Povedený, sexy návrat muzikálové komedie

24. říjen 2024, 18:00
Povedený, sexy návrat muzikálové komedie

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.

Mnoho diváků vzpomíná zejména na Petra Štěpána v ústřední roli démonického ďábla Darryla van Horna, za kterou v roce 2007 obdržel cenu Thálie. Hlavním důvodem přitažlivosti kusu je fakt, že muzikál servíruje skvělý a nikoliv plytký příběh, který zdařile těká mezi žánry magické komedie, romantické story, moderního příběhu o válce pohlaví a následně emancipačního dramatu; a to vše ve výborné hudební výbavě. Hudbu k muzikálu Čarodějky z Eastwicku složil Dana P. Rowe a texty napsal John Dempsey. Muzikál obsahuje několik výrazných a chytlavých písní, které kombinují různé hudební styly: od rocku a popu až po tradiční muzikálové melodie.

carodejky_z_Eastwicku_foto_archiv_MdB_02

Muzikál Čarodějky z Eastwicku je adaptací stejnojmenného románu Johna Updika a zejména stejnojmenného filmové hitu. Příběh se odehrává v malém, konzervativním zapadákově jménem Eastwick, kde žijí tři osamělé ženy: Alexandra, Jane a Sukie. Životy jmenovaného tria přítelkyň se dramaticky změní, když do města přijede charismatický a tajemný muž jménem Darryl Van Horne. Podivný cizinec je okouzlí a povzbudí je, aby plně využily své magické schopnosti i půvaby. Nicméně, jakmile se jejich kouzelnické síly naplno otevřou, začnou se objevovat i temné stránky této nově nabyté moci, což vede k nečekaným a často komickým situacím.

Muzikál kombinuje sociální kritiku s emancipačním humorem, magii s dramatickými zvraty vrcholícími až dvojnásobnou smrtí, a to vše udržuje diváky v napětí až do samotného konce. Moša titul inscenuje jako zábavný příběh o síle přátelství, sebeobjevování a také o důsledcích toho, když se člověk nechá unést svými tužbami nebo manipulovat naoko charismatickým vyslancem pekla. Nejde tady o žádnou moralitu, ale spíše o zábavnou, často ironickou šou. Režisér tedy muzikál zčásti vidí také jako satiru na maloměstsky škrobené poměry, což se odráží zejména v sarkastických typových šablonách upjaté Felicie nebo jejího podpantofláckého manžela Clydea. Zkušený Moša ale dobře ví, že od tohoto hudebního žánru a konkrétního titulu se čeká také zábava a publikum tedy režie nešetří pyrotechnickými efekty, rozkvétáním stromů či hraním violoncella bez muzikantky. První půli ukončí divácky atraktivní levitování tří hrdinek, které se vznesou bezmála ke stropu vysokého jeviště. Je zajímavé, že v tuzemsku tato létající kouzla a tedy trikovou stránku na tak vysoké úrovni není schopen nikdo realizovat, a tak inscenátoři museli opět použít patentovaný a finančně velmi nákladný „flying systems“ od britských Flying By Foy. Tyto působivé divadelní legrácky naštěstí nepřehluší hlavní ideu díla, v němž ani tak nejde o nesmrtelnost duše, ale o svobodné já.

Mošovu inscenace povyšuje na zážitek skvělý překlad Jiřího Joska a taky bravurní choreografie Igora Barberiče, mimořádně šťavnaté a energické hudební nastudování Emy Javorové a Dana Kalouska, sólistické výkony i davová sborová vystoupení početné company. Zvuk opravdu početného orchestru je krásně sytý, místy až swingující muzika šije nejen nohama účinkujících. Ostatně na soundu nynějšího muzikálu je slyšet, jak a kam se technologie zvuku za sedmnáct let od prvního tuzemského uvedení titulu posunula.

Pozornost na sebe logicky strhávají staronoví protagonisté. V hlavní roli Darryla Van Horna zůstávají Petr Štěpán a Petr Gazdík. Pro mne - jako pro pamětníka - je zajímavé sledovat, jak oba tito druhdy mladíci k ústřední roli dozráli. Věk jim na hereckém charismatu i přidal. Zatímco Gazdík je takový laskavější, vemlouvavější ďábel a svůdník, jeho kolega Štěpán se nebojí větší sexistické přímočarosti. Oba v roli těží humor po svém naturelu: Gazdík je uhlazenější šprýmař a pokušitel, Štěpán jde rovnou na věc a někdy až do doslova do prvních řad publika. Nebojí se slézt z jeviště a provokovat divačku. Obě herecké strategie mají své kouzlo a poskytují zejména dámské části publika onu kýženou satanskou jiskru, pro níž na jevišti hlavní ženská trojice zjihne a zpočátku shoří. Oba Petrové (Štěpán i Gazdík) svého Darryla zpodobňují s humornou obscénností a velkým scénickým magnetismem. Nikdy sice nevstoupíš dvakrát do téže řeky, ale v tomto případě je původní ponor nyní došperkovaný jistotou a radostí ze směšně přefouklé maskulinity a nutkavé neodbytnosti sukničkáře a ďábelského hormonálního štvance (před sexuálním útokem si tady oba vždy sundají rychle boty).

carodejky_z_Eastwicku_foto_archiv_MdB_04

Roli Sukie s Radkou Coufalovou z původního castu nově nastudovala Andrea Zelová, o roli Alexandry se podělila někdejší Ivana Vaňková se Svetlanou Janotovou a postavu Jane s původně obsazenou Johanou Gazdíkovou hraje novicka Tereza Navrátilová. Coufalová strhne publikum k otevřenému potlesku v perfektně udělaném songu Words, words, words, který je vlastně bravurně zazpívanou ekvilibristickou a pěveckým žonglováním se slovy. Nebylo by fér porovnávat původní obsazením s tím novým. Faktem ale je, že ono „starší trio“ v muzikálu hraje zejména o ženách středního věku, které jsou schopné a umí najít ztracené sebevědomí, stejně jako nakažlivou a bezuzdnou vášeň k životu a jeho pozemským, tělesným radostem. Mladší trojice zase kouzelně v muzikálu traktuje ono hořlavé téma: mladá žena bez sebejistoty, vědomá si životních traumat a trablů lehce, vyhladověle vzplane v kontaktu s charismatickým mužem, u kterého o věk zas až tolik nejde. Viděl jsem obě verze a bavilo mne pozorovat onen naznačený rozdíl ve výkladu, v tom jak herečky ze svých interpretací vyplavují témata blízká jejich reálnému věku. Pěvecká bravura samozřejmě nechybí žádné z nich.

carodejky_z_Eastwicku_foto_archiv_MdB_03

Moša vytvořil divácky vděčnou hudební komedii. Všechny zmíněné inscenační složky v ní bezvadně lícují a doplňují se. Zájemce i napodruhé čeká, dobře napsaný a dobře udělaný muzikál a inteligentní zábava.

PS: Technické vymoženosti jubilující Hudební scény MDB umožňují na pódiu odhalit i bazén s téměř pěti tunami vody, v níž se ráchají oba představitelé Darryla Van Horna. Taky kouzlo svého druhu…

Foto archiv MdB

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Nejčtenější

Kritika

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více