Po vystoupení ve vile Tugendhat či Uměleckoprůmyslovém muzeu si Brno Contemporary Orchestra vybral další specifický a architektonicky mimořádně cenný prostor. Cyklus koncertů soudobé hudby završil v této sezóně vystoupením v pavilonu A. Večer zároveň zakončil akci Meeting Brno, která ideově navazuje na Rok smíření.
Na programu koncertu nazvaného Aglomerace byli dva autoři – Edgard Varèse a Louis Andriessen. Skladbě Deserts (Pouště) hudebního průkopníka fascinovaného světem technologií Edgarda Varèseho seděla dlouhá akustika prostorného pavilonu se spoustou odrazových ploch. Zvuk byl místy téměř jeskynní – nepříliš hlasitý, avšak dlouhý a měkký. Obzvláště pěknou barvu vydávaly trubky s dusítkem, nezapomenutelné byly perkuse. Orchestr dobře pracoval s táhlými crescendy, zvukové clustery zněly v prostoru s lahodnou nelibozvučností.
Vstupy stereofonní zvukové stopy převzaté z původního magnetofonového pásu oscilovaly mezi čtyřmi reproduktory a dávaly skladbě žádoucí pocit roztěkanosti a rozervanosti. Syntetický zvuk nezřídka evokoval válečné běsnění, kontrast mezi reprodukovanou stopou a orchestrem byl maximální. Po druhém a třetím vstupu zvukového samplu se v orchestrálním partu začaly objevovat náznaky rytmických vzorců a konsonantních souzvuků, pravidelný pulz probleskoval jen tu a tam.
Svérázná Varèseho kompozice bez jasných témat či rytmů vyšla výborně, byla nicméně zahřívacím kolem pro přicházející smršť v podobě kompozice De Staat (Republika) holandského skladatele Louise Andriessena. Autor si, poněkud netypicky, vybral námět (v tomto případě text Platónovy Ústavy) pro svůj nesouhlas s jeho obsahem. Kompozicí, která měla premiéru v roce 1967, se pak snažil říct, že neexistují pravidla a omezení pro konkrétní hudební sdělení. Dílo, při kterém si jen málokdo nevybaví tvorbu Steva Reicha, bylo naprostým protikladem punktualisticky laděného Varèseho. Plynoucí tep byl všudypřítomný, repetitivní principy a fázové posuny byly samotným základem celého díla. Navíc, zejména v závěru, kompozicí rezonovaly bigbandové inspirace.
Zpočátku trombóny příliš nezvládaly nelítostné tempo a výrazné intonační skoky, dvě strany orchestru nehrály úplně jednotně. To se však záhy změnilo a skladba zněla zkonsolidovaným zvukem až do samého konce. Libivé barevné kombinace vytvářel akusticky hrající orchestr spolu s přizvučeným anglickým rohem, dvěma piany a čtveřicí zpěvaček. Nekonečná staccata a nepravidelná akcentace à la Stravinskij byly bravurní. Drobné nedostatky v souhře výsledek nijak nepoznamenaly. Andriessen skladbu nástrojově obsadil velkoryse: čtyři dřevěné dechy, dvanáct žesťů, čtyři violy a zdvojené (!) baskytary, elektrické kytary a harfy.
Brno Contemporary Orchestra pod vedením Pavla Šnajdra proti sobě postavil velmi kontrastní kusy. Zatímco Deserts zkoumaly prázdná zákoutí lidské duše, provedení De staat mělo svojí téměř neutuchající intenzitou a délkou očistný charakter. Navíc se ukázalo, jak dobře může hudbě sloužit nekoncertní prostor. Umělecké výkony v kombinaci se symetrickým průčelím výstavního pavilonu, před nímž byli účinkující rozestaveni, nabídly mimořádný zážitek.
Edgard Varèse – Deserts (1954) pro 15 nástrojů, bicí a magnetofonový pás, Louis Andriessenn – De Staat (1976) (text: Platón) pro 4 ženské hlasy a velký ansámbl. Dana Toncrová, Jana Čiperová, Linda Nepivodová, Lucie Kořínková – zpěv, Pavel Šnajdr – dirigent, Brno Contemporary Orchestra, Radek Odehnal – světla, zvuk. 2. června 2016, Pavilon A, BVV, Brno.
BrnoConteomorary Orchestra
6. červen 2016, 20:30Marek Stopař
4. červen 2016, 0:17