Pestrý folkový svět. Barvy tria Vondrák — Bodlák — Polák

Pestrý folkový svět. Barvy tria Vondrák — Bodlák — Polák

Nejdná se vlastně jenom o folk, ke sdružení Vondrák – Bodlák – Polák se střídavě připojovali spoluhráči od rocku až po alternativu. Album Barvy přináší výběr nahrávek ze začátku 80. let, ale koncentruje v nich dlouhý úsek vývoje brněnské hudební scény, jak se formovala předtím i potom.

„Bylo mi asi patnáct, byl jsem na diskotéce, kde se pila kofola s rumem, a mně se udělalo špatně. Jedna řecká kamarádka mě vyvedla na vzduch, a tam, nad kanálem, stál on, bledej mánička. Říká: „Já su Bodlák“, já nato: „Já su Vondrák“ – a od toho momentu jsme byli kamarádi.“ Tak líčil v červnu 2014 v rozhovoru pro tento server Jiří Vondrák své seznámení s kamarádem a dlouholetým spoluhráčem. Že Vondrák a Bodlák byly vlastně přezdívky, je nepodstatné. Důležitější jsou písně, které po duu Jiřího Vondráčka a Antonína Jaroše zůstaly. Vondrák & Bodlák však nebylo duo typu dnešního Sovy & Slamáka (zajímavá písničkářská dvojice z Ostravy, pokud ještě neznáte…) nebo někdejšího Palečka s Janíkem. Šlo spíše o pevné jádro, kolem kterého jako elektrony kroužili další hudebníci v čele s violoncellistou Aťou Lukášem. V roce 1980 – to už měli pánové za sebou roli doprovodné kapely řecké zpěvačky Froso Tarasidu – pak duo rozšířil na trojici Michal Polák, muž bez přezdívky, starší a zkušenější, v Brně známý především jako zpěvák Synkop 61 s nezaměnitelným falsetem. A právě repertoár tria Vondrák—Bodlák—Polák, opět v propojení s dalšími muzikanty, nabízí album Barvy, záslužný počin vydavatelství Indies Happy Trail. Jde o výběr nahrávek ze samého počátku 80. let (trio se rozpadlo v roce 1982). I tak malý výsek z historie brněnského folku však mnohé prozradí a dostatečně uvede do souvislostí.

Především nešlo o trojici čistě folkovou. I když pánové měli v základním obsazení pouze své hlasy, akustické kytary a foukací harmoniku, jejich písně byly postaveny na pestrých aranžích. Podstatná část alba (7 písní z 19) pochází z legendárního Folkového kolotoče z Ostravy, kde kapelu obohatil zvuk už tehdy nevšední flétny Zdeňka Němečka a také host mimobrněnský a mimofolkový, saxofonista Mikoláš Chadima. Zajímavá je například – nejen svým názvem – píseň Punk. V ní vytváří zvuk saxofonu a skutečně takřka punková (akustická!) kytara kontrast k folkově zpěvnému „na na náj“. Text je strukturou vět spíše folkově protestsongový, ale s punkovými myšlenkami si nezadá: „Ten, kdo si to zpívá, má asi pěknej barák a nikdy z něho nevylezl ven.“ Z téhož koncertu pochází i nahrávka písně Chmýří bodláků, něco mezi podobenstvím, vtípkem namířeným dovnitř a zajímavou hrou s jazykem (zpíval by dnes někdo „Nikdy se nevrátí ku rodné stopce“?). A do třetice Folkový kolotoč – vážnější píseň Vlaštovka odnáší jaro, opět s výraznou Němečkovou flétnou a se zajímavými skoky do falsetu.

Nejen Chadima a Němeček však kolem Vondráka, Bodláka a Poláka kroužili. Album zachycuje pokračující spolupráci s Vratislavem „Aťou“ Lukášem (včetně dodnes silné folkové písně Barvy) a důležitým hostem je také klávesista Karel Horký, dnes syntezátorový mág Daniel Forró, žijící v Japonsku. Jeho vklad do písní folkového tria byl dvojí – zatímco ve studiové nahrávce písně Příroda jeho varhany pouze decentně doprovázejí folkový základ, který charakterizují plné kytary a velmi dobrý zpěv s důrazem na každý dlouhý tón, funkově rozdováněná skladba Dětská svým zvukem připomíná stav rockové hudby na počátku 80. let a současně odkazuje jak k raným Synkopám, tak třeba k bigbítovému období Ulrychů. Z dalších hostů – ano, výčet ještě není kompletní – pak zmiňme ještě Pavla Kopřivu. Ne proto, že by se bez jeho houslí písně BarvyVánoce neobešly, ale proto, že muzikanti z Folk Teamu byli na brněnské scéně důležitými souputníky Jiřího Vondráka a jeho spoluhráčů. Ostatně třístránková vzpomínka Romana Venclovského v bookletu alba začíná slovy: „V mém životě měli Vondrák s Bodlinou zcela zásadní význam. Byli to oni, kteří v podstatě zavinili, že jsem muziku v tomto žánru začal taky hrát.“

