Mezinárodní hudební festival Janáček Brno je v plném proudu, posluchači si ještě nestačili vychutnat povedenou instrumentaci Ondřeje Kyase v novém scénickém nastudování Šárky a už se na ně valí další produkce. Jednoaktová opera Počátek románu a balet Rákoš Rákoczy zazněly v provedení studentů Konzervatoře Brno s Orchestrem a sborem studentů téže instituce. Vystoupil také umělecký soubor Hradišťan. Režie se chopila Kristiana Belcredi, scénu a kostýmy navrhla Sylva Marková. Obě působí v tělese Ensemble Opera Diversa. Choreografie se ujala umělecká vedoucí souboru Hradišťan Ladislava Košíková. Představení řídil Tomáš Krejčí.
Uvedení opery Počátek románu i baletu Rákoš Rákoczy v jednom večeru dává smysl – obě díla spadají do Janáčkova folkloristického období a svojí délkou na celovečerní představení nestačí. Náměty z venkovského života navíc tvoří jejich základní stavební kostru, a tak uvedení těchto děl vedle sebe není v zásadě nic překvapivého. Inscenátoři se však rozhodli zajít ještě dál a obě díla propojili stejnou scénou, kostýmy i postavami. A to i přesto, že kromě výše zmíněné lidové stylizace nemají tato díla mnoho společného.
Příběh o prosté venkovské dívence, která se bláhově zamiluje do baronova syna a rázem zapomíná na svého milého Tonka je univerzální a naleznemFe jej v různých obměnách v řadě divadelních her a oper. Nebýt hudby vycházející z lidové kultury, mohli bychom děj zasadit do jakéhokoliv prostředí. Poté, co je Poluša s mladým šlechticem (a současně zkušebním pilotem) Adolfem vyfotografována kmotrem Mudrochem, nastává dohadování, domlouvání, prosba o sňatek u starého barona a náhlé vystřízlivění a její návrat do Tonkovi náruče. Režie spojila toto operní vyprávění s baletem Rákoš Rakoczy, ze kterého využila pouze jména hlavních postav. Kaťuška postrádá milého Janka, který dle úmrtního oznámení padnul ve válce, po několika letech se rozhodne k netradičnímu kroku – čarováním si přivést chlapce nového. Místo muže svých snů však vyčaruje bytosti v pestrobarevném ošacení, které napadají městečko a dotknou-li se někoho, je přeměněn v podobné stvoření. Rákoš Rákoczy funguje jako vymítač, kterého oslovují zoufalí radní s prosbou o pomoc, Rákoczy však vyžaduje spoustu peněz a než se objeví, ukáže se, že barevní tanečníci nepřišli škodit, ale přinést veselí a harmonii do nefungujícího šedivého světa. Tyto dva příběhy propojila režisérka Kristiana Belcredi již na samém počátku promítáním fotografií znázorňujících oba šťastné páry i odchod mužů do války. Jednalo se o kvalitně provedenou a úsměvnou grafiku vycházející z novinové estetiky dvacátých let dvacátého století; autorka ostatně i v průběhu opery promítala výstřižky z novin, které dokreslovaly její režijní záměr. Po úvodní předehře se scéna ustálila na zdánlivě prázdném prostoru, který lemovala pouze projekce fotografie lesa, velmi záhy se však na scéně objevilo letadlo na velkých pružinách, kolo, nebo například povoz tažený dvěma koňmi-herci, tyto objekty šikovně využívaly otočného jeviště divadla. Všechny ostatní objekty byly znázorňovány lidmi – humorný byl například tenis, při kterém se černobíle oděné ženy seřadily do šiku a utvořily stylizovanou síť. Vtip ostatně provázel celé představení a je jedno, jestli se jednalo o hlavní zápletku, nebo předávání vkladní knížky mezi postavami v pozadí. Často bývá snaha o nucený vtip kamenem úrazu, v případě opery Počátek románu a koneckonců i u baletu Rákoš Rákoczy působila komika zdravě, uměřeně, a především skutečně vtipně. Užití stejných principů evokovalo dojem, že po přestávce následuje spíše druhá polovina opery než jiné dílo. Balet však k funkční režijní formuli přidal ještě poutavou choreografii Ladislavy Košíkové. Podobně jako samotná hudba, skládající se převážně ze stylizovaných písní, oscilovala mezi orchestrálním zvukem a přiznanou lidovostí, tak i tanec zcela samozřejmě vycházel z lidové kultury, kterou okořenil současnými prvky umělecké choreografie. Tanečníci navíc působili v obou polohách přirozeně a nenuceně. Zaslouží si velkou pochvalu.
