Janáčkovo divadlo ve čtvrtek večer zaplnili posluchači, kteří společně s Filharmonií Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese podnikli hudební výlet do Španělska. Koncert se nesl v duchu tanečních rytmů, temperamentu či odkazu na slavné téma španělské literatury, jak je představuje příběh Cervantesova Dona Quijota. V programu se představili sólisté Lukáš Polák (violoncello), Petr Pšenica (viola) a Marie Petříková (housle).
V úvodu zazněla předehra k opeře Una cosa rara, ossia Bellezza ed onestà (Vzácná věc aneb Krása a poctivost) Mozartova současníka a rodáka z Valencie Vincenta Martína y Solera (1754–1806). Dříve zapomenutá tvorba tohoto autora dnes postupně zažívá renesanci – to se týká především Solerovy operní tvorby. Dramma giocoso o dvou aktech začíná sinfonií v rychlém, svižném tempu, která svým charakterem připomíná starší neapolské předehry. V provedení Filharmonie Brno však o svižnosti a odpichu mluvit nemůžeme. Celkový dojem byl zásadně ovlivněn znatelně pomalejším (či snad opatrnějším) tempem a také malými dynamickými rozdíly. Zmíněné aspekty z původně radostného, slavnostního otevření koncertu utvořily pouze jeden z mnoha dalších zahraných kusů.
Renomé si orchestr napravil ve Straussově Donu Quijotovi – symfonické básni inspirované Cervantesovým rytířským románem. Dílo je tvořeno třinácti částmi primárně složenými z tématu a variací, v nichž skladatel uplatňuje zvukomalebnost a bohatou instrumentaci odrážející se jak v užití stroje na zvuk větru, tak v příznačných motivech hlavních hrdinů, jež Strauss charakterizuje prostřednictvím hudebních nástrojů. Donu Quijotovi tak náleží zvuk violoncella v podání Lukáše Poláka. Jeho pobočník byl vyjádřen violou sólisty Petra Pšenici, tenorovou tubou či basklarinetem s komickým rázem. Jemnost a křehkost romantického příběhu znázorňuje part houslí, kterého se ujala koncertní mistryně Marie Petříková. Výkony všech tří protagonistů byly suverénní, svým projevem, procítěností a zanícením vynikal především violoncellista Polák, jenž osobitou hrou na sebe po celou dobu strhával pozornost. V případě violového partu byla velká škoda, že se na mnoha místech zvuk nástroje více nenesl, naopak v rámci celku zanikal – a to i přes hráčovo střídání dvou instrumentů, které v tomto kontextu bohužel nepřineslo očekávaný efekt. Za zmínku stojí také části psané pro dechovou harmonii či různá komorní uskupení dechových nástrojů, jako je například duet fagotů, jež se hráčům po technické, výrazové a komplexně hudební stránce vyvedly.
Snad nejznámější kompozicí skladatele a violoncellisty Luigiho Boccheriniho (1743–1805) je programní smyčcový kvintet Musica notturna delle strade di Madrid, v němž v rámci sedmi vět nastiňuje noční ruch v ulicích hlavního města Španělska. I zde dílu dominuje zvukomalebnost líčící bubnující vojáky, modlitbu růžence a jiné situace každodenního života. Osobitá kompozice se stala inspirací mnoha dalším generacím hudebníků a skladatelů, mimo jiné také italskému autorovi Lucianovi Beriovi (1925–2003), který v roce 1975 na objednávku milánské La Scaly provedl orchestraci poslední věty z tohoto kvintetu. Berio se k větě Ritirata notturna di Madrid vrátil několikrát a přepsal ji pro rozmanitá obsazení. Z jednotlivých verzí, které přes sebe navrstvil, sestavil dílo pro orchestr, k němuž připsal také party pro bicí nástroje. Orchestrální verze však do určité míry opouští zemitost, temperament a důvtip, jež můžeme znát z Boccheriniho originálu. Rysy jsou nahrazeny sentimentálností, romantizujícím charakterem a značným kýčem, k nimž napomáhalo také samotné provedení Filharmonie Brno od počátku bojující s tempem. Problém tkvěl v odlišných představách mezi sekcí bicích, jež na malý bubínek udává tempo a po vzoru Ravelova Bolera ostinátně opakuje rytmické modely, a zbytkem orchestru, který měl tendenci fráze rozšiřovat a tempo natahovat.
Koncert uzavřela Španělská rapsodie impresionisty Maurice Ravela (1875–1937) napsaná mezi lety 1907–1908 a řadící se k jeho orchestrálním prvotinám. Na půdorysu čtyř vět autor zachycuje jak jednotlivé nálady (věta Prélude à la nuit), tak také rytmičnost a divokost v podobě tanců Malagueña (podobný flamencu) a Habanera (známý především z Bizetovy opery Carmen). Za zmínku stojí opět povedené výkony hráčů na dechové nástroje (basklarinet, anglický roh, piccola), které okořenily a svou kvalitou pozvedly celkové vyznění skladby. Závěrečná Feria je pak slavnostním, radostným a bouřlivým vyvrcholením díla, jež v případě koncertu tvořilo pomyslnou tečku za hudební cestou po Španělsku.
Program:
Vicente Martín y Soler – Una cosa rara, předehra k opeře
Richard Strauss – Don Quijote, symfonická báseň op. 35
Luigi Boccherini/ arr. Luciano Berio – Quattro versioni originali della „Ritirata notturna di Madrid“ di L. Boccherini sovrapposte e trascritte per orchestra
Maurice Ravel – Španělská rapsodie
Lukáš Polák – violoncello
Petr Pšenica – viola
Marie Petříková – housle
Filharmonie Brno
Dennis Russell Davies – dirigent
Ve čtvrtek 7. prosince v 19:00, Janáčkovo divadlo
Zatím nebyl přidán žádný komentář..