S více jak půlročním odstupem se na prkna Janáčkova divadla s Filharmonií Brno vrátil kazachstánský dirigent Alan Buribajev. Orchestr a sólista Matthew Barley pod jeho vedením podali v netypickém multimediálním koncertu čínského skladatele Tan Duna výborný výkon. O poznání menší úspěch se pak dostavil v provedení Musorgského Obrázků z výstavy.
Tan Dunův koncert pro violoncello, video a orchestr s názvem Mapa uvedla filharmonie v české premiéře. Kompozice o devíti větách z roku 2002 může posluchače v kontextu Tan Dunova známého díla lecčím překvapit. Zatímco jeho tvorba pro film (ve snímku Tygr a drak oceněná dokonce soškou Oscara) je přímočará a míří na světové publikum, Mapa je spíše experimentální záležitostí. Autor sám natočil videa zachycující přežívající hudební tradice a rituály na čínském venkově, aby k nim posléze složil hudbu pro orchestr a sólistu. Každá z vět je tak po skladebné stránce naprosto unikátní díky nutnosti interakce s odlišnými podněty.
Do sólového partu violoncellisty Matthewa Barleyho zakomponoval autor četná glissanda, čínsky znějící melodické postupy a časté oscilace mezi dvěma tóny. Ze začátku projekce v polovině první věty s podtitulem Tanec duchů reprodukovaná zvuková stopa místy poněkud přehlušila orchestr i sólistu. Za ní se navíc hudebníci na pódiu i lehce opožďovali. Postupně však provedení získávalo na suverenitě a souhra mezi perkusisty na obrazovce a na jevišti byla kompaktnější. Tribalisticky rituální rytmika dobře šlapala a Barley, který před lety koncert hrál přímo pod taktovkou autora, byl ve svém výkonu suverénní a uvolněný. Sólový part celého koncertu nebyl zatížený klasickou virtuozitou a celek proto působil celistvě a organicky.
Ve druhé větě skladatel skvěle pracoval s imitačním principem. Dechová sekce se sólistou nejen napodobovala zvukovou linii pískajícího chlapce z videozáznamu, ale také předjímala. Celek tak pro svou nelineárnost vytvářel velmi zvláštní pojetí času. Třetí věta disponovala rytmickou úsečností, výborné staccatové frázování žesťů nemělo daleko k bigbandové tradici. Náhlý konec ve formě šuhajského „hej!“ ale budil úsměv na rtech. Věta Miaoská suona nabídla statný melodický duel mezi hráčem na šalmaj na promítacím plátně a orchestrem, věta po ní pak lyricky zpracovávala dialogicky vystavěnou vokální linku. Tato věta byla pro svoji zpěvnost jednou z nejsnáze zapamatovatelných melodií celého Tan Dunova koncertu.
Tan Dun se svým přístupem uchovává a rozvíjí čínskou lidovou hudbu, a přesto by bylo značně zavádějící označit ho jako neo-folkloristu. Skladba Mapa není postavena jen na vrstvení živé produkce na reprodukci, ale i na překrývání jednotlivých video stop. Pro diváka pak není nouze o vjemy. Jako celek jde Mapu z pozice Evropana emočně vnímat mnoha způsoby. Stejně tak jako má světlá místa, dokáže vzbuzovat i nezanedbatelný duševní neklid. Ve výsledku skladba i provedení dalece přesahují pejorativní škatulku „zajímavé“, kterou při uhýbavém hodnocení soudobé hudby rádi používáme.
Druhá polovina večera se dramaturgicky ubírala konzervativnější cestou. Obrázky z výstavy Modesta Petroviče Musorgského v instrumentaci Maurice Ravela jsou jedním z nejznámějších kusů ruského repertoáru a Filharmonie Brno je nezřídka hraje.
Už v úvodní Promenádě menšímu kiksu neunikl trumpetista Jan Broda, jinak se však orchestru vydařil vcelku majestátní zvuk. Trhavý pohyb ve Skřetovi mile korespondoval s předchozí skladbou, ve druhé Promenádě i Starém hradu se dařilo sekci dřevěných dechových nástrojů. Saxofon zněl nanejvýš měkce, fagot předváděl stabilní ostinata. Dřevům se taky velmi vyvedly úprky Tanci kuřátek ve skořápkách.
Zádrhel přišel u Goldenberga a Šmujleho. Čtyřnásobná staccata Jana Brody nestíhala dirigentem nastavené tempo a pasáž tak ve výsledku znatelně drhla. Polehčující okolností budiž fakt, že zde v partituře byl skladatel vůči hráči po technické stránce nemilosrdný a že také jazyk zkušeného hráče má limity. Dále skladba plynula obstojně. Trh v Limoges nepostrádal jiskru, ani po stránce soudržnosti si orchestr nevedl zle.
Provedení Musorgského Obrázků z výstavy rozhodně nebylo žádné fiasko, jen prostě mělo několik slabých míst. Výsledný dojem z koncertu dal tušit, že většina času při zkouškách pravděpodobně padla na Tan Dunovu koncertní premiéru. Což je ale pořád lepší, než kdyby tomu bylo naopak. Odbýt českou premiéru takového díla by byla škoda. Čínskou volbu dramaturga orchestru lze jen pochválit a doporučit. Druhý koncert se odehraje dnes v Janáčkově divadle v 19.30 hodin.
Mapa a Obrázky z výstavy. Tan Dun: Mapa, Modest Petrovič Musorgskij: Obrázky z výstavy, orch. Maurice Ravel. Filharmonie Brno, dirigent Alan Buribajev, violoncello Matthew Barley, technická realizace Yichuan Li a Radek Odehnal. Janáčkovo divadlo, 8. prosince 2016.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..