Festival Concentus Moraviae letos slaví dvacáté narozeniny a svou cestu po Moravě zahájil netradičně v Brně. Jeho začátek se tu střetl s poutí, která symbolicky vrátila do města nenávratně zmizelé německé obyvatelstvo.
Concentus Moraviae má mezi hudebními festivaly poněkud zvláštní postavení vyplývající z jeho putovního charakteru. Není spojený s jedním konkrétním městem, ale potuluje se po Vysočině a Jižní Moravě – zámek v Miloticích, kostel v Doubravníku, Luteránské gymnázium ve Velkém Meziříčí, kino v Tišnově… No jistě, kolik už jsme slyšeli v krásných místech podprůměrného vrzání, hlavně že je to na zámku. Tato mnohdy oprávněná skepse na Concentu neplatí – festival nespoléhá na to, že venkovské publikum nic nepozná, nechová se jako šarlatán, který místo zázračné medicíny prodává obarvenou vodu. Spojuje krásu míst s výbornými hudebníky i dobře zvoleným repertoárem, nezaměřuje se na okamžitý zisk, ale na něco mnohem důležitějšího: buduje značku. Z festivalových koncertů se dá vybírat prakticky se zavřenýma očima a pravděpodobnost zklamání je velmi malá – i když nafrněný kritik si vždycky něco najde➚. Znám festival od jeho počátků, intenzivně ho sleduji➚ přinejmenším posledních pět let a pokládám za nezbytné přiznat, že mě to nakonec přivedlo i ke spolupráci s jeho ředitelem Davidem Dittrichem. Ne snad přímo na festivalu, ale na projektu Brno – město hudby. Nebudu se tedy tvářit jako zcela nezávislý recenzent, ale přece jen si dovolím několik postřehů.
Dvacátý ročník festivalu si říká o mimořádný přístup sám o sobě a letošní podtitul „Pojďme slavit!“ je lakonicky vyzývavý. Jeho naplnění ale zůstává v duchu, který Concentus Moraviae provází od začátku – nezříká se vnějšího veselí a lesku, ale hledá význam slova „slavit“ i hlouběji. Slavíme památku svých předků, slavíme zápalnou oběť, slavíme mši svatou. Začátek festivalu se odrazil právě od této vážnější polohy a podíval se poněkud výjimečně i přímo do Brna. Včera skončila na Mendlově náměstí Pouť smíření➚, která připomínala vysídlení německého obyvatelstva po druhé světové válce a symbolicky jej vracela do města. Missa Omnium Sanctorum, tedy Mše všech Svatých Jana Dismase Zelenky v bazilice Nanebevzetí Panny Marie nejen zahájila festival, ale zároveň završila pietní akci Roku smíření, který na letošek vyhlásila Rada města Brna.
Zahájení Concentu Moraviae (Moravského souzvuku) s sebou vždy přináší vlajkoslávu zúčastněných měst, která je pojatá náležitě slavnostně – tentokrát nesli vlajky členové Sokolské obce v parádních uniformách – ale také sympaticky svižně. Posledním z defilujících představitelů byl brněnský primátor Petr Vokřál, který také festival oficiálně zahájil. Přiznání osobního vztahu ke starobrněnské bazilice, kde býval jeho dědeček ředitelem kůru, jsem sdílel – několik let jsem zpíval v místním sboru. S kostelem a přilehlým augustiniánským klášterem jsou ale svým způsobem svázaní všichni obyvatelé Brna, siločáry města se tu stýkají ve dvou nejvýraznějších osobnostech našich moderních dějin: žili a pracovali zde Johann Gregor Mendel i Leoš Janáček.
Včera se hudba samozřejmě přenesla z kůru před oltář, místo amatérů z chrámového sboru přišlo Collegium 1704 s Collegiem Vocale 1704 a místo legendárního regenschoriho dirigent Václav Luks. Dílo Jana Dismase Zelenky je v nejužším centru jeho zájmu a těžko pro něj hledat poučenějšího interpreta. Zelenka (1679–1745) byl současník Johanna Sebastiana Bacha a stejně jako on se vymykal dobovým hudebním konvencím. Dobou působení si ho snadno zařadíme k pozdnímu baroku, ale samotnou hudbou jako by se pohyboval v jakémsi samorostlém bezčasí. Jeho harmonická odvaha a neotřelost kombinovaná s dokonalým zvládnutím kontrapunktu je dráždivá a pozoruhodná v každé době. Je to typ hudby, která může občas zapadnout, ale vždy se opět odněkud s novou platností v nových souvislostech vynoří.
Včerejší provedení bylo energické, jisté, v ostře kontrastních tempech. Kostelní akustika dodávala zvuku ambientní ráz, zvuk starých nástrojů byl éterický, jako by se vznášel nad orchestrem. Velký dozvuk samozřejmě páchal i obvyklou neplechu, ubíral na srozumitelnosti sólovým pěvcům i sboru a akcentoval sykavky. Celková atmosféra koncertu ale odsunula tyto aspekty na okraj. Historické nástroje, komorní sbor a zpěv s minimem vibrata se nakonec s podmínkami místa spojily jako jeho přirozená součást. V bazilice se střetává gotická architektura s barokním interiérem a secesními nástěnnými malbami, Zelenkova hudba se stala další položkou v časově nesourodé, ale esteticky zcela konzistentní mozaice. Concentus Moraviae se po zdařilém začátku vydává na tradiční pouť po moravských městech a oslava bude dlouhá, potrvá až do konce června.
Jan Dismas Zelenka: Missa Omnium Sanctorum. Hudební nastudování – Václav Luks, Dora Pavlíková – soprán, Kamila Mazalová – alt, Václav Čížek – tenor, Jaromír Nosek – bas, Collegium 1704, Collegium Vocale 1704. 30. května 2015, bazilika Nanebevzetí Panny Marie, Brno. V rámci festivalu Concentus Moraviae.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..