1982). I tak malý výsek z historie brněnského folku však mnohé prozradí a dostatečně uvede do souvislostí.
Především nešlo o trojici čistě folkovou. I když pánové měli v základním obsazení pouze své hlasy, akustické kytary a foukací harmoniku, jejich písně byly postaveny na pestrých aranžích. Podstatná část alba (7 písní z 19) pochází z legendárního Folkového kolotoče z Ostravy, kde kapelu obohatil zvuk už tehdy nevšední flétny Zdeňka Němečka a také host mimobrněnský a mimofolkový, saxofonista Mikoláš Chadima. Zajímavá je například – nejen svým názvem – píseň Punk. V ní vytváří zvuk saxofonu a skutečně takřka punková (akustická!) kytara kontrast k folkově zpěvnému „na na náj“. Text je strukturou vět spíše folkově protestsongový, ale s punkovými myšlenkami si nezadá: „Ten, kdo si to zpívá, má asi pěknej barák a nikdy z něho nevylezl ven.“ Z téhož koncertu pochází i nahrávka písně Chmýří bodláků, něco mezi podobenstvím, vtípkem namířeným dovnitř a zajímavou hrou s jazykem (zpíval by dnes někdo „Nikdy se nevrátí ku rodné stopce“?). A do třetice Folkový kolotoč – vážnější píseň Vlaštovka odnáší jaro, opět s výraznou Němečkovou flétnou a se zajímavými skoky do falsetu.
Nejen Chadima a Němeček však kolem Vondráka, Bodláka a Poláka kroužili. Album zachycuje pokračující spolupráci s Vratislavem „Aťou“ Lukášem (včetně dodnes silné folkové písně Barvy) a důležitým hostem je také klávesista Karel Horký, dnes syntezátorový mág Daniel Forró, žijící v Japonsku. Jeho vklad do písní folkového tria byl dvojí – zatímco ve studiové nahrávce písně Příroda jeho varhany pouze decentně doprovázejí folkový základ, který charakterizují plné kytary a velmi dobrý zpěv s důrazem na každý dlouhý tón, funkově rozdováněná skladba Dětská svým zvukem připomíná stav rockové hudby na počátku 80. let a současně odkazuje jak k raným Synkopám, tak třeba k bigbítovému období Ulrychů. Z dalších hostů – ano, výčet ještě není kompletní – pak zmiňme ještě Pavla Kopřivu. Ne proto, že by se bez jeho houslí písně Barvy a Vánoce neobešly, ale proto, že muzikanti z Folk Teamu byli na brněnské scéně důležitými souputníky Jiřího Vondráka a jeho spoluhráčů. Ostatně třístránková vzpomínka Romana Venclovského v bookletu alba začíná slovy: „V mém životě měli Vondrák s Bodlinou zcela zásadní význam. Byli to oni, kteří v podstatě zavinili, že jsem muziku v tomto žánru začal taky hrát.“
Album Barvy má velkou dokumentární hodnotu a je jen škoda, že zdánlivě solidně vypravený booklet neobsahuje přesná data vzniku skladeb (jsou-li známa) a především – což je vážnější chyba – údaje o autorství jednotlivých písní. Navzdory těmto opomenutím jsou Barvy důležitým, donedávna citelně chybějícím, kamínkem do mapování historie brněnského folku a hudební scény obecně. Za to patří protagonistům a především vydavateli velký potlesk. Horší technická kvalita některých nahrávek (například Punk poznamenal zvuk vskutku punkový) je v tomto ohledu nepodstatná.
A písně samotné? Obstojí i více než třicet let po svém vzniku? Některé určitě. Titulní Barvy, Staroušků svět, Kolikrát a mnohé další znějí stále svěže, a to navzdory – viděno z dnešního pohledu – nadužívaným knižním výrazům a složitější syntaxi. Ale možná je to jinak. Třeba ono „Ach, kolik krásných barev odkládáš…“ nebo „Ten celičký svět byl pro ně dva krůčky svět“ tvoří svou něžností tak dokonalý protipól k slovníku dnešních písňových autorů, že se nám to nemůže nelíbit. A skladby, v jejichž struktuře výrazně slyšíme folk sedmdesátých, spíše než nastupujících osmdesátých let, jako je například epická Kluci, nezlobte se od Vlasty Třešňáka? Ty jsou skutečně především dokumentem doby – dokumentem o tom, jak důležitým nástrojem byla ve folku foukací harmonika; jak se pro umocnění pocitu pracovalo s prolínáním zpěvu a recitativů; a jak tehdy tvorbou mladých autorů i interpretů rezonovala sociální témata. Ostatně právě tato převzatá píseň byla jednou z prvních, které spolu Vondrák s Bodlákem nacvičili. Proto možná její odvážné zařazení na úvod desky. Vnímáme-li repertoár zařazenýna album jako celek – tedy skladby autorské i převzaté –, vyjde nám Vondrák—Bodlák—Polák jako kapela zakotvená ve své době, ale zároveń velmi pestrá, díky aranžím i tématům písní.
Vondrák—Bodlák—Polák: Barvy, vydavatel: Indies Happy Trails 2015. 19 skladeb, celková stopáž: 69:13
Zatím nebyl přidán žádný komentář..