Nejnovějším přírůstkem do koncertní řady pořádané brněnským souborem Ensemble Opera Diversa se stal komorní recitál houslisty Milana Paľy a klavíristky Kataríny Paľové s názvem Pokánie. Program, který v neděli 30. října ve vile Stiassni zazněl, představil v rámci dušičkového diptychu díla skladatelů Valentina Bibika a nedávno zesnulého Romana Bergera, jehož Adagio č. 2 „Pokánie“ inspirovalo i název večera.
Ačkoliv dle původního plánu měla Bergerova skladba zaznít jako první, byla to nakonec jednovětá Sonáta pro housle a klavír č. 2, op. 111, ukrajinského skladatele Valentina Bibika, která koncert zahájila. Dílo začíná křehkým, avšak inherentně naléhavým dialogem klavíru a houslí – Milan Paľa tomuto vnitřnímu pnutí vycházel ve své interpretaci cíleně vstříc, a to nejen formou práce s dynamikou a akcenty, ale především jemnými (i strmými) kontrasty ve výrazu. Je to způsob, který je pro Paľova nastudování typický a Bibkova sonáta mu svojí strukturou poskytovala více než dostatek příležitostí, aby svůj charakteristický interpretační jazyk uplatnil. Při této detailní – místy až excentrické – práci s nejjemnějšími vzruchy konkrétních hudebních frází se doslova a bez nadsázky tajil dech. Za vrchol díla i interpretace lze považovat dramatické gradační plochy, ve kterých Paľa vybičoval housle až k fyzicky ochromující expresivitě – a to vše s bezchybnou intonací. Neméně povedený byl i výkon klavíristky Kataríny Paľové, která s vybroušeným hudebním citem tvořila nejen výtečný podklad tomuto běsnění manžela, ale sama excelovala i ve vlastních vyhrocených plochách. Obecně však lze klavírní part označit za jemnější, čemuž Paľová svým místy až étericky něžným úhozem s naprostým přehledem dostála. Emotivní síla její interpretace se pak nejvíce rozvinula především v závěrečné smířlivé části Bibikovy sonáty. Ostatně o tom, že oba hudebníci přednesou skladbu v odpovídajícím nastudování svědčí i fakt, že roku 2021 vydali manželé Paľovi přes Pavlík Records album Valentin Bibik: Sonatas for Violin and Piano. Všem zájemcům je doporučuji k poslechu – nachází se zde právě i Sonata pro housle a klavír č. 2.
Nebudu zastírat, že mě následující Adagio č. 2 „Pokánie“ Romana Bergera po Bibikově sonátě nezaskočilo. Naproti tomu Bergerova skladba začíná (zdánlivě!) až naivně jednoduše s relativně prostou harmonií a více či méně tradičním tonálním jazykem. Zdání však (minimálně v tomto případě) bezpochyby klame. Nejenže podobné plochy jsou mnohdy interpretačně mnohem náročnější, neboť se hudebníci musí vyhnout zdání banálnosti, ale navíc poskytují mnohem více prostoru pro přístup k hudebním kontrastům. Ačkoliv na notovém papíře tak byly z počátku možná poměrně ustálené postupy, výsledná hudba měla k jakékoliv tuctovosti či každodennosti daleko. Klavírní introdukce v nastudování Kataríny Paľové v sobě nesla hlubokou tesknotu i jakousi lehkou, jen stěží uchopitelnou naději. V okamžiku, kdy zazněly Paľovy housle, dostala celá dosavadní hudba zcela odlišné konotace. I ona, podobně jako Bibikova sonáta, obsahovala extrémně drásající plochy se srdcervoucími zářezy houslí, stejně jako neodvratné a na intenzitě se stále stupňující údery klavíru. I zde pak katarzní závěr vyústil v pohroužené ticho, které se jen velmi neochotně poddávalo rodícímu se potlesku.
Dušičkový koncert v režii souboru Ensemble Opera Diversa naprosto splnil veškerá očekávání. Při dobrém svědomí mě nenapadá jediná věc, která by se nedělnímu večeru ve vile Stiassni dala vytknout. Snad jen o něco vyšší účast by si koncert Pokánie rozhodně zasloužil.
Valentin Bibik: Sonáta pro housle a klavír č. 2, op. 111 (1995)
Roman Berger: Adagio č. 2 „Pokánie“ pro housle a klavír (1988/1989)
housle Milan Paľa
klavír Katarína Paľová
30. října 2022, 19:00
vila Stiassni
Zatím nebyl přidán žádný komentář..