Jedním z největších lákadel letošního ročníku Expozice nové hudby bylo bezpochyby uvedení skladby Communicating Vessels v okouzlujících prostorách vodojemů na Žlutém kopci. Společné dílo Radima Hanouska (*1971), Michala Wróblewského (*1988), Františka Chaloupky (*1981), Iana Mikysky (*1994) a Kristýny Švihálkové (*1997) zaznělo ve čtvrtek 17. října v podání skladatelů samotných ve světové premiéře. Kompozice Communicating Vessels (Spojené nádoby) vznikla na objednávku festivalu a byla vytvořena speciálně pro prostor brněnských vodojemů. Spojené nádoby tematizují a „oslavují“ uchovávání látek různých fyzikálních skupenství, které se staly samozřejmostí našeho každodenního života až do míry, že je téměř nevnímáme. Za nádobu je také možné označit člověka vnímajícího a myslícího, jehož mysl může být naplněna různým obsahem. Za spojení nádob by se pak také dalo považovat spojení pěti muzikantů–skladatelů v tomto jedinečném projektu.
Čtvrteční koncert byl koncipován tak, že jednotliví muzikanti bylo rozmístěni do tvaru přibližně čtverce, kdy saxofonisti a kytaristi představovali jeho rohy a bubenice průsečík jeho těžnic. Diváci nebyli usazeni, nýbrž se mohli postavit kamkoliv do prostoru vodojemu a mezi jednotlivými částmi, kterých bylo celkem pět, popřípadě i během nich, mohli měnit svojí pozici. Z provedení skladby bylo jasně cítit, že její primární cíl bylo pohrávání si s výraznou akustikou prostoru. Bubenice Kristýna Švihálková obsluhovala několik, pro Evropu často netypických nástrojů – například steelpan, nebo využívala nečekaných zvukových možností nástrojů známějších – například hraní na gong, který nořila do vody. Ve čtvrté části dokonce hrála smyčcem na pilu. Za zmínku jednoznačně stojí citlivý přístup bubenice k dynamice nástrojů. Kdyby hlasitost svých instrumentů nehlídala, rázem by se pak z prostoru vodojemu stala nesnesitelná zvuková koule. Oba saxofonisti využívali snad všech zvukových možností svých nástrojů. Kromě klasických tónu nebo glissand také úmyslně do prostoru posílali šustění mechanik nebo zvuky pouhého foukání skrz saxofony, aniž by tvořili tóny.
Kytarista Ian Mikyska kompozici obohacoval mikrotonálními postupy jak melodickými, tak harmonickými. Ke konci skladby za pomocí efektů a elektrického „nekonečného smyčce“ vytvořil dunivý zvuk, který bez nadsázky zaplnil úplně celý prostor vodojemu. Kytarista František Chaloupka pak také využíval až extrémních zvukových pozic svého nástroje, z nichž nejpozoruhodnější byl „seagull efekt“, který vytvořil pomocí obráceně zapojeného kvákadla (tzn. kytara šla do výstupu efektu a ze vstupu pak pokračoval kabel do comba). V některých částech Chaloupka také gesty řídil celý ansámbl. Kromě zvukově velice zajímavé obsluhy „svých nástrojů“ předvedli muzikanti divákům i zvuky více či méně netradiční: hraní na láhve, podomácku vyrobená štěrchátka, nebo mačkání papíru. V dlouhé akustice vodojemů výborně vyznělo točení s drobným předmětem uvnitř nafouklého balónku, které pak hdeubnící částečně synchronizovaně praskli. Pro diváky prostorovou různorodost muzikanti ještě podtrhli, když se v závěru skladby někteří z nich přesunuli na místa nová.
Návštěvníkům čtvrtečního koncertu se naskytla neopakovatelná příležitost, vyslechnout pozoruhodnou kompozici šitou na míru vodojemům na Žlutém kopci. Byl to právě prostor, který skladbě dodal její esenci. Pětice skladatelů dokázala naplno využít jak možnosti svých nástrojů jako takových, tak jejich vyznění ve zmíněném prostoru. Hraní na bicí nástroje nebo amplifikované kytary bylo kvůli opravdu dlouhé akustice lehce riskantní, v tomto případě ovšem stoprocentně vyšlo, neboť všichni muzikanti přistupovali ke zvuku velmi citlivě.
Radim Hanousek, Michal Wróblewski, František Chaloupka, Ian Mikyska, Kristýna Švihálková: Communicating Vessels, světová premiéra
Radim Hanousek: saxofon, basklarinet
Michal Wróblewski: saxofon
František Chaloupka: elektrická kytara
Ian Mikyska: mikrotonální elektrická kytara
Kristýna Švihálková: bicí nástroje
čtvrtek 17. října ve 20 hodin, vodojemy Žlutý kopec
Zatím nebyl přidán žádný komentář..