Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirové.
Program zahájily Tři chorály pro orchestr Ottorina Respighiho (1879–1936), které vzniky úpravou tří varhanních předeher Nun komm‘ der Heiden Heiland, Meine Seele erhebt den Herren a Wachet auf, ruft uns die Stimme Johanna Sebastiana Bacha (1685–1750). Orchestr si s těmito třemi krátkými skladbami poradil velmi pěkně. Muzikanti byli dobře sehraní, neobjevila se intonační zaváhání a zvuk celé filharmonie byl jemný a jednotný. Robert Kružík zacházel s dynamikou střídmě a povedeně, opravdu zdařile vytahoval nástroje/nástrojové skupiny, které byly v daný moment nejdůležitější a pod jeho taktovkou do sebe jednotlivé hlasy perfektně zapadaly. Poté přišla na řadu Bachova Sonáta e moll, opět v aranži Respighiho, pro housle, varhany a smyčce. Zatímco sólový part houslí zůstal nepozměněn, v orchestrálním doprovodu se projevuje rukopis tvůrce transkripce, ačkoliv k Bachově originálu pro continuo přistupuje s patřičnou ctí. Během interpretace se objevilo pár problémů v sehranosti, které se výrazněji projevovaly zejména v první a druhé větě mezi orchestrem a varhanami. Ve zbytku skladby už to bylo o poznání lepší. Sehranost uvnitř smyčcového orchestru byla v pořádku. Houslista Martin Pavlík podal, i přes pár drobných intonačních zaváhání, velmi dobrý výkon a v jeho podání krásně vyzněl Bachův mistrovský sólový part.
Závěr první poloviny patřil taktéž skladbě Johanna Sebastiana Bacha, tentokrát však v úpravě Igora Stravinského (1882–1971). Ve svérázné instrumentaci zazněly Bachovy Chorální variace „Vom Himmel hoch da komm‘ ich her“. K Filharmonii Brno se při jejich provedení přidal pěvecký sbor Gaudeamus Brno, který stál na balkóně po obou stranách varhan, rozdělený na mužskou a ženskou část. Kompozice, ač se na první pohled tváří velmi klasicky, v sobě ukrývá spoustu nepravidelností například v podobě různě posunutých rytmů nebo drobných synkop. Orchestr si s těmito záludnostmi však poradil se ctí a k výraznějšímu zaváhání nedošlo. Ačkoliv došlo v pár místech k lehkému rozhození sboru s muzikanty, ve většině případů zvládl Gaudeamus Brno svoje party bez problémů. Přesto by interpretaci neuškodila o něco pestřejší práce s dynamikou.
Druhá část koncertu byla věnována Symfonii č. 4 pro sólisty, smíšený sbor a orchestr Alfreda Schnittkeho (1934–1998). Toto hluboké dílo, jehož motivický materiál vychází z melodických modelů církví pravoslavné, katolické, protestanské a židovské, je inspirováno růžencem. Striktně následuje jeho strukturu sestávající ze tří okruhů tajemství: radostný, bolestný a slavný, z nichž každý je rozdělen na dalších pět dílčích tajemství. Analogicky k tomu je Schnittkeho symfonie rozdělena do tří bloků po pěti variacích. Než muzikanti spustili, vystoupil před publikum dramaturg Filharmonie Brno Vítězslav Mikeš a kompozici publiku představil. Poskytnul tak posluchačům krátký, přesto velice přínosný dramaturgický úvod.
Provedení Symfonie č. 4 je jen stěží co vytknout. Mezzosopranistka Hana Kopřivová i tenorista Pavel Valenta zazpívali svá sóla beze slov bez jediného zaváhání a oba sólisté krásnou barvou svých hlasů zaplnili sál křišťálově čistou intonací. Stejně povedený byl i výkon Filharmonie Brno. Muzikanti následovali taktovku Roberta Kružíka, což se projevilo ve skvělé sehranosti, a především v několika náhlých zaseknutích, po kterých přišlo přesné opětovné nasazení. Hloubka dynamiky orchestru byla velká a na výbornou vyšly jak náhlé skoky, tak pomalé a velice plynulé dynamické gradace. Ve všech dynamických pásmech pak byla intonace jednotlivých nástrojových skupin naprosto čistá, a to jak v tutti pasážích, tak v Kružíkem zvýrazňovaných melodiích jednotlivých nástrojů či skupin. Vyzdvihnout je potřeba výkon klavíristy, jehož part hrál bezesporu v kompozici prim. Všechna sóla i ostatní pasáže zahrál naprosto brilantně. K perfektním technickým aspektům hry orchestr navíc přidal úctyhodnou procítěnost. Nasazení jednotlivých muzikantů se tak slilo ve výtečnou energii, kterou dokázala Filharmonie vtáhnout diváky do hudebního toku. I výkon sboru Gaudeamus Brno byl velice dobrý. Sbormistryně Daša Karasová a Martina Kirová připravily „své“ zpěváky a zpěvačky poctivě a závěrečná modlitba v jejich podání povedeně doplnila výkon orchestru. Za zmínku stojí také úplný závěr, kdy nechal Robert Kružík dílo doznít ještě několik chvil po tom, co se ozval poslední tón, což celému provedení ještě přidalo.
Zatímco první polovina nabídla tři skladby, ve kterých se mísila hudba stará s moderní aranží, celá druhá polovina byla věnována jedné kompozici, která starou hudbu sice neupravovala, ale velmi výrazně z ní vycházela. Dramaturgicky pestrý program mohl naplno vyniknout díky dobrým výkonům v první části večera a naprosto brilantnímu provedení druhé. Perfektnímu vyznění Schnittkeho Symfonie č. 4 dozajisté pomohlo i zvolené přítmí, které celou atmosféru povedeně dokreslilo.
Johann Sebastian Bach / arr. Ottorino Respighi: Tři chorály pro orchestr P. 167
Johann Sebastian Bach / arr. Ottorino Respighi: Houslová sonáta e moll (podle BWV 1023) P. 85
Johann Sebastian Bach / arr. Igor Stravinskij: Chorální variace „Vom Himmel hoch da komm‘ ich her“
Alfred Achnittke: Symfonie č. 4 pro sólisty, smíšený sbor a orchestr
Martin Pavlík –housle
Hana Kopřivová – mezzosoprán
Pavel Valenta – tenor
pěvecký sbor Gaudeamus Brno
Daša Karasová a Martina Kirová – sbormistryně
Filharmonie Brno
Robert Kružík – dirigent
čtvrtek 21. listopadu v 19 hodin, Besední dům
Zatím nebyl přidán žádný komentář..