Album Barvy má velkou dokumentární hodnotu a je jen škoda, že zdánlivě solidně vypravený booklet neobsahuje přesná data vzniku skladeb (jsou-li známa) a především – což je vážnější chyba – údaje o autorství jednotlivých písní. Navzdory těmto opomenutím jsou Barvy důležitým, donedávna citelně chybějícím, kamínkem do mapování historie brněnského folku a hudební scény obecně. Za to patří protagonistům a především vydavateli velký potlesk. Horší technická kvalita některých nahrávek (například Punk poznamenal zvuk vskutku punkový) je v tomto ohledu nepodstatná.

A písně samotné? Obstojí i více než třicet let po svém vzniku? Některé určitě. Titulní Barvy, Staroušků svět, Kolikrát a mnohé další znějí stále svěže, a to navzdory – viděno z dnešního pohledu – nadužívaným knižním výrazům a složitější syntaxi. Ale možná je to jinak. Třeba ono „Ach, kolik krásných barev odkládáš…“ nebo „Ten celičký svět byl pro ně dva krůčky svět“ tvoří svou něžností tak dokonalý protipól k slovníku dnešních písňových autorů, že se nám to nemůže nelíbit. A skladby, v jejichž struktuře výrazně slyšíme folk sedmdesátých, spíše než nastupujících osmdesátých let, jako je například epická Kluci, nezlobte se od Vlasty Třešňáka? Ty jsou skutečně především dokumentem doby – dokumentem o tom, jak důležitým nástrojem byla ve folku foukací harmonika; jak se pro umocnění pocitu pracovalo s prolínáním zpěvu a recitativů; a jak tehdy tvorbou mladých autorů i interpretů rezonovala sociální témata. Ostatně právě tato převzatá píseň byla jednou z prvních, které spolu Vondrák s Bodlákem nacvičili. Proto možná její odvážné zařazení na úvod desky. Vnímáme-li repertoár zařazenýna album jako celek – tedy skladby autorské i převzaté –, vyjde nám Vondrák—Bodlák—Polák jako kapela zakotvená ve své době, ale zároveń velmi pestrá, díky aranžím i tématům písní.

Vondrák—Bodlák—Polák: Barvy, vydavatel: Indies Happy Trails 2015. 19 skladeb, celková stopáž: 69:13

Vondrák – Bodlák – Polák a navíc Daniel Forró, foto Jef Kratochvil

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Šedesáté narozeniny letos v březnu oslavil Jiří Vondrák, významná postava brněnské kultury – písničkář, dokumentarista, režisér, autor divadelních her i prózy, někdejší vydavatel a principál Divadla šansonu. Povídali jsme si u něj doma. O zahraničních úspěších skupiny Bowle, o setkávání s Bulatem Okudžavou, o vztahu k Řekům nebo o novém albu šansonů, na kterém právě pracuje. Mimochodem Jiří Vondrák se ve skutečnosti jmenuje Vondráček a z Brna nepochází.  více

Brněnská skupina Folk Team letos slaví čtyřicet let od svého vzniku. Stačí vidět jedno jediné její vystoupení a člověk si uvědomí, že pánové mají i po těch čtyřech dekádách stále energie na rozdávání. Že své hudbě zdravě věří a že věří i tomu, že lidem se vedle léty ověřených hitů budou líbit i nové písně. O historii i současnosti Folk Teamu jsme hovořili s kapelníkem a houslistou Pavlem Kopřivou.  více


Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Pro poslední koncert letošního, sedmnáctého ročníku multižánrového festivalu Groove Brno si organizátoři schovali opravdovou lahůdku. V sobotu 7. prosince vystoupil v brněnském Metro Music Baru americký baskytarista, zpěvák a experimentátor MonoNeon, kterého doprovodila trojice muzikantů Xavier Lynn (elektrická kytara, vokály), Dominique Xavier Taplin (klávesy, vokály) a Jackie Withfield (bicí, vokály).  více

Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Nejčtenější

Kritika

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více