Pěvecké výkony byly převážně kvalitní a vezmeme-li v úvahu, že účinkující byli vesměs studenti konzervatoře, je třeba jim některé drobné intonační nejistoty odpustit. Hana Kuželová, představitelka Polušky, se prezentovala temnějším a operně školeným hlasem, který s přehledem zvládal i vyšší polohy. Občasná škobrtnutí v intonaci snadno zastínil povedený zbytek. Hostující Ondřej Koplík ztvárnil rozverného svůdníka Adolfa s humorem, a především s precizním pěveckým výkonem. Společně s taktéž hostujícím Alešem Janigou tvořili profesionální oporu pro zbývající zpěváky. Zvučným, pevným, srozumitelným, intonačně jistým a po všech stránkách vybroušeným projevem oblažil publikum Vladimír Jindra v roli kmotra Mudrocha. Lukáš Fendrych, který se chopil role barona Halužanského, potěšil jemným, kultivovaným, ale naneštěstí málo průrazným hlasem, který si k posluchačům jen těžce razil cestu přes naříkajícího Janigova otce. Také představitelka jeho ženy Marie Rosová se divákům trochu ztrácela, přesto i její výkon lze bez debaty označit jako povedený. Eliška Rejmanová se ujala role Katušky v celé své křehkosti, která se na začátku projevila i v jejím zpěvu, již velmi brzy však nalezla potřebnou jistotu intonační i výrazovou. Tadeáš Janošek zpíval kvalitně, avšak ve vyšších polohách mu scházela intonační i dechová jistota. František Sliž v roli Janka předváděl především taneční kreace, které byly povedené a plné energie. Orchestr pod vedením Tomáše Krejčího podal vyvážený a dynamicky dobře odstupňovaný výkon, v některých extrémnějších momentech dosahoval doslova ohlušující kvality, jindy zase skvěle dobarvoval jemný tanec na jevišti. Občasné intonační nedostatky nemohly přebít celkově kvalitní vyznění hudby.
Opera Počátek románu i balet Rákoš Rákoczy v provedení studentů Konzervatoře Brno a v režii Kristiani Belcredi představoval povedený hudební a taneční zážitek. Přiblížil posluchačům folkloristické období, které v životě i pozdější tvorbě Leoše Janáčka zastávalo důležité místo. Mladická energie a lidová naivita se v tomto případě spojily v půvabný a hravý celek, který mladí umělci korunovali výkony, na které mohou být právem hrdí.
Dirigent: Tomáš Krejčí
Režie: Kristiana Belcredi
Scéna: Sylva Marková
Kostýmy: Sylva Marková
Sbormistr: Tomáš Krejčí
Choreografie a pohybová spolupráce: Ladislava Košíková
Projekce: Tomáš Hrůza
Obsazení
Počátek románu
Studenti Konzervatoře Brno a hosté
Poluška: Hana Kuželová
Irma: Alexandra Vostrejžová
Jurásková: Marie Rosová
Tonek: Tadeáš Janošek
Adolf: Ondřej Koplík, j.h.
Mudroch: Vladimír Jindra
Jurásek: Aleš Janiga, j.h.
Halužanský: Fendrych Lukáš
Rákoš Rákoczy
Katuška: Eliška Rejmanová
Janek: František Sliž
Starosta: Vilém Cupák
Učitel: Vojtěch Tesař
Farář: Pavel Janečka
Tetka: Kateřina Karzelová
Hospodská Mudrochová: Kristýna Vrbovská
Sbor
Hradišťan
Zatím nebyl přidán žádný komentář..