Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.
Čtvrteční program zahájilo Concerto per l’orchestra di Dresda in Sol minore Antonia Vivaldiho (1678–1741). Jak název částečně napovídá, skladba náleží do série několika koncertů, kterou Vivaldi zkomponoval pro drážďanskou Hofkapelle – orchestr, který byl ve své době pokládaný za nejlepší na světě. Hned v úvodu zaujal orchestr velice příjemnou energií, kterou do hry jednotlivý hráči vkládali. Ačkoliv Fabio Biondi hrál na housle i dirigoval, orchestr byl pod jeho vedením, až na pár míst v I. a III. větě, rytmicky velmi dobře sehraný. I tyto nepřesnosti ale netrvaly příliš dlouho a vždy byly během několika momentů napraveny. Na výbornou se pak povedly všechny tempové změny, zejména ritardanda na konci vět. Jako houslista se Fabio Biondi předvedl především ve třetí větě, ve které si bez sebemenšího problému poradil s virtuózním partem plným rychlých běhů. Technickou zdatnost je ovšem potřeba pochválit také u zbytku orchestru, jejichž party nebyly ani zdaleka jednoduché. Nádherně vyzněly zejména rychlé vyhrávky fagotu a fléten v I. větě.
První polovinu uzavřela Simphonie à 8 concertanti Jana Dismase Zelenky (1679–1745), který někdy bývá právem označován jako „český Bach“. Tuto šestivětou skladbu napsal Zelenka během pražského pobytu v roce 1723, kdy zkomponoval dalších pět kusů, dva se však nedochovaly. Filharmonie Brno působila při interpretaci Zelenkovy Simphonie rytmicky ještě o něco jistěji než v kompozici první. Za největší neduh lze označit některá místa rychlých běhů a postupů v podání Fabia Biondiho. Zatímco technicky zazněla naprosto perfektně a v interpretaci nebyl slyšet jediný přehmat, poměrně často bylo pár ze série rychlých tónu intonačně výrazně nepřesných. Biondi ale tyto chyby alespoň částečně dohnal povedenou prací s dynamikou a výborným vedením jednotlivých motivů i celých frází. S technicky náročnými pasážemi se nepotýkal pouze Biondi, ale i zbytek orchestru, přičemž v jejich podání zazněly i těžké části naprosto v pořádku.
Po přestávce přišel na řadu jako první Houslový koncert in A Pietra Nardiniho (1722–1793), v jehož díle je patrný přechod od hudebního baroka ke klasicismu. Nardiniho skladatelský přístup v sobě v době vzniku Koncertu in A spojuje typické rysy italské kompozičního stylu 18. století: lyričnost, zpěvnost a vášnivost. Právě vášeň provázela naplno čtvrteční provedení této kompozice. Zde se Fabio Biondi předvedl vyloženě jako sólista a skladba obsahovala několik kadencí, při kterých mohl Biondi naplno demonstrovat svoji bezchybnou techniku. Ačkoliv několik tónů opět neladilo úplně přesně, bylo těchto míst o poznání méně než v díle druhém. Houslista si také velice dobře poradil se všemi dvojhmaty i rychlými postupy. Právě vyloženě sólový charakter houslového partu mělo za následek, že bylo pro Biondiho náročné současně i dirigovat, což se podepsalo v pár pasážích, kde došlo k rytmickému rozhození s orchestrem. Těchto místo ovšem nebylo mnoho, přičemž sehranosti orchestru pomohla i cembalistka, neboť v náznacích orchestru ukazovala i ona. Filharmonie Brno i houslista pak ukázali výtečnou práci s dynamikou, podobně jako hezké frázování. Orchestr navíc vždy velmi plynule navázal na sólovou kadenci a do hudebního proudu bez sebemenšího zádrhelu vplul.
Závěr celého koncertu patřil Symfonii d moll (Sinfonia la casa del diviolo) Luigiho Boccheriniho (1743–1805). Uvádí se, že toto dílo je inspirováno myšlenkami německého hnutí Sturm und Drang, její podtitul Ďáblův dům ovšem není původní. Jako první je na provedení Filharmonií Brno nutné pochválit energii, kterou těleso do hry vkládalo. Patřičná vášnivost byla doplněna velice dobrým sehráním všech členů orchestru včetně Fabia Biondiho, a přesnou intonací, která byla narušena pouze lesními rohy v samém úvodu. Technicky náročné party celého orchestru zazněly bez problému a muzikanti předvedli velkou dynamickou hloubku projevu, která byla výrazná zejména v náhlých dynamických skocích.
Ačkoliv bylo zmíněno několik nepřesností, které se v průběhu koncertu objevily, jako celek lze výkon všech muzikantů označit za velmi povedený. Občasná drobná rytmická rozhození orchestru nebo ne vždy dokonalá intonace Fabia Biondiho byly kompenzovány celkovým projevem, jemuž ani přinejmenším nechyběla vášeň a energie, které se projevily zejména během skladby poslední. Filharmonie Brno se tak s končícím rokem rozloučila opravdu důstojně.
Antonio Vivaldi: Concerto per l’orchestra di Dresda in Sol minore (Koncert pro drážďanský orchestr g moll)
Jan Dismas Zelenka: Simphonie à 8 concertanti
Pietro Nardini: Houslový koncert in A
Luigi Boccherini: Symfonie d moll (Sinfonia la casa del diavolo)
Filharmonie Brno
Fabio Biondi – housle, dirigent
čtvrtek 19. 12. v 19 hodin, Besední dům
Zatím nebyl přidán žádný komentář..